4 As 265/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 265/2015- 41 - text 4 As 265/2015 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: ZÁRUBA FOOD, a. s., IČ: 251 54 371, se sídlem Vrbenská 481/27, České Budějovice, zast. Mgr. Josefem Šťastným, advokátem, se sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2015, č. j. 10 A 75/2015 – 36, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích (dále též „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 17. 3. 2014, č. j. KHSJC 05654/2014/HOK.CB CK, sp. zn. S-KHSJC 16596/2013, žalobci za správní delikt podle § 92 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o ochraně veřejného zdraví“), uložila pokutu ve výši 100.000 Kč a dále mu podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložila povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 6. 2014, č. j. 27715/2014-NH-7.5.14, shora uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. [3] Správní orgán prvního stupně následně rozhodnutím ze dne 21. 10. 2014, č. j. KHSJC 27565/2014/HOK.CB CK, sp. zn. S-KHSJC 16596/2013, rozhodl, že žalobce se dopustil správního deliktu podle § 92 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví tím, že porušil povinnost uloženou mu § 30 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 12 odst. 1, 3 a přílohou č. 3 část A nařízení vlády č. 272/2011 Sb., neboť jako provozovatel objektu bez č. p. na pozemku p. č. 1775/7 v obci České Budějovice, k. ú. České Budějovice 4, jehož součástí jsou chladící agregáty, nacházejícího se v areálu provozovny na adrese Vrbenská 27, České Budějovice, užívaného jako chladírensko-mrazírenský komplex, technickými, organizačními a dalšími opatřeními nezajistil, aby hluk z uvedeného objektu nepřekračoval dne 16. 7. 2013 v době noční, v měřícím intervalu od 22:08 do 23:08 hod., v chráněném venkovním prostoru stavby rodinného domu na adrese Karla Uhlíře 2774/24a, České Budějovice, umístěného na st. parcele č. 2455/4 v k. ú. České Budějovice 5, ve vzdálenosti 2 m od pláště stěny rodinného domu ve výšce 2 m nad terénem, hygienický limit v ekvivalentní hladině akustického tlaku A stanovený v souladu s § 12 odst. 1 a 3 a přílohou č. 3, část A nařízení vlády č. 272/2011 Sb. pro chráněný venkovní prostor stavby pro 1 nejhlučnější hodinu v době noční pro hluk s tónovými složkami na LAeq,1h= 35 dB. Inspekčním měřením hluku, provedeným v rámci státního zdravotního dozoru dne 16. 7. 2013, totiž bylo zjištěno, že naměřená ekvivalentní hladina akustického tlaku A z provozu uvedeného objektu v místě měření za 1 nejhlučnější hodinu v době noční dne 16. 7. 2013 od 22:08 hodin do 23:08 hodin, po uplatnění korekce na polohu mikrofonu před odrazivým povrchem LAeq,1h. = 54±2 dB, činila LAeq,1h. = 52 dB a prokazatelně tak překračovala po odečtení rozšířené nejistoty měření hygienický limit hluku v ekvivalentní hladině akustického tlaku A LAeq,1h. = 35 dB o 17dB. Za uvedený správní delikt správní orgán prvního stupně žalobci podle § 92 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví uložil pokutu ve výši 100.000 Kč a zároveň žalobci uložil podle § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. povinnost nahradit náklady řízení částkou ve výši 1.000 Kč. [4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 2. 2015, č. j. 60931/2014-NH-4.12.14, zamítl odvolání žalobce proti naposledy uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a toto rozhodnutí potvrdil. [5] Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, v níž vyjádřil přesvědčení, že ze strany správních orgánů nebyl řádně zjištěn skutkový stav a věc nesprávně právně posoudily. Správní orgán prvního stupně se dopustil procesních pochybení, která mají vliv na zákonnost jeho rozhodnutí a která nelze zhojit v dalším řízení. Výhrady (není zřejmé, co tvořilo hluk v pozadí – zbytkový hluk, nejsou uvedeny důvody právní kvalifikace, skutek není přesně specifikován, není patrné, proč je žalobci ukládána pokuta v konkrétní výši, a není zhodnocen možný likvidační účinek pokuty) pro něž žalovaný zrušil svým rozhodnutím ze dne 25. 6. 2014 předchozí rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 3. 2014, lze podle žalobce vznést i proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 21. 10. 2014. [6] Správní orgán prvního stupně podle žalobce nepostupoval při pořízení protokolu a jeho doplnění v souladu s právními předpisy. Správní orgán prvního stupně nebyl oprávněn k vyhotovení doplňku protokolu, neboť ho k tomu neopravňuje zákon o ochraně veřejného zdraví. Tento postup správního orgánu není v souladu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a je v rozporu s § 12 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Žalobce postrádá zdůvodnění, proč správní orgán prvního stupně postupuje zčásti podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, a zčásti podle kontrolního řádu. [7] Žalobce se domnívá, že je na místě provést nové měření, k němuž bude přizván. Není mu zřejmé, z jakého důvodu mu nebylo umožněno být přítomen při měření, když tento úkon byl dlouhodobě naplánován a vyrozumění žalobce o něm nebylo spojeno s žádnými obtížemi. [8] Žalobce dále poukázal na skutečnost, že jeho provozovna leží v průmyslové zóně, byla zkolaudována již před desítkami let a v minulosti v ní byla provedena celá řada kontrol ze strany orgánů veřejné moci, při nichž nebyla shledána pochybení. Naproti tomu stavba, v jejíž blízkosti bylo prováděno měření, byla postavena nedávno a stavebníkovi tak muselo být zřejmé, že se v místě nachází průmyslová zóna, přičemž mu nic nebránilo provést měření ještě před dokončením výstavby. Nelze vyloučit, že měření mohlo být ovlivněno vnějšími vlivy pocházejícími z průmyslové zóny. Žalobce rovněž zmínil, že chladící zařízení je umístěno v nejnižším bodě areálu a od okolní zástavby je odděleno řadou vzrostlých stromů. [9] Správní orgány podle žalobce nezjistily dostatečně jeho osobní majetkové poměry a z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není zřejmé, k čemu konkrétně bylo při stanovení výše pokuty přihlédnuto a na základě čeho je žalobci ukládána pokuta v dané výši. V této souvislosti žalobce upozornil na skutečnost, že nebyl prokázán žádný negativní dopad údajného překročení limitů hluku, jímž správní orgán prvního stupně rovněž zdůvodňuje výši uložené pokuty. [10] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 10. 2015, č. j. 10 A 75/2015 – 36, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Námitce žalobce, dle které nebyl správní orgán prvního stupně oprávněn vyhotovit doplněk protokolu, krajský soud nepřisvědčil, neboť obsah doplňku vychází ze záznamu hluku, který byl pořízen již v rámci původního měření dne 16. 7. 2013. Nejednalo se tudíž o nové měření, nýbrž bylo vycházeno z původního vzorku, u něhož byl rozlišen základní měřený údaj a prostřednictvím doplňku protokolu též zbytkový (okolní hluk). Správní orgán prvního stupně podle krajského soudu postupoval v souladu s § 88 zákona o ochraně veřejného zdraví a prostřednictvím doplňku protokolu zajistil řádné a úplné a zjištění skutkového stavu věci tak, jak mu bylo uloženo žalovaným. Skutečnost, že měření zbytkového hluku bylo zachyceno v doplňku protokolu, nepředstavuje podle krajského soudu vadu řízení, která by měla za následek nezákonnost celého měření. Obě měření tvoří jeden celek. Doplněk protokolu obsahuje veškeré náležitosti, z nichž je zřejmé, co tvořilo zbytkový hluk, a žádným způsobem nenarušil objektivnost ani přesvědčivost průběhu obou měření, obsahuje pouze upřesnění prováděného měření hluku v pozadí, které v původním protokolu chybělo. Správní orgán prvního stupně jeho vyhotovením naplnil závazný pokyn žalovaného. Žalobce nebyl vyhotovením doplňku protokolu zkrácen na svých právech, neboť mu byla dána možnost uplatnit námitky i proti doplňku k protokolu o kontrolním zjištění, čehož dne 5. 9. 2014 využil. Zákon o ochraně veřejného zdraví vyhotovení doplňku protokolu nezakazuje a tento postup je navíc v souladu s interními předpisy zdravotnického ústavu, který měření hluku prováděl. [11] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není zřejmé, z jakého důvodu postupoval zčásti podle zákona o státní kontrole a zčásti podle kontrolního řádu, neboť z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je patrné, že rozhodoval na základě právních