2 As 58/2016 — Nejvyšší správní soud

2 As 58/2016- 25 - text 2 As 58/2016 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobců: a) Z. K., b) L. K., zastoupeni JUDr. Josefem Červinkou, advokátem, se sídlem Nový Hrozenkov 843, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Městys Nový Hrozenkov, se sídlem Nový Hrozenkov 454, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2014, č. j. KUZL 5880/2014, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, č. j. 22 A 23/2014 – 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, a to každému ve výši 2630 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Josefa Červinky, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Předmětem správního řízení bylo odstranění stavby plotu na pozemcích p. č. X, X a 12591/7 v katastrálním území Nový Hrozenkov. Městský úřad Karolinka, odbor výstavby (dále jen „stavební úřad“), nařídil žalobcům jako vlastníkům stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění tehdy účinném, rozhodnutím ze dne 11. 9. 2013, č. j. MU-5859/2013, odstranění této stavby. Odvolání žalobců žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), neboť shledal, že ve vztahu ke stavbě oplocení nebylo v minulosti vydáno žádné rozhodnutí, opatření ani jiný úkon vyžadovaný stavebním zákonem, stavba byla částečně situována na pozemích, na nichž ji žalobci neměli právo umístit, a nebylo ani požádáno o dodatečné povolení stavby. [2] Napadené rozhodnutí bylo zrušeno v záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „napadený rozsudek“ a „krajský soud“) a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud správním orgánům především vytkl, že se nezabývaly tvrzením žalobců o tom, že se plot nacházel na pozemcích již v dávné minulosti - od roku 1947, neučinily v tomto ohledu žádná šetření ani žalobce nevyzvaly k doložení jejich argumentace. Z fotodokumentace z místního šetření přitom není zřejmé, zda byl plot prováděn jako stavba nová, či na místě původního oplocení. Zcela bez povšimnutí zůstaly listiny, které dne 23. 9. 2013 předložil žalobce a), a to kopie náčrtu pozemků a staveb s vepsanými poznámkami, obsahující sice velmi stručnou, ale srozumitelnou výhradu proti tomu, že se mělo jednat o novou stavbu. Ani ověřené kopii potvrzení Rady Místního národního výboru v Novém Hrozenkově ze dne 17. 8. 1982, která vypovídala o obhospodařování dotčených pozemků F. K. (zřejmě právní předchůdce žalobců), nevěnovaly správní orgány pozornost. Argumentace tím, že žalobci nepodali žádost o dodatečné povolení stavby, je neudržitelná, neboť takový postup žalobců by byl v rozporu s jejich procesním stanoviskem, že oplocení nebylo novou stavbou. Přetrvávající nejasnosti o stavbě plotu, zejména o době jejího vzniku, měly být odstraněny náležitým zjištěním skutkového stavu věci, k čemuž však ze strany správních orgánů nedošlo. Ke zrušení napadeného rozhodnutí přistoupil krajský soud pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, pro potřebu zásadního doplnění skutkového stavu věci, jakož i pro podstatné porušení ustanovení o řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobců [3] Proti napadenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobci podle něj nade vší pochybnost vybudovali stavbu plotu bez rozhodnutí či jiného opatření stavebního úřadu. Stavební úřad provedl na místě samém ohledání, o čemž pořídil fotodokumentaci, z níž bylo zřejmé, že oplocení bylo dne 11. 5. 2010 ve fázi realizace. Ze snímků také bylo seznatelné, že žalobci tvrzená dlouhodobost umístění oplocení nekoresponduje s vyježděnou a vychozenou cestou, viditelnou při pohledu do svahu, a to, že není zatravněná, dosvědčuje, že se v místě, které se údajně od nepaměti nachází za oplocením, dříve chodilo či jezdilo. Bylo také zjištěno, že došlo k dalšímu prodloužení plotu na pozemku p. č. X. Stěžovatel poukázal i na skutečnost, že žalobce a) sice uvedl do protokolu (ze dne 20. 7. 2012 – pozn. Nejvyššího správního soudu), že se oplocení nachází na příslušných pozemcích již od roku 1947, tento protokol však odmítl podepsat. Že stavba oplocení probíhala v letech 2010 až 2013, vyplynulo podle stěžovatele z tvrzení majitelů sousedních pozemků, které lze podpořit i snímky ortofotomap z let 2014, 2013, 2012, 2008, 2005, 2002 a 1952 – 1956, jež nebyly součástí správního spisu a které stěžovatel přiložil ke své kasační stížnosti. [4] Pro dokreslení celé situace stěžovatel uvedl, že žalobci v jiném řízení, o němž bylo krajským soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, č. j. 22 A 152/2013 – 77, vyjadřovali nesouhlas s umístěním plotu a vstupní brány na pozemek manželů V., svých sousedů, neboť skrz tento pozemek p. č. X v katastrálním území Nový Hrozenkov „prochází přístupová cesta na okolní pozemky – cesta od nepaměti“. V souvisejícím správním řízení přitom dokládali do spisu nákres tehdejší situace, ve kterém však oplocením, jež se má podle nich nacházet na pozemcích p. č. X, X a 12591/7 taktéž „od nepaměti“, neargumentovali (tyto pozemky s pozemkem p. č. X sousedí – pozn. Nejvyššího správního soudu). [5] Stěžovatel dále podotkl, že i kdyby byl plot skutečně vybudován v minulosti, vyžadoval by přinejmenším vydání rozhodnutí o přípustnosti, které ovšem žalobci nepředložili a jeho existence nebyla známa ani stavebnímu úřadu. K tomu stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 70/2011 – 74, podle něhož stavba vybudovaná bez příslušného povolení zůstává „černou“ i po uplynutí několika let. Ve věci žalobců tedy nelze uzavřít, že se stavba plotu stala povolenou uplynutím času. Na podporu svých tvrzení o dlouhodobosti stavby navíc žalobci nepředložili žádné důkazy a jejich tvrzení se zejména ve spojení s výsledky ohledání místa stavby nejevila věrohodnými (jejich argumenty zůstávají nevěrohodnými i po zhlédnutí ortofotomapy pořízené při leteckém mapování proběhnuvším v letech 1952 – 1956, z níž není dle stěžovatele žádné oplocení patrné). Žádost o dodatečné povolení stavby nepodali, ač tak učinit mohli a byli o tom poučeni, a tedy nezbylo než nařídit odstranění stavby. [6] Stěžovatel rozporoval i názor krajského soudu, že správní orgány nevěnovaly dostatečnou pozornost listinám předloženým žalobcem a). Stavební úřad tyto listiny založil do svého spisu a vzhledem k tomu, že o stavbě plotu ničeho nevypovídaly, nevyjadřoval se k nim. Pokud šlo o kopii potvrzení Rady Místního národního výboru Nový Hrozenkov, je namístě pochybovat o věrohodnosti takového dokumentu. Je proto překvapivé, že krajský soud stěžovateli vytkl jeho nezohlednění. [7] Kromě toho, že žalobci podali proti napadenému rozhodnutí správní žalobu, domáhali se také provedení přezkumného řízení u Ministerstva pro místní rozvoj, o čemž krajský soud věděl, neboť rozhodl o přerušení soudního řízení do doby pravomocného skončení přezkumného řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj ve sdělení ze dne 30. 1. 2014 (kterým neshledalo důvody pro zahájení řízení – pozn. Nejvyššího správního soudu) uvedlo, že nebyl shledán rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Krajský soud zjištění ministerstva v napadeném rozsudku nikterak nekomentoval, napadený rozsudek je tak ve světle závěrů ministerstva překvapivým. [8] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřoval stěžovatel i v tom, že nebylo zřejmé, v čem spočívala krajským soudem tvrzená nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a porušení ustanovení o správním řízení. [9] Žalobci ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že stěžovatel do napadeného rozhodnutí převzal mylná zjištění stavebního úřadu. Žalobci přitom několikrát navrhovali, aby byl proveden výslech majitelů sousedních pozemků, kteří mohli potvrdit dávnou existenci plotu vystavěného předchůdci žalobců. Stěžovatel si dle jejich názoru neuvědomil, že oplocení je nezbytné alespoň každých deset let obnovovat. Správní řízení bylo zahájeno na popud manželů V., s nimiž mají žalobci dlouhodobé spory a kteří působí potíže jejich zemědělské činnosti. Navrhli, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že st