4 As 2/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 2/2015- 30 - text 4 As 2/2015 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: AQUACONSULT, spol. s r.o., IČ 4747536209, se sídlem Dr. Janského 953, Černošice, zast. JUDr. Milanem Zámiškou, advokátem, se sídlem Radyňská 479/5, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2014, č. j. 11 A 20/2014 - 49, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2014, č. j. 11 A 20/2014 - 49, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2013, č. j. 2907/500/13; 86279/ENV/13, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. V řízeních o kasační stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2013, č. j. 2907/500/13; 86279/ENV/13, je žalovaný p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24.456 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Milana Zámišky. O d ů v o d n ě n í: Česká inspekce životního prostředí (dále jen „prvostupňový orgán“) rozhodnutím ze dne 11. 3. 2010, č. j. ČIŽP/41/OOV/SR01/0628014.010/10/PKU, žalobkyni uložila pokutu ve výši 100.000 Kč podle § 116 odst. 1 písm. b) a § 118 odst. 1 a 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění dřívějších předpisů, za „nedovolené vypouštění odpadních vod, kterého se účastník dopustil tím, že vypouštěné odpadní vody z ČOV Klínec (dále ČOV) nebyly v době od dubna 2007 do srpna 2008 vypouštěny v souladu s platným povolením k vypouštění vydaným MěÚ Černošice pod č. j. Vod.235-4515/I./02/R-And dne 11. 2. 2005. V tomto období byly překročeny nepřekročitelné hodnoty „m“ v ukazateli BSK5 (9 x), CHSKCr (4 x), NL (7 x), N-NH4+ (13 x) a Nanorg (6 x). Dále bylo zjištěno překročení hodnot „p“ nad rámec platné legislativy, a to následovně: v ukazateli BSK5 (2 x), CHSKCr (4 x), NL (5 x) a Nanorg (2 x).“ Prvostupňový orgán žalobkyni rovněž uložil povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2010, č. j. 1091/500/10; 44144/ENV/10, částečně změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu, a to tak, že v prvním výroku snížil množství výskytů překročení hodnoty „m“, tedy maximální koncentrace v ukazateli N-NH4+ ze třinácti na dvanáct a odstranil část výroku o překročení hodnot „p“, tedy průměrné roční koncentrace. V odůvodnění změnil některé hodnoty uvedené v tabulkách, míru překročení hodnoty maximální koncentrace v ukazateli N-NH4+ a opravil rozpor s výrokem rozhodnutí, neboť žalobkyni nebyla uložena pokuta ve výši 80.000 Kč, ale 100.000 Kč. Ve zbytku žalovaný potvrdil rozhodnutí prvoinstančního orgánu. Ve vlastním odůvodnění odmítl námitku, že žalobkyně fakticky nemohla provozovat předmětnou čistírnu odpadních vod, neboť k ní v důsledku porušení povinností vlastníka objektu, tedy obce Klínec, neměla přístup. Podle žalovaného je za kvalitu vypouštěné vody odpovědný provozovatel čistírny odpadních vod, kterým byla v daném případě žalobkyně, a to na základě smlouvy s obcí Klínec účinné od 1. 3. 2007 do 28. 11. 2008. Žalovaný přitom zdůraznil, že smlouva o provozování čistírny odpadních vod představuje soukromoprávní vztah, do kterého správní orgány nemohou zasahovat. Uvedl, že žalobkyně neprokázala snahu řešit vzniklou situaci jiným než „administrativním způsobem“. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se prvoinstanční orgán podle žalovaného nemusel zabývat návrhem na provedení listinných důkazů žalobkyně a návrhem na výslech obsluhy čistírny odpadních vod či zástupců žalobkyně. Žalovaný uznal, že v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí byly uvedeny nesprávné limitní hodnoty pro ukazatel N-NH4+, tedy průměrná roční koncentrace 5 mg/l a maximální koncentrace 10 mg/l, namísto průměrné roční koncentrace 10 mg/l a maximální koncentrace 15 mg/l. Konstatoval, že se jednalo o chybu v psaní, která také ovlivnila míru překročení hodnoty maximální koncentrace povoleného znečištění. Podle žalovaného však vzhledem k několikanásobnému překročení stanovených hodnot uvedená vada nemohla vést ke snížení zavinění žalobkyně, a proto se neprojevila ve změně výroku rozhodnutí. Žalovaný rovněž uznal námitku, že v odůvodnění rozhodnutí byla v rozporu s výrokem stanovena pokuta ve výši 80.000 Kč, nicméně uvedl, že se opět jednalo o chybu v psaní. V závěru konstatoval, že odstranil část výroku o překročení hodnot průměrné roční koncentrace, neboť se jednalo o komplikovanou otázku, jejíž význam nedosahuje závažnosti opakovaného překračování hodnot maximální koncentrace. Podle žalovaného nebyly dány důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí, ale pouze k jeho částečné změně. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2013, č. j. 3 A 116/2010 - 53, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2010, č. j. 1091/500/10; 44144/ENV/10, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku soud shledal, že žalovaný změnou rozhodnutí prvoinstančního orgánu nepostupoval v rozporu s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Uvedl, že změna rozhodnutí nepřispěla k jeho vyšší přesvědčivosti a žalovaný by měl znovu zvážit grafické oddělení změny týkající se výrokové části a změny, která se týká odůvodnění. Uvedené výtky však nevedly ke zrušení prvoinstančního rozhodnutí. K námitce, že žalobkyně nebyla faktickým provozovatelem čistírny odpadních vod v obci Klínec, soud odkázal na rozhodnutí žalovaného a uvedl, že odpovědnost podle § 116 odst. 1 písm. b) vodního zákona je objektivní bez možnosti liberace. Soud zdůraznil, že mezi žalobkyní a žalovaným není sporu o tom, že vlastníkem čistírny odpadních vod je obec Klínec a žalobkyně byla v předmětném období jejím provozovatelem. Na této skutečnosti podle soudu nemůže nic změnit, že žalobkyně upozornila obec Klínec na závažné problémy s provozem čistírny odpadních vod, že ze strany obce Klínec docházelo k porušování soukromoprávní smlouvy o provozu, popřípadě, že obsluhu prováděl zaměstnanec obce Klínec. Vzhledem k těmto skutečnostem soud dovodil, že žalobkyní navržené výslechy svědků byly nadbytečné. Soud však uznal, že správní orgány neměly rezignovat na zjišťování, zda v dané věci došlo k překročení hodnoty maximální koncentrace i v souvislosti s mezní teplotou podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění dřívějších předpisů. Podle uvedeného nařízení vlády hodnota stanovená pro ukazatel N-NH4+ platí pouze pro období, ve kterém je teplota odpadní vody na odtoku z biologického stupně vyšší než 12° C. Správní orgány tedy měly vyzvat žalobkyni k doplnění důkazů předložením provozního deníku. Teprve pokud by žalobkyně tento důkazní prostředek neposkytla, bylo by možné uzavřít, že neprokázala posuzovanou skutečnost. Soud rovněž uznal, že odůvodnění stanovené pokuty není dostatečné, neboť neobsahuje posouzení zákonných hledisek a žalovaný se nikterak nevypořádal se skutečností, že vodní zákon byl s účinností ode dne 1. 8. 2010 novelizován. Městský soud v Praze proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž mu uložil napravit uvedené nedostatky. V dalším řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 11. 2013, č. j. 2907/500/13; 86279/ENV/13, částečně změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu, a to tak, že podle prvního výroku byla nově pokuta uložena podle § 125c odst. 1 písm. a) a § 125c odst. 4 s přihlédnutím k § 125l odst. 6 vodního zákona. Ve stejném výroku žalovaný opět snížil množství výskytů překročení hodnoty maximální koncentrace v ukazateli N-NH4+ ze třinácti na dvanáct a odstranil část výroku o překročení hodnot průměrné roční koncentrace nad rámec platné legislativy. V odůvodnění změnil některé hodnoty uvedené v tabulkách, míru překročení hodnoty maximální koncentrace v ukazateli N-NH4+ a opravil rozpor s výrokem rozhodnutí, neboť žalobkyni nebyla uložena pokuta ve výši 80.000 Kč, ale 100.000 Kč. Ve zbytku žalovaný potvrdil rozhodnutí prvoinstančního orgánu. Ve vlastním odůvodnění uvedl, že v průběhu nového řízení vyzval nejprve žalobkyni a poté obec Klínec k předložení provozního deníku. Vzhledem k tomu, že tento důkazní prostředek nebyl předložen, dovodil, že žalobkyně neprokázala, zda byla teplota měřena a zaznamenána do provozního deníku a zda byla při daných měřeních nižší než 12° C. Žalovaný se dále zabýval výší stanovené pokuty, přičemž konstatoval, že bylo prokázáno významné a opakované překročení stanovených maximálních koncentračních limitů zbytkového znečištění vypouštěných odpadních vod. V neprospěch žalobkyně vyložil, že překročením stanovených limitů bylo výrazně navýšeno zn