9 Azs 137/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Azs 137/2014- 47 - text 9 Azs 137/2014 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. V. R., zast. JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2012, č. j. MV-24079-4/SO-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2014, č. j. 36 A 20/2012 - 41, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2014, č. j. 36 A 20/2012 - 41, se zrušuje. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 20. 2. 2012, č. j. MV-24079-4/SO-2011, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 16 800 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Jana Kopřivy, Ph.D., advokáta se sídlem Zahradnická 223/6, Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 18. 1. 2011, č. j. OAM-28278-13/MC-2010, jímž bylo podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v posuzované době (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušeno povolení stěžovatele k trvalému pobytu na území České republiky, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Podmínky pro zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců měl stěžovatel naplnit tím, že závažným způsobem narušil veřejný pořádek. Byl dvakrát pravomocně odsouzen, v prvním případě za spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve druhém případě za spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 2 písm. b) a c) téhož předpisu. Správní orgány dospěly shodně k názoru, že byl naplněn pojem „narušení veřejného pořádku“ a že zrušení povolení k trvalému pobytu nebude nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života stěžovatele. [3] Krajský soud vyšel při hodnocení naplnění pojmu „veřejný pořádek“, případně „narušení veřejného pořádku“, z judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména z rozsudku ze dne 30. 11. 2011, č. j. 3 As 21/2011 - 85, dle kterého pojem „veřejný pořádek“ zahrnuje kromě norem právních také normy morální, sociální, politické, případně náboženské. K porušení veřejného pořádku přitom postačuje jejich porušení nižší intenzity, je-li dostatečně závažné ve vztahu k důsledkům plynoucím ze zrušení povolení k trvalému pobytu. K tomu konstatoval, že stěžovatel byl celkem ve dvou případech pravomocně odsouzen a především druhé odsouzení lze samo o sobě považovat za závažné, a to zejména pro právní kvalifikaci a popis skutků, jakož i pro délku samotného odsouzení. [4] Krajský soud se dále vyjádřil k ustanovení čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS,73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále jen „směrnice 2004/38/ES“), které je třeba vykládat tak, že nikoli každé odsouzení pro jakýkoli trestný čin vede bez dalšího k závěru, že cizinci bude zrušen trvalý pobyt, či že bude vyhoštěn. Vždy je zapotřebí zvažovat zejména to, o jaký trestný čin se jednalo a jakým konkrétním jednáním se jej pachatel dopustil. Opačný postup by byl v rozporu se zásadou přiměřenosti stanovenou v citovaném ustanovení směrnice. Odepření práva trvalého pobytu je sice opatření odpírající jedno z práv vyplývajících z práva volného pohybu osob, nicméně jde o omezení velmi nízké intenzity, protože jím není dotčeno právo pobytu cizince na území České republiky, ale dochází jím pouze k odepření výhod plynoucích ze statutu cizince pobývajícího na území České republiky v rámci trvalého pobytu. Je proto v souladu s požadavkem přiměřenosti a proporcionality mezi omezujícím opatřením a závažností jednání, aby důvodem pro zrušení povolení k trvalému pobytu bylo výrazně méně intenzivní a nebezpečné jednání, než pro účely vyhoštění. Stěžovatelovo předchozí odsouzení pro trestný čin vydírání postačuje k závěru, že je zde důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Okolnosti, při nichž k činu došlo, a způsob jeho spáchání, totiž nijak nesnižovaly závažnost jeho jednání. Zároveň je odepření práva trvalého pobytu v souladu se zásadou přiměřenosti ve vztahu k jednání, kterým byl trestný čin spáchán. [5] K hodnocení zásahu do soukromého nebo rodinného života krajský soud uvedl, že správní orgán I. stupně se podrobně zabýval rodinnými poměry stěžovatele a správně dovodil, že zrušení povolení k trvalému pobytu nebude mít nepřiměřený dopad do jeho soukromého nebo rodinného života, neboť mu není nepřiměřeně bráněno v tom, aby se stýkal se svou manželkou a synem. Povolení k trvalému pobytu totiž není jediným aktem, který by umožňoval dlouhodobě pobývat na území České republiky. Dlouhodobě pobývající cizinec pouze požívá odlišnou míru oprávnění, avšak stále v takovém rozsahu, aby mohl nerušeně vést svůj soukromý a rodinný život. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [6] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně potom uvádí, že považuje napadený rozsudek za nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a to především pokud jde o výklad pojmu „závažné porušení veřejného pořádku“ v souvislosti s vyhodnocením dopadu rozhodnutí do stěžovatelova soukromého a rodinného života. [7] Má za to, že na jeho případ lze vztáhnout závěry z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010 – 151, publ. pod č. 2420/2011 Sb. NSS, ohledně výkladu pojmů „veřejný pořádek“, respektive „závažné narušení veřejného pořádku“. Při zrušení povolení k trvalému pobytu totiž dochází ke zrušení pobytového oprávnění, což vede k omezení práv, která již cizinec dříve nabyl. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2013, č. j. 5 As 73/2011 - 146. Pojem závažné narušení veřejného pořádku dle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců by měl být vykládán shodně s týmž pojmem užitým v § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, dopadajícím na správní vyhoštění. [8] Domnívá se, že nemůže obstát dílčí závěr žalované, potvrzený napadeným rozsudkem, že důvodem pro zrušení trvalého pobytu je odsouzení za dva trestné činy. Není pochyb o tom, že trestná činnost, které se stěžovatel dopustil, je závažná, avšak podle čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě neodůvodňuje přijetí opatření z důvodu veřejného pořádku. To platí zvláště za situace, kdy od spáchání trestných činů uplynulo v době rozhodování žalované již několik let. Žalovaná se měla zabývat nejen tím, zda byl stěžovatel pravomocně odsouzen, ale měla zkoumat, zda jeho jednání z dávných let představovalo v době rozhodování správních orgánů skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Měla při tom přihlédnout i ke všem relevantním okolnostem, jež mohou mít vliv na závažnost jednání a posouzení hrozby budoucího porušení veřejného pořádku. Mezi takové skutečnosti patří nejen charakter a závažnost spáchané trestné činnosti, ale i další okolnosti, např. místo spáchání trestného činu, a zejména doba, která uplynula od jeho spáchání, chování stěžovatele po vykonání trestu odnětí svobody, délka jeho pobytu v České republice, ale i to, zda se po příchodu do České republiky dopustil další trestné či jinak protiprávní činnosti. Stěžovatel již ve správním řízení poukazoval na bezúhonný život, který vede po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a na svůj intenzivní rodinný život v České republice. [9] K posouzení zásahu do soukromého nebo rodinného života uvedl, že odůvodnění správních orgánů i soudu postrádá úvahy svědčící o přiměřenosti použitého opatření. Z rozhodnutí lze pouze dovodit, že je vyloučena možnost trvalého