10 As 166/2016 — Nejvyšší správní soud

10 As 166/2016- 56 - text 10 As 166/2016 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobce: JUDr. L. H., zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2016, čj. 57 A 43/2016 – 20, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2016, č. j. 57 A 43/2016-20 se zrušuje a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2012, čj. ZCU 021827/2012, žalovaná konstatovala, že vysokoškolský diplom ze dne 3. 7. 2002 včetně dodatku k diplomu, kterým bylo JUDr. L. H. osvědčeno řádné ukončení studia v bakalářském studijním programu B6804 právní specializace, ve studijním oboru 6804R022 Veřejná správa na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni a získání akademického titulu bakalář (ve zkratce Bc. uváděné před jménem) se podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) zrušuje, neboť byl vydán v rozporu s § 44, § 45, § 55, § 57 odst. 4 a § 63 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., zákona o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“). Závěru žalované o splnění zákonných podmínek pro zrušení diplomu předcházelo zjištění plynoucí z provedeného dokazování, dle kterého se bakalářská práce stěžovatele až na výjimky zcela a doslovně shodovala s jinou bakalářskou prací. [2] Proti usnesení žalované o zrušení diplomu podal stěžovatel správní žalobu dle § 65 s. ř. s. Dle Krajského soudu v Plzni nebylo zrušení diplomu dle § 156 odst. 2 s. ř. na místě, neboť pro jeho zrušení či odnětí bylo nutné nejprve učinit neplatnými státní závěrečnou zkoušku a obhajobu bakalářské práce. S ohledem na skutečnost, že státní závěrečná zkouška včetně obhajoby bakalářské práce byla v době rozhodování krajského soudu stále v platnosti, dospěl soud k závěru, že již vydaný vysokoškolský diplom a dodatek k němu nelze zrušit, neboť to stávající právní úprava neumožňuje. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, čj. 30 A 54/2012-122, usnesení žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu vedenou pod sp. zn. 2 As 170/2015. [3] V průběhu dalšího řízení o zrušení diplomu dle § 156 odst. 1 s. ř. podal stěžovatel žalobu ve správním soudnictví dle § 79 odst. 1 s. ř. s. a domáhal se uložení povinnosti žalované vydat rozhodnutí. Stěžovatel uvedl, že nevyužil prostředky na ochranu proti nečinnosti dle § 80 s. ř., neboť rektor v řízení vystupoval jako samosprávný orgán, a nikoliv jako orgán státní správy v přenesené působnosti. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 80 odst. 1 s. ř. předpokládá existenci nadřízeného správního orgánu a v tomto řízení zde žádný takový orgán dle stěžovatele není, domáhal se ochrany přímo žalobou u správního soudu. [4] Krajský soud usnesením ze dne 31. 5. 2016, čj. 57 A 43/2016-20, žalobu stěžovatele odmítl pro nepřípustnost. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce nevyužil všechny dostupné prostředky ochrany proti nečinnosti dle správního řádu. Krajský soud mimo jiné uvedl, že činnost rektora v řízení o zrušení diplomu nespadá do samostatné působnosti vysoké školy, přičemž opačný závěr nelze dovodit ani z předchozí rozhodovací činnosti správních soudů. Proti tomuto usnesení, podal stěžovatel téhož dne kasační stížnost, která je předmětem přezkumu v rámci tohoto řízení. [5] V rozhodnutí ze dne 9. 6. 2016, čj. 2 As 170/2015-58 se Nejvyšší správní soud ztotožnil s výrokem rozhodnutí krajského soudu a kasační stížnost zamítl, přitom však korigoval některé závěry krajského soudu. Nejvyšší správní soud uvedl (odlišně od krajského soudu), že vysokoškolský diplom (včetně dodatku k diplomu) je osvědčením a postup dle § 156 odst. 2 s. ř. je možný, pokud toto osvědčení bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. V daném případě bylo jediným důvodem zrušení diplomu tvrzené plagiátorství odevzdané a před komisí pro státní zkoušku obhájené bakalářské práce, který však nelze považovat za prima facie zjevný. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že bez toho aniž by tato otázka byla posouzena odbornou komisí, nelze diplom postupem dle § 156 odst. 2 s. ř. zrušit. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [6] Stěžovatel napadl výše uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni kasační stížností ze dne 31. 5. 2016. Stěžovatel namítá, že usnesení trpí vadou, jež zakládá jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatel uvádí, že krajský soud pochybil, jestliže žalobu odmítl pro nepřípustnost. Žalovaná je samosprávným orgánem, a nikoli orgánem státní správy, nad níž by bděl nadřízený správní orgán. Tento výklad vyplývá i z předchozí rozhodovací praxe krajského soudu a Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel považuje požadavek krajského soudu na využití prostředku ochrany proti nečinnosti dle § 80 odst. 3 s. ř. jako podmínku pro následné podání správní žaloby (§ 79 odst. 1 s. ř. s.) v tomto případě za nesprávný. Napadené usnesení označil za nepřezkoumatelné, neboť krajský soud se řádným způsobem nevypořádal se žalobními argumenty žalobce ohledně nevyužití postupu dle § 80 odst. 3 s. ř. [8] V doplnění odůvodnění kasační stížnosti ze dne 21. 8. 2016 stěžovatel uvádí, že žalovaná svou nečinnost odstranila, neboť dne 19. 7. 2016 vydala v řízení o zrušení diplomu usnesení o zastavení řízení. Nejvyšší správní soud by měl i v tomto případě posoudit otázku zákonnosti odmítnutí správní žaloby a s tím spojenou otázku nákladů řízení. [9] Stěžovatel dále poukazuje na ustanovení § 87 odst. 1 písm. l) zákona o vysokých školách, které upravuje působnost ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“ nebo „ministerstvo“) v oblasti státní správy. Podle tohoto ustanovení ministerstvo plní úkoly nadřízeného správního orgánu vysokých škol ve správním řízení vedeném v rámci výkonu státní správy. V této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS čj. 30 A 54/2012-122 a rozsudek NSS čj. 2 As 170/2015-58, z nichž dle stěžovatele vyplývá, že rozhodnutí o zrušení diplomu dle § 156 odst. 2 správního řádu je nikoliv výkonem státní správy, nýbrž projevem školské samosprávy, kdy nad žalovanou nestojí již žádný nadřízený správní orgán, u kterého by bylo možno se domáhat ochrany proti nečinnosti. [10] Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a řízení zastavil. [11] Žalovaná uvedla, že v předmětném řízení vyčkávala rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v jí podané kasační stížnosti vedené pod čj. 2 As 170/2015-58. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 6. 2016 tuto kasační stížnost žalované zamítl, přičemž žalovaná právní názor zde vyslovený aplikovala a jí vedené řízení dle § 156 odst. 2 s. ř. dne 19. 7. 2016 zastavila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle § 106 s. ř. s. [13] S ohledem na skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti došlo dne 19. 7. 2016 k vydání rozhodnutí žalované, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné vyjádřit se blíže k otázce přípustnosti projednání kasační stížnosti, neboť je zřejmé, že žalovaná svou nečinnost tímto úkonem odstranila. [14] Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí krajského soudu, který rozhoduje dle skutkového stavu věci ke dni vydání svého rozhodnutí. V řízení o ochraně před nečinností správního orgánu je krajský soud vždy povinen zjistit, zda správní orgán v průběhu řízení před soudem nečinnost neodstranil (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Pokud správní orgán rozhodnutí vydal během probíhajícího řízení před krajským soudem, resp. nečinnost odstranil, soud již nemůže správnímu orgánu uložit povinnost k odstranění nečinnosti. V opačném případě by Nejvyšší správní soud musel takový rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, resp. k zamítnutí žaloby (§ 81 odst. 2 s. ř. s.). [15] Situace v nyní projednávané věci je však odlišná, neboť k vydání usnesení (tj. k odstranění nečinnosti) žalovanou došlo až po právní moci rozhodnutí krajského soudu a rovněž až po podání kasační stížnosti stěžovatelem. Dle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 8. 2006, čj. 8 Ans 1/2006-141, nebrání věcnému projednání kasační stížnosti správního orgánu skutečnost, ž