2 As 191/2015 — Nejvyšší správní soud

2 As 191/2015- 63 - text 2 As 191/2015 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Lenky Kaniové, v právní věci žalobce: Ing. R. M., zastoupený JUDr. Karlem Stečínským, advokátem se sídlem Okružní 639, Psáry – Dolní Jirčany, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2012, č. j. S-MHMP-1205076/2011/OST/Km/Lo, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. Ž. M., 2) Ing. J. M., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č. j. 11 A 55/2012 – 203, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce ani osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení kasační stížnosti. III. Žalovanému s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobci bylo rozhodnutím stavebního odboru Úřadu městské části Praha 4 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. P4/5341/2008/OST/VAS, č. j. P4/072880/11/OST/VAS jako stavebníkovi nařízeno odstranit stavbu oplocení za jeho řadovým rodinným domem č. p. 1453 v ulici Nad Pískovnou 11, Praha 4, na pozemcích parc. č. 3248/42, 3248/122, 3248/41, 3248/123, 3248/121, vše v k. ú. Krč, v rozsahu přesně popsaném ve výroku (dále jen „stavba“ nebo „plot“), provedenou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu – ohlášení a územního souhlasu. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“), proti němuž se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“). [2] Před Nejvyšším správním soudem se věc ocitá již potřetí, neboť dva předcházející rozsudky městského soudu byly ke kasační stížnosti žalobce zrušeny. V záhlaví uvedeným rozsudkem (dále „napadený rozsudek“) městský soud vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2014, č. j. 2 As 125/2014 - 51, věc posoudil znovu a žalobu opět zamítl. II. Shrnutí odůvodnění napadeného rozsudku [3] V napadeném rozsudku městský soud vyšel z toho, že účelem a výsledkem stavební činnosti žalobce v roce 2008 nebyla údržba či oprava stávajícího oplocení, ale stavba nová, zčásti provedená na základech z 80. let minulého století, jak ostatně ve svém předcházejícím rozsudku konstatoval i Nejvyšší správní soud. Proto městský soud posuzoval, jestli pro ni bylo potřeba rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, jehož nedostatek se stal důvodem pro vydání rozhodnutí o odstranění stavby, proti němuž žalobce brojí [§ 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“ nebo též „nový stavební zákon“)]. Zjistil, že žalobce po 17. 10. 1990 nepodal ke stavebnímu úřadu žádnou žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby ani o vydání stavebního povolení k předmětným nemovitostem. Dne 29. 3. 1995 provedla L. A., matka žalobce a jeho právní předchůdkyně, ohlášení stavby oplocení na pozemcích parc. č. 3248/122 a 3248/132 podle § 57 odst. 2 tehdy platného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „starý stavební zákon“), k čemuž stavební úřad uvedl, že proti tomu nemá námitek (25. 4. 1995). Žádná další stavba po tomto datu ohlášena nebyla a nebyl žádán ani vydán územní souhlas. Stavba plotu, zčásti na starých základech, o niž jde, byla budována za účinnosti nového stavebního zákona, až po novele provedené zákonem č. 191/2008 Sb., účinné od 3. 6. 2008. [4] Městský soud nejprve řešil, zda pro předmětnou stavbu existovalo územní rozhodnutí a konstatoval, že ze spisu nevyplývá, že by rozhodnutí o umístění stavby oplocení (které je územním rozhodnutím) bylo vydáno. Ani listiny předložené žalobcem oprávněnost stavby nedokládají a nelze je považovat za územní rozhodnutí [rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1971, kolaudační rozhodnutí ze dne 15. 7. 1983, Generel – situace – Krč II – 36 rodinných domů (dále „Generel“), znalecký posudek č. 14/98, výpis z katastru nemovitostí ze dne 1. 2. 1995, Sdělení Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy ze dne 14. 10. 1990, Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 17. 10. 1990]. [5] S ohledem na argumentaci žalobce městský soud dále posuzoval, zda Generel z roku 1971 mohl ve vztahu ke stavbě zahájené v roce 2008 nahradit územní rozhodnutí. Dovodil, že nemá náležitosti rozhodnutí vydaného podle tehdy účinného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a § 11 zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování, jež byly účinné v době zpracování Generelu, a poukázal na to, že § 15 odst. 4 vyhlášky Státního výboru pro výstavbu č. 153/1959 Ú. l., o územním plánování, předpokládal časové omezení vydaného územního rozhodnutí. Generel nelze považovat za územní rozhodnutí ani podle nového stavebního zákona (z roku 2006), za jehož účinnosti byla stavba budována. Jedná se o druh územně plánovací dokumentace, který nenahrazuje územní rozhodnutí, jež musí mít náležitosti stanovené správním řádem. Podle § 77 odst. 2 nového stavebního zákona se sice územní rozhodnutí nevydává pro území, pro které je vydán regulační plán, ale za ten Generel považovat nelze, již proto, že se regulační plán vydává formou opatření obecné povahy, jehož náležitosti Generel nemá. To přivedlo městský soud k závěru, že žalobce nedisponuje územním rozhodnutím, které by řešilo umístění oplocení postaveného v roce 2008. Nemá ani územní souhlas, o jeho vydání ostatně ani nepožádal. Sdělení stavebního úřadu ze dne 25. 4. 1995 územní rozhodnutí nenahrazuje, protože se nevztahuje ke stavbě zahájené v roce 2008. [6] Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku také posuzoval, zda územní souhlas, kterého pro umístění stavby oplocení bylo třeba, je rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu, které má na mysli § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. S odkazem na judikaturu rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu uvedl, že územní souhlas není rozhodnutím, nýbrž jiným úkonem podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Jelikož jde o úkon, který se dotýká práv a povinností dotčených subjektů (žadatele, sousedů), je ho nutno považovat za opatření, jehož vydání je podmínkou pro provedení stavby. [7] Námitku žalobce, že provedení betonových základů přibližně v roce 1985, jež mu stavební úřad také nařídil odstranit, bylo aprobováno sdělením stavebního úřadu v roce 1995, městský soud neshledal důvodnou. Podle starého stavebního zákona účinného v roce 1985 šlo o drobnou stavbu vyžadující ohlášení (§ 57 odst. 2), pokud nebylo vydáno stavební povolení. Stavební povolení z roku 1971 ani kolaudační rozhodnutí z roku 1983 o oplocení vůbec nehovoří, takže z těchto dokladů nelze dovodit, že by betonové základy byly provedeny na jejich podkladu. Ze spisu nevyplynulo, že by matka žalobce jako předchozí vlastník stavbu oplocení v roce 1985 či dříve ohlásila, a žalobce to ani netvrdil. Podle městského soudu nelze ani sdělení stavebního úřadu z roku 1995 považovat za úkon, který by stavbu postavenou v roce 1985 „dodatečně“ povoloval, neboť se může vztahovat pouze ke stavbě, jež by byla zahájena až po datu 25. 4. 1995, kdy bylo sdělení vydáno. Neohlášenou a již zahájenou či provedenou stavbu oplocení bylo možno podle starého i nového stavebního zákona zhojit zpětně výhradně v režimu žádosti o dodatečné povolení stavby. Dodal, že sdělení stavebního úřadu z roku 1995 se nedotýká částí betonových základů, jež stavební úřad odstranit nenařídil (protože plní funkci opěrné stěny a nebylo možné určit, zda nebyly provedeny v rámci výstavby rodinných domů), neboť se vztahuje k jiným pozemkům, než na jakých neodstraňovaná část stavby stojí. [8] Žalobní námitce, že ve věci rozhodoval podjatý pracovník stavebního úřadu, stejně jako ostatním žalobním námitkám, městský soud nepřisvědčil. III. Obsah kasační stížnosti a ostatních podání žalobce a osob zúčastněných na řízení [9] Jádrem kasační stížnosti je nesouhlas žalobce (dále „stěžovatel“) se závěrem městského soudu, že žádná z listin předložených stěžovatelem neprokazuje, že na stavbu plotu bylo vydáno územní rozhodnutí či územní souhlas, a pro jeho dostavbu v roce 2008 bylo potřeba jiného, nového územního souhlasu (který však nebyl vydán). Obsah historické stavební dokumentace (Generel, rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1971 a kolaudační rozhodnutí z roku 1983) a vzájemná souvislost zmíněných listin podle stěžovatele představují jasné územní rozhodnutí vydané podle tehdy platných předpisů. Z faktu, že původní pozemek (parc. č. 3248/1) nebyl v roce 1971, kdy vznikl Generel, ještě rozdělen na jednotlivé pruhy zahrad přiřazených k jednotlivým řadovým domům (k tomu došlo až na základě geometrického plánu v roce 1990), dovozoval, že to, co je v něm zobrazeno, nejsou hranice pozemků, které tehdy ještě nebyly vyděleny, ale jde o zakreslení oplo