2 As 292/2015 — Nejvyšší správní soud

2 As 292/2015- 43 - text 2 As 292/2015 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce Českomoravský beton, a. s., se sídlem Beroun, Beroun – Město 660, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem se sídlem Chomutov, Škroupova 1325/34, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2014, č. j. 4062/1.30/14-1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2015, č. j. 10 A 186/2014 – 41, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2015, č. j. 10 A 186/2014 – 41 (dále také jen „rozsudek“), uvedený soud rozhodl, že žaloba žalobce (dále jen „stěžovatele“) proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce proti rozhodnutí ze dne 20. 10. 2014, č. j. 4062/1.30/14-1, se zamítá. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 10. 7. 2014, č. j. 9382/5.30/14/14.3, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění (dále jen „zákon o inspekci práce“). Uvedeného správního deliktu se žalobce měl dopustit neplněním povinností týkajících se pracoviště a pracovního prostředí, které jsou stanoveny v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařízení vlády o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, když v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.“), upřesněného ustanovením § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále jen „právní předpisy upravující bezpečnost práce“), dne 20. 8. 2013 na stavbě bioplynové stanice ve výšce přibližně šesti metrů pracoval zaměstnanec žalobce, aniž by byl chráněn proti pádu z výšky. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. II. Skutkový stav a průběh řízení před správními orgány Ze spisového materiálu správních orgánů vyplývá, že v době od 20. 8. 2013 do 28. 8. 2013 byla na stavbě bioplynové stanice ve Strunkovicích nad Blanicí provedena Oblastním inspektorátem práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu kontrola podle ustanovení § 5, v rozsahu ustanovení § 3 zákona o inspekci práce, o níž byl dne 28. 8. 2013 pořízen kontrolní protokol č. j. 15727/5.42/13/15.2. Jako kontrolovaná osoba byl označen stěžovatel. Předmětem kontroly bylo dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů a dalších předpisů týkajících se bezpečnosti práce. Z obsahu kontrolního zjištění vyplývá, že inspektor konstatoval, že dne 20. 8. 2013 prováděl zaměstnanec stěžovatele ovládání pumpy na beton, přičemž při této práci se pohyboval ve výšce přibližně šesti metrů, a to bez zajištění proti pádu z výšky. Tímto jednáním došlo k porušení povinnosti založené ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb. a ustanovením § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Z části kontrolního protokolu nazvané „seznámení s protokolem“ vyplývá, že stěžovatel inspektora po seznámení s obsahem protokolu upozornil na skutečnost, že je zaměstnavatelem, nikoliv tedy zhotovitelem stavby či dodavatelem. Součástí kontrolního protokolu je rovněž fotodokumentace stavby, na níž je zachycen zaměstnanec stěžovatele nacházející se na pracovní plošině ve výšce přibližně šesti metrů nad zemí. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu vydal dne 7. 2. 2014 příkaz č. j. 1643/5.30/14/14.3, který byl v důsledku stěžovatelem podaného odporu zrušen. Dne 7. 3. 2014 obdržel správní orgán prvního stupně žádost stěžovatele o postoupení věci podle ustanovení § 131 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) jinému příslušnému správnímu orgánu z důvodu vhodnosti, a to Oblastnímu inspektorátu práce pro Středočeský kraj. Stěžovatel požádal o postoupení věci z důvodu hospodárnosti řízení. Usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 3. 2014 byla věc podle § 6 odst. 2 a ustanovení § 131 odst. 5 správního řádu postoupena Oblastnímu inspektorátu pro Středočeský kraj. Sdělením ze dne 12. 3. 2014 Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj odmítl poskytnout souhlas s postoupením věci s tím, že souhlasným stanoviskem a následným postoupením věci by došlo k prolomení zásady místní příslušnosti a nepřípustnému masovému postupování jednotlivých podání. Takový postup je dle inspektorátu Středočeského kraje nepřípustný. S ohledem na tuto skutečnost bylo ve věci pokračováno správním orgánem prvního stupně, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn dne 13. 3. 2013. O odvolání stěžovatele bylo rozhodnuto rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 20. 10. 2014, č. j. 4062/1.30/14-1, kterým bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný shledal postup, kterým nedošlo k postoupení věci, zcela souladným se správním řádem. Správní orgán prvního stupně byl povinen před postoupením věci vyžádat souhlas středočeského inspektorátu, který postoupení věci odmítl, a tato věc tedy v souladu se zákonem byla i nadále vedena u prvoinstančního orgánu. Protokol o kontrole byl žalovaným shledán řádným, neboť v něm byl popsán průběh kontroly a rovněž obsahuje výsledné kontrolní zjištění. Přestože fotodokumentace byla pořízena před zahájením kontroly, odrážela závadný stav a porušení právních předpisů na straně stěžovatele. Celá situace by navíc nemohla být fotograficky zdokumentována, pokud by inspektor čekal, až dotyčný zaměstnanec sleze z výšky, kde práce prováděl. Ke zpochybňované vlastní odpovědnosti za daný správní delikt žalovaný konstatoval, že toto tvrzení stěžovatele nemůže obstát s ohledem na objektivní odpovědnost za daný správní delikt. Stěžovatel se nemůže své odpovědnosti zprostit odkazem na smluvní podmínky třetími osobami, když k dodržování bezpečnostních předpisů je povinen přímo zaměstnavatel. Stěžovatel nezajistil, aby jeho zaměstnanci byli chráněni proti pádu z výšky a žalovaný má za dostatečně prokázané, že ke spáchání daného správního deliktu stěžovatelem došlo. Daný správní delikt patří mezi nejzávažnější delikty na úseku bezpečnosti práce, pokuta uložená ve výši 20 000 Kč, tedy při spodní hranici zákonné sazby, se odvolacímu orgánu jeví jako adekvátní. III. Rozsudek krajského soudu Krajský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že stěžovateli je kladeno za vinu, že užívání ochranných pomůcek a plnění dalších bezpečnostních opatření na pracovišti nekontroloval. Splnění této povinnosti nebylo stěžovatelem ve správním řízení prokázáno. Stěžovatel se nemůže zbavit odpovědnosti ze spáchání projednávaného správního deliktu poukazem na porušení pracovní kázně ze strany zaměstnance, neboť dodržování povinností vyplývajících z nařízení vlády č. 362/2005 Sb. na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je zákoníkem práce uloženo přímo zaměstnavateli. Zcela bez významu je podle názoru krajského soudu tvrzení stěžovatele o tom, že nebyl povinen činit jakákoliv bezpečnostní opatření u zaměstnance, který práci ve výškách neměl vůbec vykonávat. Stěžovatel nemůže odpovědnost za daný správní delikt svalovat na dotyčného zaměstnance, který údajně neměl práce ve výškách vůbec provádět, neboť k tomu nebyl pověřen. Stěžovatel jako zaměstnavatel je povinen kontrolovat, zda jsou na všech pracovištích, kde vykonávají práci jeho zaměstnanci, dodržovány bezpečnostní předpisy. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud by tyto kontroly stěžovatel prováděl, bezpochyby by učinil zjištění, že dotyčný zaměstnanec vykonává práci, ke které nebyl pověřen, a tohoto zaměstnance by z této činnosti odvolal a vyvodil z toho patřičné důsledky. Podle názoru krajského soudu se nelze ztotožnit ani se závěry stěžovatele, podle nichž není schopen účinně ovlivnit bezpečnostní opatření na cizích pracovištích a není kompetentní posuzovat opatření přijatá zhotovitelem. Pokud stěžovatel vysílá své zaměstnance na práce na stavby jiného zhotovitele, pak jej tato skutečnost nezbavuje odpovědnosti za své zaměstnance z pozice zaměstnavatele. I na těchto pracovištích je stěžovatel povinen kontrolovat plnění bezpečnostních opatřen