8 Afs 131/2014 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 131/2014- 31 - text 8 Afs 131/2014 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Město Zubří, se sídlem U Domoviny 234, Zubří, zastoupeného Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem Náměstí 11, Valašské Meziříčí, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 15. 11. 2011, čj. 10925/11-1400-707218, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, čj. 22 Af 112/2012 – 58, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, čj. 22 Af 112/2012 - 58, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Finanční úřad v Rožnově pod Radhoštěm vyměřil žalobci platebním výměrem ze dne 9. 8. 2010, čj. 48106/10/404960803477, daň z převodu nemovitostí ve výši 602 760 Kč. Předmětem zdanění byl úplatný převod plynárenského zařízení, které bylo vybudováno v rámci stavby „Plynofikace města Zubří“ a bylo převedeno kupní smlouvou ze dne 5. 12. 2008 uzavřenou mezi žalobcem jako prodávajícím a společností SMP Net s. r. o. jako kupujícím. [2] Finanční ředitelství v Brně zamítlo odvolání žalobce proti platebnímu výměru rozhodnutím ze dne 15. 11. 2011, čj. 10925/11-1400-707218, (dále též „napadené rozhodnutí“). Zdůraznilo, že v době převodu bylo plynárenské zařízení technicky a provozně napojené na distribuční soustavu ve vlastnictví společnosti SMP Net s. r. o. a fakticky (z technického hlediska) součástí fungující distribuční soustavy. Šlo o vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů a souvisejících technologických objektů. Žalovaný považoval plynárenské zařízení za nemovitost, neboť tyto sítě jsou vždy součástí staveb spojených se zemí pevným základem a nemohou být osamostatněny, nemá-li dojít ke zmaření účelu, ke kterému celek slouží. Proto neobstojí názor žalobce, že se jedná o věci movité. Plynárenské zařízení bylo převedeno jako jedna v celku fungující věc, skládající se z jednotlivých součástí. Nelze dát obecné stanovisko, zda plynárenské zařízení je či není nemovitostí, ale záleží na individuálních okolnostech konkrétního případu. Proto žalovaný ustanovil v odvolacím řízení znalce, který měl posoudit, zda mělo plynárenské zařízení po stavebnětechnické stránce takovou stavební konstrukci, která jej pevně spojuje se zemí. Znalec konstatoval, že plynárenské zařízení je tvořeno plynovodním potrubím převážně uloženým pod úrovní terénu tak, že na dno výkopu, v hloubce stanovené technickými normami, je uložena vrstva písku, do které jsou postupně položeny roury. Ty jsou vzájemně pevně spojeny, zasypány další vrstvou písku (obsyp) a výkop je opět dosypán původní zeminou do původní úrovně terénu. Z kontrolních a bezpečnostních důvodů jsou v předepsaných místech na předmětném plynovodu provedeny odvodňovače, uzávěry či jiné armatury a konstrukce, které se k těmto prvkům váží, vytváří pevné spojení se zemí prostřednictvím betonových bloků nebo betonových základových desek pro poklopy. Jde tedy o konstrukci, která je se zemí pevně spojena, přičemž některé části jsou spojeny se zemí pevným základem. Zařízení bylo třeba posuzovat jako celek, nikoli jako několik samostatných věcí. [3] Plynová zařízení jsou podle žalovaného zpravidla stavbami a v případě plynovodů jde o stavby liniové. Souhrnně se nazývají stavbami inženýrskými. Výstavba nových plynových zařízení (např. plynofikace obce) probíhá v různých katastrálních územích a v různém čase, jsou proto vydávána samostatná stavební povolení a kolaudační rozhodnutí. Teprve připojením na již funkční distribuční soustavu se původně oddělená stavba stává součástí stávající distribuční soustavy. Celou plynárenskou soustavu tvoří plynová zařízení, přičemž některá jsou jednoznačně stavbami nemovitými, spojenými se zemí pevným základem [§ 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“]. Existují stavby, u nichž není ze statických důvodů vyžadováno provedení základové konstrukce, a přesto jsou považovány za nemovitosti (např. studna, kanalizace s revizními šachtami, žumpa, venkovní betonový bazén). Takové stavby není třeba kotvit k základům. I u těchto staveb by došlo jejich oddělením od země k jejich porušení, což je obdobné, jako u staveb spojených se zemí pevným základem. Plynovod zcela postrádá nejtypičtější vlastnost movitých věcí, a to mobilitu a schopnost samostatné nezávislé existence. Nelze jej oddělit od země, aniž by došlo k porušení věci. Plynovod byl vytvořen na míru konkrétním poměrům, zpravidla je uložen pod úrovní terénu a se zemí je pevně spojen pevným sevřením v zemině obklopující vlastní potrubí ze všech stran. Proto má charakter nemovitosti. K datu převodu již bylo zařízení technologicky napojeno na funkční distribuční soustavu. Proto je třeba jej posuzovat jako nedílnou součást jednoho celku, který tvoří různé relativně samostatné části vzájemně pevně propojené, z nichž některé jsou spojeny se zemí pevným základem. II. [4] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 27. 6. 2014, čj. 22 Af 112/2012 - 58. Neztotožnil se s názorem žalovaného, že převod plynárenského zařízení byl předmětem kupní smlouvy jako jeden celek, který jako takový podléhá dani z převodu nemovitostí. Plynovod a každou plynovodní přípojku je nutné hodnotit pro účely daně z převodu nemovitostí samostatně a samostatně určit, zda každá jednotlivě je spojena se zemí pevným základem. Podle toho bude vyměřena daň z převodu nemovitostí pouze z hodnoty těch plynovodů a plynovodních přípojek, které budou shledány nemovitostmi. Každá z plynových přípojek může být předmětem prodeje samostatně [§ 66 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“)]. Bylo by absurdní, pokud by jediná betonová patka ukotvující plynovodní přípojku učinila z volně ležícího plynárenského zařízení celého města nemovitost a převodce by byl povinen odvést daň z celého zařízení. Otázky znalci byly přípustné, neboť byl dotazován na existenci stavebně technického ukotvení v zemi a nikoli na právní posouzení věci. Nedůvodnou krajský soud rovněž shledal výtku, že znalec nebyl vyslechnut, neboť výslech znalce není obligatorní součástí daňového řízení. III. [5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel je stejného názoru jako žalobce v tom, že pro rozhodnutí o daňové povinnosti je třeba posoudit, zda je plynové zařízení věcí nemovitou či movitou. Rozhodujícím faktorem je, zda je stavba se zemí spojena pevným základem či nikoli. Celé plynárenské zařízení je třeba posuzovat jako jeden celek, tzn. soubor tvořený jednotlivými relativně samostatnými vzájemně propojenými částmi, vedením a stavbami, z nichž některé jsou spojeny se zemí pevným základem. [6] Z technického hlediska jsou jednotlivé objekty schopné samostatné stavební existence a samostatného plnění určité vymezené funkce, z hlediska fungování a provozování celku však nemohou být osamostatněny, nemá-li dojít ke zmaření účelu, ke kterému celek slouží. Nemovitá věc nesmí být oddělitelná od země, aniž by došlo k jejímu porušení a spojení se zemí musí být zároveň takové, aby bylo schopno odolat účinkům přírodních vlivů. Takové podmínky lze jednoznačně zhodnotit u takových staveb, kde se ze statických důvodů automaticky předpokládá provedení pevného základu (základové konstrukce). Existují však i stavby, u kterých není vyžadováno ze statických důvodů provedení základové konstrukce, a přesto jsou tyto stavby považovány za nemovitosti. Vodorovné a svislé konstrukce jsou u takových staveb provedeny způsobem, který zaručuje jak odolávání přírodním vlivům, tak i vlastní stabilitu. Technické provedení plynárenského zařízení, ať již je uloženo pod zemským povrchem a zcela obklopeno celistvou vrstvou zeminy, nebo vychází nad zemský povrch a musí být polohově fixováno prostřednictvím různých podpěrných systémů k zemskému povrchu, dává tomuto zařízení, specifické stavbě, charakter nemovitosti. Takové zařízení postrádá nejtypičtější vlastnost movitých věcí - mobilitu a schopnost samostatné nezávislé existence a plnění jejich účelu na kterémkoliv místě. [7] Plynárenský majetek proto má charakter nemovitosti, neboť je vždy technicky proveden „na míru“, zpravidla uložen pod úrovní terénu, a tím se zemí spojen pevným sevřením v zemině obklopující potrubí ze všech stran. Plynovod je stavbou, kterou nelze od země oddělit, aniž by došlo k porušení věci. Porušením se nemíní jen vlastní poškození při oddělení od země, ale i jeho fyzické odpojení od plynovodní sítě, bez které nemůže plnit svoji funkci. Tím