9 Ads 38/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 38/2015- 26 - text 9 Ads 38/2015 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: R. S., zast. JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/12379/13/4S-ÚSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2015, č. j. 75 Ad 26/2013 – 23, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 7. 2013, č. j. 61769/13/LT, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Posledně uvedeným rozhodnutím byla podle § 61 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném v posuzované době (dále je „zákon o státní sociální podpoře“), zamítnuta žádost o dávku státní sociální podpory – přídavek na dítě ode dne 27. 3. 2013 nezletilému synovi stěžovatelky, A. S. Neuposlechla totiž výzvy, aby doložila příjem otce nezletilého syna za rok 2011 nebo rozsudek o stanovení výživného, popřípadě návrh na jeho stanovení. Pouze odkázala na mimosoudní dohodu o úpravě vyživovací povinnosti uzavřenou s otcem nezletilého. [3] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že v posuzované věci není sporné, že stěžovatelka nežije s otcem nezletilého dítěte. Z jazykového výkladu § 50 odst. 1 a § 86 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o rodině“), vyplývá, že pokud spolu rodiče nezletilých dětí nežijí, musí být výživné upraveno buď rozhodnutím soudu, nebo dohodou rodičů, která podléhá schválení soudu. Z hlediska teleologického nelze přehlédnout, že záměrem zákonodárce při tvorbě zákona o rodině bylo chránit zájmy, práva a postavení nezletilých dětí i ve vztahu k jejich vlastním rodičům. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 1954, sp. zn. Cz 529/54) se soudy neomezují pouze na formální potvrzení existence takové dohody, ale zabývají se tím, zda odpovídá odůvodněným potřebám dítěte a možnostem rodiče. Pokud dohodu neschválí, může soud i bez návrhu přistoupit k rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti. Tím je zaručeno, že nezletilé děti nebudou zkráceny na svých právech. Nepostačuje tedy dohoda rodičů o výživném, která není schválená soudem. [4] Podle krajského soudu byly správní orgány oprávněny v rámci řízení o přiznání přídavku na dítě požadovat rozhodnutí soudu o stanovení vyživovací povinnosti či soudem schválenou dohodu rodičů o výživném. Výše výživného, které platí rodič nezletilých dětí, je totiž jednou z rozhodných skutečností pro trvání nároku na přídavky na děti, jejich výši nebo výplatu. Podle § 68 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře je k žádosti o dávku podmíněnou příjmem, nutno doložit mimo jiné i doklad o výši příjmu posuzované osoby a osob společně s ní posuzovaných v rozhodném období. Podle § 68 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 3 písm. b) a § 68 odst. 4 téhož zákona může správní orgán v případě pochybností žádat potvrzení o příjmech z výživného. Potvrzením se dle § 68 odst. 4 zákona rozumí doklad prokazující v souladu se zvláštními předpisy výši takového příjmu. U výživného na nezletilé děti je takovým dokladem v souladu se zákonem o rodině (viz § 50 a § 86) dohoda o výživném schválená soudem nebo rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti. [5] Podle § 61 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře je příjemce dávky povinen na výzvu správního orgánu osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy, neurčil-li orgán státní sociální podpory delší lhůtu; pokud výzvě nevyhoví, může mu dávka být odňata nebo nepřiznána, jestliže byl příjemce na tento následek prokazatelně upozorněn. [6] Podle správního spisu byla stěžovatelka vyzvána správním orgánem I. stupně k předložení rozsudku o stanovení výživného nebo doložení příjmu otce. Zároveň byla poučena o následcích nesplnění této povinnosti, avšak tyto doklady nepředložila. Správní orgán I. stupně její žádost zamítl. Vzhledem ke shora uvedenému shledal krajský soud tento postup v souladu se zákonem. [7] Soud nemůže zohlednit případný nejednotný postup správního orgánu při přiznávání jednotlivých dávek, neboť nesprávnost v postupu v jedné věci nemůže ospravedlnit nesprávnost postupu i v jiných věcech. II. Obsah kasační stížnosti [8] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [9] Namítá, že není povinna k žádostem o přídavky na nezletilé dítě předkládat jakékoliv rozhodnutí soudu o úpravě výchovy a výživy dítěte a správní orgány nejsou oprávněny tato rozhodnutí vyžadovat či ji nutit do soudních sporů. Nad rámec svých povinností předložila dohodu o výživě, která nebyla schválena soudem. Z § 50 odst. 1 zákona o rodině plyne, že se rodiče mohou dohodnout na úpravě výchovy a výživy dítěte. Podle § 49 zákona o rodině rozhoduje soud ve věcech rodičovské odpovědnosti teprve, pokud nedojde k dohodě mezi rodiči. [10] U dávek státní sociální podpory zákon o státní sociální podpoře v § 68 odst. 1 písm. g) vyžaduje doložit „výši poskytovaného výživného“. Tento zákon neukládá žadateli o dávky dokládat soudem stanovené výživné a neodkazuje ani na zákon o rodině. Oproti tomu zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, tuto povinnost žadateli přímo ukládá. [11] Irelevantní pro posuzovanou věc je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 1954, č. j. Cz 529/54, neboť se netýká podstaty vedeného spor, bylo rozhodováno na základě jiných právních předpisů a v jiném politickém a právním zřízení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, č. j. 8 Tdo 1324/2006, je preferováno dobrovolné plnění, pokud však není plněno dobrovolně, řádně a včas, rozhodne o výživném soud dle § 86 zákona o rodině. [12] Stěžovatelka se také vyjádřila k rozsudkům krajského soudu ze dne 27. 5. 2013, č. j. 42 Ad 3/2011 – 30, č. j. 42 Ad 5/2011 – 32 a č. j. 42 Ad 15/2011 – 95, které byly zmíněny v napadeném rozsudku. Předmětem sporu v těchto rozhodnutích byl zmatečný postup správního orgánu I. stupně, který v letech 2009 a 2010 střídavě přiznával a odebíral stěžovatelce dávky státní sociální podpory pro její nezletilé syny, aniž došlo k jakýmkoli změnám ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávky a aniž by tento postup odůvodnil. Kasační stížnost proti těmto rozsudkům nebyla podána z finančních důvodů. [13] Stěžovatelka poukázala také na vyjádření oddělení metodiky dávkových systémů žalovaného, podle něhož nevydal žádný metodický pokyn, který by upřednostňoval rozhodnutí soudu o výživném nezletilých dětí. Podle tohoto vyjádření je dohoda rodičů o výživném pro účely dávek státní sociální podpory dostačující. [14] Stěžovatelka žádala krajský soud o doručování písemností prostřednictvím České pošty, s. p., aby si je mohla vyzvednout v místě trvalého bydliště. Zásilky však doručovala společnost AZ cíl s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, kde si nemohla zásilky vyzvednout. Krajský soud se k těmto námitkám nevyjádřil. [15] Napadený rozsudek byl vložen do schránky až 10. 2. 2015, ačkoli úložní lhůta uplynula již 6. 2. 2015. Tím jí byla fakticky zkrácena lhůta pro podání kasační stížnosti. [16] Krajský soud rovněž neakceptoval její žádost o přednostní rozhodnutí ve věci a rozhodl více než po roce od podání žaloby. [17] Argumentace v napadeném rozsudku nepostihla materiální jádro žaloby a nemůže uspět ani v rovině jednoduchého, ani v rovině ústavního práva. Krajský soud se nezabýval náležitostmi žádosti o přídavek na dítě podle zákona o státní sociální podpoře a v odůvodnění rozsudku v rozporu se zákonem upravoval znění tohoto zákona. [18] Vzhledem k výše uvedenému stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [19] Žalovaný nevyužil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti. III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti [20] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatelka j