2 Ads 70/2016 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 70/2016- 23 - text 2 Ads 70/2016 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: M. R., zastoupeného Mgr. Pavlem Kužílkem, advokátem, se sídlem Blahoslavova 72/4, Přerov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 1. 2016, č. j. 65 A 74/2015 – 29, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . IV. Odměna advokáta Mgr. Pavla Kužílka s e u r č u j e částkou 1573 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce pobírá dávku pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení podle § 33 a násl. zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Tato dávka mu byla přiznána Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou v Olomouci (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ve výši 3900 Kč měsíčně. Správní orgán prvního stupně později rozhodl o snížení vyplácené částky na 3705 Kč s účinností od 1. 3. 2014; rozhodnutí o snížení doplatku na bydlení bylo k odvolání žalobce několikrát zrušeno žalovaným a vráceno správnímu orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně rovněž rozhodl o snížení doplatku na bydlení z 3705 Kč na 3431 Kč s účinností od 1. 9. 2014, přičemž i toto jeho rozhodnutí bylo zrušeno žalovaným a věc vrácena k dalšímu řízení. Správní orgán prvního stupně také rozhodnutím ze dne 5. 3. 2015 snížil doplatek na bydlení z částky 3431 Kč na 3016 Kč ode dne 1. 2. 2015, přičemž jeho rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 4. 2015 pro procesní pochybení. Správní orgán prvního stupně následně vydal rozhodnutí ze dne 7. 7. 2015, jímž opět snížil výši dávky na 3016 Kč ode dne 1. 2. 2015. Posledně jmenované rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 9. 2015, č. j. MPSVUM/8390/15/9S-OLK, a věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. [2] Proti shora popsanému postupu správních orgánů se žalobce bránil žalobou ve správním soudnictví. Měl za to, že správní orgán prvního stupně porušuje základní pravidla správního řízení, nerespektuje překážku litispendence a doplatek na bydlení snižuje každým novým rozhodnutím nezákonným způsobem. Veškerá prvostupňová rozhodnutí jsou neustále ze stejných důvodů rušena žalovaným, neboť správní orgán prvního stupně nerespektuje předchozí pokyny žalovaného. V postupu žalovaného spatřoval žalobce nečinnost i nezákonný zásah a navrhl, aby Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) „uložil žalovanému povinnost obnovit právní stav, jaký byl před výše uvedenými nezákonnými zásahy žalovaného, dále zakázal žalovanému pod pohrůžkou pokuty pokračovat opakovaně v nezákonném vydávání správních rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost vyplácet žalobci doplatek na bydlení ve výši 3900 Kč dle jediného dosud pravomocného rozhodnutí“. [3] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl. Předně konstatoval, že ji vyhodnotil dle obsahu jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nikoli i jako žalobu na ochranu proti nečinnosti, neboť žalobce netvrdil, ve kterém konkrétním řízení (z celkových tří) má být žalovaný nečinným, a ani v petitu žaloby neuvedl, vydání jakého rozhodnutí se po žalovaném domáhá. [4] Pokud jde o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, krajský soud naznal, že petit, podle něhož má být žalovanému uložena povinnost obnovit právní stav, nebyl dostatečně určitý, neboť žalobce pouze užil zákonné dikce a nespecifikoval, jaký stav má být obnoven a jakým způsobem tak má krajský soud učinit. Žalobce přitom výzvě k odstranění vad žaloby nevyhověl. Požadavek žalobce, aby bylo žalovanému zakázáno vydávat další rozhodnutí, byl dle krajského soudu velice obecný a navíc proti smyslu počínání samotného žalobce, který se ve věci sp. zn. 65 A 27/2015 naopak snažil dosáhnout ochrany proti nečinnosti. Kromě toho je žalovaný v postavení správního orgánu druhého stupně, který je povinen o žalobcem podaných odvoláních rozhodovat. Co se týče požadavku uložit žalovanému povinnost vyplácet žalobci doplatek na bydlení ve výši 3900 Kč, žalovaný není orgánem oprávněným k výplatě sociálních dávek, výplatu dávek provádí správní orgán prvního stupně. Nadto je krajskému soudu známo, že již bylo pravomocně rozhodnuto o snížení doplatku na bydlení za období od 1. 3. 2014 a od 1. 9. 2014, a tudíž by vyplácení dávky ve výši 3900 Kč bylo v přímém rozporu s výší dávky, která byla nově pravomocně stanovena. [5] Závěrem krajský soud uvedl, že žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu je dle zásady subsidiarity plynoucí z § 85 s. ř. s. přípustná pouze tehdy, nejde-li se ochrany proti tvrzenému zásahu domáhat jinak. V posuzované věci však jde o sociální dávku, stanovenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu, a tedy lze brojit proti výši dávky i souvisejícím procesním vadám žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Obsah kasační stížnosti [6] Proti napadenému usnesení brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, neboť nesouhlasil se závěrem krajského soudu o neurčitosti žalobního petitu a nemožnosti věcného posouzení stěžovatelovy žaloby. Stěžovatel měl za to, že petit žaloby byl dostatečně určitý a že ze skutkového stavu věci byla patrná nezákonnost postupu žalovaného. Žalovaný totiž nesprávně posoudil celou věc, neboť měl veškerá řízení zastavit, nikoliv zcela totožné věci neustále rušit a vracet k novému projednání za situace, kdy správní orgán prvního stupně dosud meritorně nerozhodl (ani s předběžnou vykonatelností) v předchozím řízení o snížení dávky. S ohledem na tuto skutečnost stěžovatel navrhl petit tak, jak navrhl. [7] Stěžovatel poukázal na to, že dle § 71 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 74 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, je každé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve věci snížení doplatku na bydlení předběžně vykonatelné pouze do doby, než je zrušeno žalovaným. Je tedy zřejmé, že od 1. 3. 2014, kdy poprvé došlo ke snížení dávky, není stěžovateli vyplácena částka 3900 Kč měsíčně, ale částka, o jejímž snížení dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Postup krajského soudu, který pokládal petit za nedostatečně určitý, je proto nesprávný a nezákonný. [8] Stěžovatel je dále přesvědčen o tom, že vydávání dalších rozhodnutí brání překážka litispendence, a proto je neustálé snižování výše doplatku na bydlení správním orgánem prvního stupně nezákonné, přičemž žalovaný takový postup toleruje. Řízení by měla být pro překážku litispendence zastavena. Všechna rozhodnutí žalovaného jsou taktéž nezákonná i nepřezkoumatelná a ve správním řízení byly porušeny téměř všechny pilíře dobré správy. Nepříznivé důsledky nezákonného postupu žalovaného přitom nadále trvají a hrozí jejich opakování. Veškeré prostředky obrany proti nezákonnému zásahu, které zákon poskytuje, již stěžovatel uplatnil. [9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [11] Stěžovatel podřadil stížní důvody pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., avšak vzhledem k tomu, že krajský soud stěžovatelovu žalobu odmítl, přichází pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pod něhož spadají případy nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Právní subsumpce kasačních důvodů pod zákonná ustanovení je však záležitostí právního hodnocení Nejvyšším správním soudem, a nejde proto o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS; veškerá zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). [12] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout