9 As 122/2015 — Nejvyšší správní soud

9 As 122/2015- 76 - text 9 As 122/2015 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: SČS  Unie nezávislých petrolejářů ČR, z.s., se sídlem Riedlova 919, Desná III, zast. Mgr. Ondřejem Mánkem, advokátem se sídlem Jungmannova 750/34, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: UNIPETROL, a.s., se sídlem Na Pankráci 127, Praha 4, zast. JUDr. Robertem Nerudou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2014, č. j. ÚOHS-S624/2014/KS-27389/2014/840/RPI, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015, č. j. 62 Af 45/2015 – 82, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla pro opožděnost odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2014, č. j. ÚOHS-S624/2014/KS-27389/2014/840/RPI. Žalobou napadeným správním rozhodnutím žalovaný povolil spojení soutěžitelů UNIPETROL, a. s., a ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a. s. [2] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že žaloba byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání. Dne 7. 1. 2015 bylo stěžovateli správní rozhodnutí doručeno, lhůta k podání žaloby uplynula v pondělí 9. 3. 2015 a žaloba byla podána až 24. 4. 2015. Krajský soud přitom nepřisvědčil stěžovateli, který včasnost své žaloby opíral o rozhodovací praxi krajského soudu v době, kdy žalovaný vydal své rozhodnutí. Dle této rozhodovací praxe (rozsudky ze dne 2. 7. 2013, č. j. 62 Af 55/2011 - 174, a ze dne 13. 2. 2014, č. j. 62 Af 42/2012  116) nebylo proti napadenému rozhodnutí žalovaného možno ihned brojit žalobou, ale mohl proti němu být podán rozklad i osobami, které podaly námitky proti spojení soutěžitelů. Krajský soud však shledal, že pouze na základě dvou rozsudků vydaných během krátkého časového úseku od sebe nemohla stěžovateli vzniknout spolehlivá dobrá víra, že je oprávněn podat rozklad proti rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů. Proti těmto rozsudkům bylo možno podat kasační stížnost, k čemuž také v obou případech došlo, a to jak ze strany žalovaného, tak ze strany spojujících se soutěžitelů. Z postoje žalovaného byl patrný nesouhlas s názorem krajského soudu vyjádřeným ve zmíněných rozsudcích. Z těchto okolností bylo zřejmé, že se k nastolené otázce bude dosud poprvé vyjadřovat též Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud pak dospěl k závěru, že osoba, která podala proti návrhu na povolení spojení soutěžitelů námitky dle § 16 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“), není účastníkem tohoto správního řízení a nemá právo podat rozklad proti jakékoliv části rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o povolení spojení soutěžitelů. Tím byl překonán původní názor krajského soudu. [3] Krajský soud uvedl, že odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3476/11, není na nynější situaci přiléhavý. Zde Ústavní soud dospěl k závěru, že žaloba byla včasná proto, že žalobce se řídil nesprávným poučením správního orgánu o možnosti podat opravný prostředek, který ve skutečnosti přípustný nebyl. Ve věci stěžovatele však bylo poučení žalovaného v pořádku, jelikož zde bylo uvedeno, že rozklad může podat toliko účastník řízení, kterým stěžovatel nebyl. II. Obsah kasační stížnosti [4] V kasační stížnosti byla vznesena námitka nesrozumitelnosti napadeného usnesení. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl oprávněn k podání rozkladu a že nebyl účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené prvostupňové správní rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že jej krajský soud dle odůvodnění napadeného rozsudku považuje za osobu zjevně neoprávněnou k podání žaloby ve smyslu § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pokud by však byl osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby, nepočala by mu nikdy běžet lhůta k podání žaloby. Stěžovatel tak v napadeném rozsudku spatřuje vnitřní rozpor spočívající mezi tím, že důvodem odmítnutí žaloby byla opožděnost, a tím, že v odůvodnění napadeného rozsudku je stěžovatel považován za osobu zjevně neoprávněnou k podání žaloby. [5] Krajský soud se vůbec nezabýval procesním postavením stěžovatele v řízení o rozkladu a vlivu řízení o rozkladu na začátek a běh lhůty k podání žaloby. [6] Stěžovatel proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, které až posléze napadl žalobou, podal nejprve rozklad. Činil tak v době, kdy existovaly dva rozsudky krajského soudu k otázce přípustnosti rozkladu podaného osobou, která uplatnila námitky podle § 16 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ještě před vydáním prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byl zrušen jeden z těchto rozsudků krajského soudu, doručil žalovaný stěžovateli výzvu k doplnění rozkladu. Ve výzvě žalovaný se stěžovatelem jednal jako s osobou, která je rozklad oprávněna podat. K tíži stěžovatele nemůže být dáno, že presumoval správnost postupu žalovaného v řízení o rozkladu. [7] Pro vydání rozkladu se uplatní obecná třicetidenní lhůta, která však nebyla dodržena. Rozklad byl vydán téměř dva měsíce po jejím uplynutí. Pokud by bylo o rozkladu rozhodnuto ve stanovené lhůtě, měl by stěžovatel možnost napadnout prvostupňové správní rozhodnutí žalobou ještě ve lhůtě pro podání žaloby. [8] Dne 5. 3. 2015 byl zveřejněn rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2015, č. j. 9 Afs 72/2013 - 127 (všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), kterým byl zrušen jeden ze zmíněných rozsudků krajského soudu. Stalo se tak čtyři dny před koncem krajským soudem tvrzené lhůty pro podání žaloby. Rozhodnutí o rozkladu bylo vydáno až s časovým odstupem od vydání tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel má za to, že postupem správního orgánu došlo k zásahu do jeho práv na dobrou správu a spravedlivý proces. [9] V kasační stížnosti bylo navrhnuto, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [10] K tvrzení uvedenému v kasační stížnosti o osobě zjevně neoprávněné k podání žaloby žalovaný uvedl, že pokud soud zjistí, že není splněna některá podmínka řízení, nemusí se již zabývat dalšími procesními podmínkami. Krajský soud vyhodnotil, že žaloba byla podána opožděně, nemusel se proto zabývat aktivní žalobní legitimací stěžovatele. [11] Stěžovatel od počátku věděl, že nebyl účastníkem řízení o spojení soutěžitelů. Byla mu přitom známa setrvalá výkladová praxe žalovaného. Rozsudky krajského soudu, na které stěžovatel odkázal, byly napadeny kasačními stížnostmi, jimž posléze Nejvyšší správní soud vyhověl. [12] K otázce lhůt pro vydání správního rozhodnutí žalovaný odkázal na § 25a zákona o ochraně hospodářské soutěže, dle něhož se na žalovaného nevztahují lhůty k vydání rozhodnutí dle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. [13] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že krajský soud na žádném místě svého rozsudku neoznačil stěžovatele za osobu zjevně neoprávněnou k podání žaloby. Neučinil tak ani výslovně, ani implicitně. Ze závěru, že stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení před žalovaným a že tedy nebyl oprávněn podat rozklad, nevyplývají žádné skutečnosti ve vztahu k aktivní žalobní legitimaci u žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Dle důvodové zprávy a komentářů k s. ř. s. není aktivní legitimace k podání žaloby vázána na účastenství ve správním řízení. [14] Osoba zúčastněná na řízení nesouhlasí s tím, že by bylo zasaženo do stěžovatelova práva na dobrou správu a práva na spravedlivý proces. Žalovaný se totiž neodchýlil od své předchozí správní praxe, krajský soud v napadeném usnesení postupoval v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu a postup stěžovatele neměl oporu v zákoně. Osoba zúčastněná na řízení nerozumí tomu, proč stěžovatel, který o sobě tvrdí, že postupoval s maximální mírou opatrnosti, podal pouze rozklad proti rozhodnutí žalovaného, a nikoli též správní žalobu. Žádné zákonné ustanovení takový postup stěžovateli nezakazovalo. Stěžovateli muselo být v době podání jeho rozkladu známo rozhodnutí žalovaného ve věci rozkladu Sazka (rozhodnut