6 As 229/2014 — Nejvyšší správní soud

6 As 229/2014- 82 - text 6 As 229/2014 - 89 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: K. L. N., zastoupený Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem, se sídlem Bořetín 73, Kamenice nad Lipou, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10 – Vršovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. června 2011, č. j. 902/530/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2014, č. j. 6 A 279/2011  64, t a k t o : I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem (dále též „oblastní inspektorát ČIŽP“) uložila žalobci jakožto vlastníkovi lesa pokutu ve výši 1 500 000 Kč za poškození životního prostředí v lesích, a to rozhodnutím ze dne 21. března 2011, č. j. ČIŽP/44/OOL/SR01/1011712.015/11/UVA. Žalobce měl vlastním zaviněním vytvořit podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů ve smyslu § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů. Tento následek měl žalobce vyvolat předmýtní a mýtní těžbou, konkrétně přibližováním vytěžené dřevní hmoty z lesních porostů z provedených těžeb v období 15. dubna 2010 až 10. května 2010, ke kterému došlo na části lesního pozemku p. č. 512 v k. ú. Bylochov (dále jen pozemek p. č. 512). Poškození spočívalo v nadměrném narušení (rozježdění) zjištěných lesních přibližovacích linií a cest, jehož důsledkem bylo rozšíření a prohloubení jejich profilu. Souběžně s tím došlo podle zjištění oblastního inspektorátu ČIŽP v místech vyústění přibližovacích linek do tras přibližovacích cest na témže pozemku k silnému narušení (rozježdění) půdního povrchu. Tím došlo k nepřiměřenému poškození půdy, bylo zvýšeno nebezpečí eroze a byl nepřiměřeně poškozen vodní režim v daném území. Dále pak ke dni 11. listopadu 2010 nebyly ošetřeny asanačním nátěrem stromy poškozené odřením z období 15. dubna 2010 až 10. května 2010. [2] Proti uložení pokuty se žalobce bránil odvoláním, které Ministerstvo životního prostředí jako žalovaný zamítlo svým rozhodnutím ze dne 20. června 2011, zn. 902/530/11. Žalobce podal proti odvolacímu rozhodnutí správní žalobu k Městskému soudu v Praze, ani zde však neuspěl, neboť soud jeho žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem označeným v návětí. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [3] Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 8. září 2014 kasační stížnost. Pro její obsáhlost rozdělil Nejvyšší správní soud kasační námitky stěžovatele do několika tematických okruhů. Ke každému okruhu přiřadil též stručné shrnutí reakce žalovaného, který ve svém vyjádření ze dne 30. září 2014 navrhl kasační stížnost zamítnout; vyjádření žalovaného bylo stěžovateli 7. října 2014 zasláno na vědomí. IIa. Věcná příslušnost správního orgánu [4] Skutek byl spáchán na území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Stěžovatel proto tvrdí, že věcně příslušná k provedení státní kontroly a vydání sankčního rozhodnutí byla správa uvedené chráněné krajinné oblasti, nikoliv oblastní inspektorát ČIŽP. Žalovaný k tomu uvádí, že ČIŽP má celorepublikovou působnost, a to včetně zvláště chráněných území. IIb. Skutku se dopustila jiná osoba [5] Stěžovatel namítá, že těžbu neprováděl. Již dne 1. února 2010 totiž prodal lesní porosty na pozemku p. č. 512 rakouské společnosti L. Neumüller GmbH&Co KG a pozemek jí pronajal do 31. prosince 2012, kdy měl být podle smlouvy znovu zalesněn. Tato společnost pak provedla těžbu pomocí techniky pronajaté od rakouské společnosti Österreichische Bundesforste AG. Stěžovatel tyto skutečnosti uvedl poprvé až v žalobě, zastává však názor, že oblastní inspektorát ČIŽP je měl zjistit sám z úřední povinnosti, neboť k tomu měl dostatek indicií – v jednotlivých protokolech z inspekčních šetření uváděl totiž vedle něj, jakožto vlastníka lesa, jako další odpovědnou osobu společnost Österreichische Bundesforste AG. Tyto informace mohl údajně sdělit správnímu orgánu i stěžovatelem ustanovený odborný lesní hospodář, kdyby jej správní orgán v řízení vyslechl. Městskému soudu, který tuto obranu odmítl jako účelovou, pak stěžovatel vytýká, že mylně interpretoval důkazy, které stěžovatel v průběhu soudního řízení předložil. Jednalo se o smlouvu uzavřenou mezi stěžovatelem a společností L. Neumüller GmbH&Co KG o prodeji lesních porostů a pronájmu pozemků, dále o bankovní potvrzení o převodu 3,1 mil. Kč na základě této smlouvy a konečně o doklady, jimiž společnost Österreichische Bundesforste AG fakturuje společnosti L. Neumüller GmbH&Co KG určité částky v měně Euro za pronájem harvestoru a tahače, resp. za výstavbu cest. Městský soud poukázal na to, že stěžovatel figuruje ve společnosti, jež měla od něj podle smlouvy koupit lesní porosty a provádět těžbu, a že z bankovního potvrzení vyplývá, že se vztahuje ke zcela jiné transakci, konkrétně k nákupu pozemků v k. ú. Bylochov. Stěžovatel naopak označuje bankovní převod za nezpochybnitelný a trvá na tom, že jde o platbu, kterou s ním společnost L. Neumüller GmbH&Co KG vyrovnala kupní cenu za lesní porosty na předmětném pozemku. [6] Žalovaný v reakci na tuto kasační námitku především poukazuje na to, že stěžovatel v průběhu celého správního řízení – a to ani při ústních jednáních ani v podaném odvolání –nezpochybňoval skutečnost, že je jako vlastník lesa odpovědný za provedenou těžbu. Upozorňoval pouze na spoluodpovědnost odborného lesního hospodáře (kterou se žalovaný zabýval). Žalobce se dokonce k odpovědnosti za vzniklý stav výslovně přihlásil dopisem ze dne 17. prosince 2010, kde mimo jiné uvedl, že „vlastník lesa považuje vzniklé škody co do výše a rozsahu jako běžné při zvolené výrobní technologii“ a že „jednal v dobré víře tak, aby většinu vzniklých škod přenesl na svoje pozemky“. Proto má žalovaný skutkový stav za dostatečně zjištěný výpisem z katastru nemovitostí, kde stěžovatel figuroval k datu vydání rozhodnutí jako vlastník pozemku p. č. 512. Tvrzení zcela nových skutečností o pronájmu pozemku p. č. 512 jiné osobě a předložení nových důkazů až v soudním řízení vnímá žalovaný jako účelové jednání, zejména poukazuje na možnost dodatečného vytvoření či pozměnění důkazů. Zohlednění předložených důkazů soudem nadto žalovaný hodnotí též jako nepřípustné; v této souvislosti poukazuje na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. května 2009, č. j. 2 Afs 35/200991. IIc. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného i rozsudku městského soudu [7] Stěžovatel poukazuje to, že žalovaný v odvolacím rozhodnutí doslovně přebral text vyjádření oblastního inspektorátu ČIŽP k jeho odvolání, jež bylo součástí postoupení odvolání stěžovatele odvolacímu orgánu. Takový postup je podle něj v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (povinností zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti) a s § 89 odst. 1 a 5 správního řádu (míněn je zřejmě § 90 odst. 1 a 5 správního řádu vymezující možné výroky rozhodnutí odvolacího orgánu), a dále s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (možnost domáhat se práva u soudu nebo jiného orgánu). Žalovaný k tomu uvádí, že takovýto postup není v rozporu s žádným právním předpisem. Navíc převzetí se podle něj týkalo popisu skutkového stavu, jehož zjišťování je doménou první instance. [8] Stěžovatel dále namítá, že městský soud zcela pominul v odůvodnění svého rozsudku některé žalobní body, a to: - Nebylo prokázáno, že veškeré rozježdění terénu způsobila těžba na pozemku p. č. 512, v lokalitě jsou i jiné lesní pozemky odlišných vlastníků. - Stěžovatel nechal na své náklady opravit již před vydáním prvostupňového rozhodnutí některé poškozené části lesních cest a ošetřit asanačním nátěrem odřené stromy, přičemž nesouhlasí s hodnocením oblastního inspektorátu ČIŽP na základě šetření provedeného dne 26. dubna 2011, podle něhož šlo o opatření nedostatečná, ba dokonce zhoršující situaci v daném území. - Stěžovatel zpochybnil v žalobě předpoklad správních orgánů, že došlo k ohrožení životního prostředí. Stěžovatelovy fotografie z července 2011 doložené soudu dokazují, že ani po téměř půl roce od vydání rozhodnutí o uložení pokuty nedošlo k následkům, které předpokládal oblastní inspektorát ČIŽP, tj. k zadržování vody ve vyjetých kolejích, erozi, sesuvům půdy a rozšíření biotických a abiotických škodlivých činitelů. Kromě fotografií chtěl stěžovatel předložit soudu též znalecký posudek k následkům těžební činnosti. Nenašel však znalce, který by měl oprávnění