6 As 22/2015 — Nejvyšší správní soud

6 As 22/2015- 32 - text 6 As 22/2015 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106, IČ: 42196451, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. července 2011, č. j. 3127/560/10, 113672/ENV/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2014, č. j. 10 A 287/2011 – 46, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků řízení s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Česká inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 18. 6. 2007, č. j. ČIŽP/46/OOL/0631377.20/07/HLL, uložila žalobci pokutu ve výši 450.000 Kč podle ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa (dále jen „zákon o České inspekci životního prostředí“), za ohrožení a poškození životního prostředí v lesích tím, že žalobce vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů tím, že v období měsíců dubna až listopadu 2006 nechal zpracovat kalamitu v porostech 238 A7 (výměra 12,97 ha), 110 C7 (výměra 5,64 ha) a 110 D7 (výměra 13,19 ha) pro tyto porosty nevhodnou harvestorovou technologií, čímž došlo k dlouhodobému poškození stavu půdního profilu, poškození stromů stojících podél linek odřením kmenů, kořenových náběhů a potrháním kořenů, ke snížení stability porostů a v porostu 110 D7 k poškození koryta vodoteče a změně vodního režimu. [2] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný změnil toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že výrokem I. uložil žalobci pokutu ve výši 225.000 Kč, výrokem II. mu uložil povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč a výrokem III. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve zbytku potvrdil. Žalovaný modifikoval výši uložené pokuty, neboť na rozdíl od inspekce došel k závěru, že žalobce jako vlastník dotčeného lesa je ve smyslu návětí ustanovení § 4 zákona č. 289/1995 Sb. (dále jen „lesní zákon“) odpovědný nikoliv za jednání, jímž došlo k ohrožení a poškození životního prostředí v lese, nýbrž pouze za opomenutí povinností vlastníka lesa při hospodaření, v důsledku něhož došlo k ohrožení životního prostředí v lese. [3] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu, neboť nesouhlasil se skutkovým zjištěním ani s právním posouzením, učiněným žalovaným v napadeném rozhodnutí. Konstatování žalovaného, že se žalobce dopustil opomenutí při výběru zhotovitele (PETRA, spol. s r.o.), nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by při zpracování kalamitního dříví připustil (nezabránil) použití nevhodné těžké techniky (tzv. harvestorové technologie). Zhotovitel provedl těžbu harvestorovou technologií v rozporu s příkazem žalobce, přes jeho opakované žádosti a pokyny o zajištění zpracování zadanou vhodnou technologií. Žalobci nelze ani vytýkat, že nezastavil práce v okamžiku, kdy se ukázalo, že použití těžké techniky může ohrozit životní prostředí v dotčených lesních porostech, neboť otázku zastavení prací je nutno řešit v kontextu následků takového zastavení pro další vývoj porostu. Odpovědnost žalobce za předmětný správní delikt nelze dovozovat bez dalšího pouze z jeho odpovědnosti za stav majetku, popř. z odpovědnosti za způsob hospodaření s ním, a z vlastnictví majetku samotného. Údajný následek v podobě žalovaným tvrzeného ohrožení životního prostředí v příčinné souvislosti s jakýmkoli jednáním či opomenutím žalobce nadto ani nevznikl; žalobce nesouhlasil se závěry odborného posouzení Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, lesnické a dřevařské fakulty, ústavu lesnické a dřevařské techniky, z března 2007 s názvem „Vyhodnocení harvestorové technologie v kalamitních těžbách v porostech 238 A7, 110 C7 a 110 D7“, vypracované Ing. K., Ph.D. a Ing. J., signované vedoucím ústavu Doc. Ing. S., CSc. (dále jen „odborné posouzení“), a žalovaný se při hodnocení důkazů se zásadními připomínkami žalobce k tomuto posouzení nevypořádal. Les za pět let od zpracování předmětné kalamity žádné poškození nevykazuje. Zhotovitel, který práce prováděl, postupoval o své vlastní vůli, jež byla v rozporu s vůlí a pokyny žalobce. Opomenutí žalobce zastavit prováděné práce nemůže být v příčinné souvislosti s jakýmkoliv následkem těmito pracemi vzniklým, neboť příčinná souvislost těchto následků může být dána toliko s prováděním prací jako takovým. [4] Městský soud žalobu zamítl. Dovodil odpovědnost žalobce za správní delikt, neboť žalobce ve výběrovém řízení na zhotovitele PETRA spol. s r. o. nestanovil takové podmínky, které by následně odpovídaly a byly v souladu s charakterem zadaných prací; souvislost mezi použitím nevhodné harvestorové technologie (charakteru této technologie) a poškozením stromů v předmětných porostech je přitom jasně konstatována v odborném posouzení. Žalobce jako specializovaná právnická osoba, které je svěřeno nakládání s lesy ve vlastnictví státu a disponující kvalifikovaným odborným personálem, ohrozil životní prostředí v lesích tím, že zanedbal (vědomá nedbalost) povinnosti ochrany lesa vyplývající z jednotlivých ustanovení lesního zákona. Konkrétně porušil povinnost vyplývající z § 11 lesního zákona počínat si tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů a při hospodaření v lese usilovat o to, aby funkce lesa byly zachovány a plněny rovnoměrně a trvale. Dále porušil povinnost vyplývající z § 32 odst. 2 lesního zákona činit nezbytná opatření ke zmírnění následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese, dále povinnost podle § 32 odst. 5 a 8 lesního zákona zvyšovat odolnost lesa a jeho stabilitu a v rámci ochrany lesa dát přednost účinným technologiím šetřícím životní prostředí a provádět přibližování, uskladnění a odvoz dříví tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků; a dále povinnost vyplývající z § 34 odst. 1 a 2 lesního zákona, podle kterého výstavba a údržba přibližovacích linek, lesní dopravní sítě a ostatních zařízení v lesích nesmí působit ohrožení stability lesních porostů, zvýšené nebezpečí eroze nebo nepřiměřené poškození půdy a vodního režimu v daném území. Jednání žalobce městský soud shledal ve formě opomenutí stanovit vhodnou technologii zpracování kalamity v předmětných porostech, zabezpečit odbornosti ze strany zhotovitele a minimalizovat škody při jejich prvním zjištění zastavením činnosti. Odborné posouzení, o které se rozhodnutí žalovaného opírá, je podle městského soudu kvalifikovaný, odborný a zcela průkazný podklad pro rozhodnutí, prokazující škodlivý následek jednání žalobce ve formě ohrožení. II. Kasační stížnost a stanovisko žalovaného [5] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též stěžovatel“) včas kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem městského soudu, že odpovědnost za předmětný správní delikt zakládá údajné opomenutí stěžovatele, které má spočívat v tom, že při zadávání veřejné zakázky na předmětné lesnické práce vybral jako zhotovitele společnost PETRA spol. s r. o., která disponovala z 90% pouze harvestorovou technologií, ač užití této technologie bylo pro provedení předmětných prací nevhodné, a že nestanovil ve výběrovém řízení takové podmínky, které by odpovídaly a byly v souladu s charakterem následných prací. Městský soud se nevypořádal s námitkou stěžovatele, že výběrové řízní proběhlo (muselo proběhnout) podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, které stanoví meze toho, co stěžovatel po možných smluvních partnerech mohl požadovat. Dále není příčinná souvislost mezi tím, zda subjekt, kterého stěžovatele vybral, disponoval z 90% toliko harvestorovou technologií nebo nikoliv, neboť samotná realizace prací byla pouze na tomto subjektu, který mohl svůj způsob realizace prací kdykoliv jakkoliv změnit. [7] Dále stěžovatel nesouhlasil s názorem městského soudu, že odpovědnost za správní delikt vyplývá z opomenutí stěžovatele zastavit práce, jak předvídala smlouva se zhotovitelem, když bylo zřejmé, že jsou prováděny nevhodnou technologií. Podle stěžovatele není příčinná souvislost mezi tím, že stěžovatel nežádal po zhotoviteli zpracovávajícího kalamitu zastavení prací, a vznikem škodlivého následku; příčinnou souvislost je třeba podle stěžovatele posuzovat pouze z přírodovědeckého hlediska a prvotní a jedinou příčinou ohrožení životního prostředí (pokud k němu došlo) bylo jen provádění prací zhotovitelem - společnos