7 Ads 124/2015 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 124/2015- 17 - text 7 Ads 124/2015 - 21 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: J. H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 78 Ad 1/2015  17, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 78 Ad 1/2015 - 17, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 78 Ad 1/2015 - 17, zrušil k žalobě J. H. pro nezákonnost rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 9. 2013, č. j. X (dále také „žalovaná“) i rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 7. 2013, č. j. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud při svém rozhodování vyšel ze žaloby J. H., kterou se tento žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 9. 2013, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 7. 2013, č. j. X, kterým byl žalobci od 16. 8. 2013 přiznán starobní důchod ve výši 6.797 Kč měsíčně s odkazem na ust. § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobce ve své žalobě uvedl, že ji podal včas dne 29. 11. 2013 u Okresního soudu v Litoměřicích, který svým usnesením ze dne 19. 11. 2014, č. j. 12 C 245/2013 – 29, řízení o žalobě zastavil pro věcnou nepříslušnost. V intencích uděleného poučení, po právní moci tohoto usnesení, k čemuž došlo dne 9. 12. 2014, pak podal žalobu k věcně příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Žalobce ve své žalobě věcně namítl v podstatě jen to, že s napadeným správním rozhodnutím nemůže souhlasit z hlediska započítání dosažené doby pojištění v rámci výpočtu výše starobního důchodu. Do této doby mu nebyl započítán jeho pobyt ve vyšetřovací vazbě od 24. 11. 1982 do 30. 7. 1984, přestože byl pravomocně a v celém rozsahu zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 1985, sp. zn. 1 T 34/1983 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 6. 9. 1985, sp. zn. 4 To 46/1985 a posléze odškodněn Ministerstvem spravedlnosti České socialistické republiky ve výši 59.240,20 Kč (sdělení ze dne 25. 4. 1986, č. PP 507/86). Navíc byl tímto ministerstvem spravedlnosti vyrozuměn i o tom, že při podání žádosti o starobní důchod mu bude po předložení příslušných soudních rozhodnutí důchodově zhodnocena doba jeho pobytu ve vyšetřovací vazbě, což se ale nestalo, i přes jím podané námitky. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne 17. 4. 2013 uplatnil žádost o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku s přiznáním této dávky od 16. 8. 2013 a této žádosti proto vyhověla. Doba pojištění za celý rok 1982 byla započtena, tj. i za část pobytu žalobce ve vyšetřovací vazbě v době od 24. 11. 1982 do 31. 12. 1982, a to na základě evidenčního listu důchodového pojištění. Výše starobního důchodu se skládá ze základní výměry a z procentní výměry. Základní výměra činí 9 % průměrné mzdy měsíčně a pro rok 2013 byla stanovena ve výši 2.330 Kč. Procentní výměra je stanovena procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod. Žalobce získal ke dni vzniku nároku 31 celých let pojištění, a proto výše jeho procentní výměry do vzniku nároku činí 46,50 % výpočtového základu měsíčně, což představuje výsledek výpočtu 31 let x 1,5 %. Při zjišťování výpočtového základu vycházela z osobního vyměřovacího základu žalobce (měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období). Rozhodné období je období, které začíná kalendářním rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu s tím, že se do rozhodného období nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. V případě žalobce tak bylo rozhodné období stanoveno za roky 1986 až 2012. Podle ust. § 13 zákona o důchodovém pojištění se za dobu pojištění považují též doby zaměstnání získané před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let. Vzhledem k tomu, že Vězeňská služba České republiky nepotvrdila, že žalobce byl v době od 24. 11. 1982 do 30. 7. 1984 pracovně zařazen ve Vazební věznici Litoměřice, nebylo možno hodnotit uvedenou dobu jako dobu zaměstnání a tudíž k ní přihlédnout při výpočtu výše starobního důchodu z důvodu absence důchodového zabezpečení, resp. důchodového pojištění v uvedené době (§ 66 odst. 7 vyhlášky č. 128/1975 Sb.). Mezi žalobcem a žalovanou nejsou spory ohledně skutkových okolností projednávané věci, což koresponduje i obsahu správního spisu. Mezi těmito účastníky řízení panuje pouze neshoda ohledně započítání období od 1. 1. 1983 do 30. 7. 1984 do doby žalobcova důchodového pojištění. Jak již bylo uvedeno, žalobce byl finančně jednorázově odškodněn podle sdělení Ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky ze dne 25. 4. 1986, č. PP 507/1986, kdy mu bylo poskytnuto za pobyt ve vazbě v období od 24. 11. 1982 do 30. 7. 1984 odškodné v celkové výši 59.240,20 Kč (náhrada za ušlý výdělek ve výši 52.095,80 Kč, náhrada nákladů obhajoby ve výši 7.144,40 Kč). Při výpočtu náhrady za ušlý výdělek ministerstvo vycházelo z údajů posledního zaměstnavatele žalobce ohledně výše průměrného čistého měsíčního příjmu, kterého žalobce dosahoval v posledním roce před vzetím do vazby a který činil 2.658 Kč, přičemž po provedení tehdy platných zákonných korekcí výše měsíčního odškodného byla stanovena náhradou za ztrátu na výdělku ve výši 2.579 Kč měsíčně. Z toho je zřejmé, že poskytnuté odškodné se vůbec nezabývalo důchodovým pojištěním žalobce po dobu jeho neoprávněného pobytu ve vyšetřovací vazbě, když odškodné v sobě nezahrnovalo i část plateb na důchodové pojištění. Nelze tedy dovozovat, že žalobce byl na základě již uvedeného sdělení Ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky důchodově pojištěn v období od 24. 11. 1982 do 30. 7. 1984 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012, č. j. 6 Ads 112/2012 – 52, který je publikován ve Sbírce NSS pod č. 2866/2013 a také na www.nssoud.cz). Nezapočítání období od 1. 1. 1983 do 30. 7. 1984 jako doby pojištění při výpočtu výše žalobcova starobního důchodu má ovšem jednoznačně vliv na konečnou výši jeho starobního důchodu, když ovlivňuje výpočet procentní výměry starobního důchodu. Je tomu tak proto, že základní výměra starobního důchodu byla v roce 2013 stejná pro všechny poživatele starobních důchodů a činila 2.330 Kč, kdežto procentní výměra byla u každého poživatele starobního důchodu individuální a je podle ust. § 33 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění stanovena procentní sazbou (v případě žalobce byla 1,5 %) z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, kdy dosažená doba pojištění je ve smyslu ust. § 34 odst. 1 téhož zákona počítána za celý rok pojištění. Z uvedeného potom plyne, že nezapočítání období od 1. 1. 1983 do 30. 7. 1984 do doby důchodového pojištění představuje 1 rok doby tohoto pojištění s ohledem na údaje uvedené v evidenčních listech důchodového pojištění žalobce, když rok 1983 je nutno počítat celý a v případě roku 1984 se jednalo jen o 212 dnů, které při součtu 141, jež převyšovaly 31 roků dosažené doby důchodového pojištění, nečiní celý rok. Krajský soud proto posuzoval, zda bylo v souladu se zákonem, aby období od 1. 1. 1983 do 30. 7. 1984, kdy žalobce neoprávněně pobýval ve vazbě, nebylo žalovanou započítáno do žalobcem dosažené doby důchodového pojištění. Nezapočítání období od 1. 1. 1983 do 30. 7. 1984, do žalobcem dosažené doby důchodového pojištění, žalovaná opřela o ust. § 66 odst. 1 a odst. 7 vyhlášky č. 128/1975 Sb. Z ust. § 66 odst. 1 této vyhlášky vyplývá, že důchodové zabezpečení odsouzených, kteří jsou v době výkonu trestu odnětí svobody zařazeni k pravidelnému výkonu práce v rozsahu obvyklém u pracovníků v pracovním poměru, vzniká dnem zařazení na tyto práce; přitom nerozhoduje, zda odsouzený pracuje v nápravně výchovném ústavu nebo mimo tento ústav. Důchodové zabezpečení zaniká dnem, kdy odsouzený byl z výkonu těchto prací odvolán. Důchodové zabezpečení se nevztahuje na odsouzené, kteří vykonávají jen příležitostné práce,