9 As 186/2014 — Nejvyšší správní soud

9 As 186/2014- 50 - text 9 As 186/2014 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: CEMEX Sand, k.s., se sídlem Masarykovo nám. 207, Napajedla, zast. JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 4, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, č. j. SBS/26195/2012/ČBÚ-22, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2014, č. j. 57 A 74/2012 – 74, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodná zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému v záhlaví. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Plzeňského a Jihočeského (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 6. 2012, č. j. SBS/04477/2012/OBÚ-06/4, kterým byl vydán předchozí souhlas k smluvnímu převodu dobývacího prostoru Mítov z převodce, společnosti C4SC78 s. r. o., se sídlem Janáčkovo nábřeží 1153/13, Praha 5 – Smíchov (dále jen „převodce“), na stěžovatelku. [2] Předmětem sporu je posouzení podmínek, které musí být splněny, aby mohlo dojít k převodu dobývacího prostoru. Konkrétně se jedná o podmínky týkající se vytvoření finančních rezerv na sanace a rekultivace pozemků dotčených dobýváním a na vypořádání důlních škod dle § 31 odst. 6 a § 37a odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění účinném v posuzované době (dále jen „horní zákon“). Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by veškeré prostředky tvořící finanční rezervy musely být uloženy na vázaných účtech. Má za to, že povinnost ukládat finanční rezervy na vázané účty se týká pouze té části rezerv, která byla vytvořena až po novelizaci zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen „zákon o rezervách“), zákonem č. 438/2003 Sb., účinném od 1. 1. 2004, respektive až po novele horního zákona provedené zákonem č. 313/2006 Sb., účinné od 22. 6. 2006. Správní orgány zastávají opačný názor a požadují vytvoření finančních rezerv na vázaných účtech ve výši, v jaké je má převodce dobývacího prostoru jak v rezervách vedených v účetnictví (tzv. účetní rezervy, dle předchozí právní úpravy před účinností uvedených novel), tak na zvláštních vázaných účtech. [3] Krajský soud konstatoval, že povinnost uložit zcela konkrétní finanční prostředky ve výši vytvořených rezerv na zvláštní vázané účty v bance vychází z novely zákona o rezervách. V přechodných ustanoveních zákona č. 438/2003 Sb., je uvedeno, že se relevantní ustanovení ohledně ukládání finančních rezerv na zvláštní vázané účty (§ 10a zákona o rezervách) použije poprvé za období, za které se podává daňové přiznání, počínající v roce 2004. Z této úpravy nelze bez dalšího, jak to činí stěžovatelka, dovozovat, že povinnost ukládat peněžní prostředky rezerv na zvláštní vázané účty v bance je povinností až u rezerv vytvořených po novele zákona o rezervách, tedy od 1. 1. 2004. Zohlednil, že dobývací prostor je převáděn za podmínek stanovených v předchozím souhlasu ke smluvnímu převodu dobývacího prostoru (zejména podmínky č. 1 týkající se vstoupení stěžovatelky do práv a povinností převodce), že převodce musel rezervy vedené toliko v účetnictví při převodu dobývacího prostoru v souladu s § 4 zákona o rezervách rozpustit, a konečně, že k převodu dobývacího prostoru dochází po novele zákona, kdy již není podle platné právní úpravy možné vytvářet finanční rezervy pouze v účetní podobě vedením na analytickém účtu. Na podporu své argumentace odkázal na důvodové zprávy k příslušným novelám horního zákona i zákona o rezervách. [4] Vyšel i ze znění § 4 odst. 1 zákona o rezervách a § 18a zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění účinném v posuzované době. Dovodil, že rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru a o povolení hornické činnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení. Tomu odpovídá podmínka č. 1 předchozího souhlasu ke smluvnímu převodu dobývacího prostoru, na základě které bude ve smlouvě o převodu dobývacího prostoru jednoznačně uvedeno, že se nabyvatel (stěžovatelka) stává právním nástupcem vstupujícím do práv a povinností a přejímajícím na sebe všechna práva a povinnosti od převodce ve vztahu k dobývacímu prostoru a v něm prováděné hornické činnosti, a že dnem převodu dobývacího prostoru přecházejí na nabyvatele všechny dosud nevypořádané závazky, které v souvislosti se stanovením dobývacího prostoru a dosavadní činností v něm vznikly. Převodce neměl dosud uloženy všechny finanční prostředky na zvláštních vázaných účtech, proto byl povinen rezervu vytvořenou pouze v účetnictví na základě § 4 odst. 1 zákona o rezervách zrušit. Stěžovatelka tedy bude povinna zajistit sanace a rekultivace všech pozemků dotčených těžbou a vypořádat důlní škody, a to i ty, které souvisí s těžbou realizovanou převodcem a za tímto účelem je její povinností vytvořit finanční rezervy, které však nemůže za stávající právní úpravy evidovat pouze v účetnictví. Jiný způsob vytváření rezerv na sanace a rekultivace pozemků dotčených těžbou a na vypořádání důlních škod není dle platné právní úpravy možný. [5] Krajský soud neshledal ze strany správních orgánů žádné zneužití situace, že je dobývací prostor převáděn, ani porušení čl. 4 Listiny základních práv a svobod, jehož se stěžovatelka dovolávala. Stěžovatelka nebyla znevýhodněna či diskriminována oproti jiným držitelům dobývacích prostor. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [6] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [7] Vychází z názoru, podle něhož nemůže být povinnost složit zákonné rezervy na vázaný účet uložena za období předcházející novele zákona o rezervách a horního zákona. Z přechodných ustanovení novely zákona o rezervách dovozuje, že je třeba rozlišovat rezervy vytvořené za období předcházející novelám a rezervy vytvořené poté. Z § 4 odst. 1 zákona o rezervách nevyplývá povinnost, aby stěžovatelka rezervy převzaté za období, kdy zákon složení rezerv na zvláštním vázaném účtu neukládal, na vázaný účet uložila. Stejně tak nelze tuto povinnost dovodit z horního zákona. Krajský soud podle ní dále nesprávně aplikoval zásadu lex specialis derogat legi generali. Domnívá se, že přechodné ustanovení zákona o rezervách je v otázce povinností vytvářet rezervy na vázaných účtech speciální k úpravě obsažené v horním zákoně. Horní zákon stanovuje povinnost vést rezervy na vázaném účtu a zákon o rezervách doplňuje, že tato povinnost se týká pouze rezerv vytvářených poprvé podle přechodného ustanovení novely zákona o rezervách. [8] Přiléhavou neshledala ani aplikaci § 37a odst. 4 horního zákona, z něhož krajský soud dovozuje povinnost uložit veškeré dosud vytvořené rezervy na vázaný účet. Jiné organizace by pak ale byly v prodlení s uložením finančních prostředků za předchozí období na vázaný účet a všem by tudíž hrozilo pozastavení povolení k dobývání. Citované ustanovení je proto třeba vykládat ve smyslu zákazu retroaktivity tak, že se jeho účinky vztahují až na období po novelizaci. [9] Dále se cítí dotčena na svých právech nerespektováním čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože jí byla uložena povinnost za období, ve kterém ji právní předpisy nestanovily. Správní orgány tím zneužily okolnosti převodu mezi dvěma organizacemi, protože dosavadnímu držiteli práv k dobývacímu prostoru by bez převodu nemohly uložit povinnost převést finanční prostředky z analytických účtů na zvláštní účty vázané. Stěžovatelka je tímto postupem nepřípustně diskriminována oproti držitelům dobývacích prostor, kteří tyto prostory nabyli před příslušnou zákonnou novelizací. [10] S ohledem na uvedené navrhla, aby soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. [11] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožňuje s rozsudkem krajského soudu. Uvedl, že převzetím dobývacího prostoru přechází na nabyvatele všechna práva spojená s dobývacím prostorem, nabyvatel se stává nástupcem převodce a všech jeho případných předchůdců. Jednou z povinností je vytvářet finanční rezervy. Jestliže převodce byl povinen zrušit vytvořené finanční rezervy, je stěžovatelka povinna tyto finanční rezervy v plné výši vytvořit v souladu s platným r