6 As 163/2016 — Nejvyšší správní soud

6 As 163/2016- 39 - text 6 As 163/2016 – 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: B. Ž., zastoupená Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. června 2014, č. j. 361/2014160SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2016, č. j. 5 A 135/2014 - 88, t a k t o : I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Žalobkyně ke dni 14. května 2013 dosáhla celkového počtu dvanácti bodů v bodovém hodnocení zaznamenaném v registru řidičů. Na základě toho Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) doručil žalobkyni oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu, jelikož pozbyla řidičské oprávnění, ze dne 25. června 2013. Žalobkyně nesouhlasila s provedenými záznamy bodů a prostřednictvím svého zmocněnce podala námitky proti všem záznamům do registru řidičů. Magistrát svým rozhodnutím ze dne 5. března 2014, sp. zn. SMHMP 553793/2013, č. j. MHMP 311264/2014, námitky žalobkyně zamítl jako neodůvodněné a potvrdil provedený záznam dvanácti bodů. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které však žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím. [2] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud nepřisvědčil žádné z žalobních námitek, ovšem nad rámec žalobních bodů uvedl, že na daný případ je třeba ex officio aplikovat závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (usnesení č. j. 6 As 114/2014 - 55 ze dne 30. září 2015, publ. pod č. 3339/2016 Sb. NSS), podle něhož je bodový záznam v registru řidičů trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). V důsledku toho se na ukládání bodů do registru řidičů vztahuje zásada příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele. Městský soud vztáhl tento závěr na přestupek spáchaný stěžovatelkou dne 28. dubna 2011 spočívající v držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným způsobem při řízení vozidla [§ 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění do 31. července 2011]. Zákon č. 133/2011 Sb., novelizující zákon o silničním provozu, s účinností od 1. srpna 2011 snížil počet „trestných“ bodů za uvedený přestupek ze tří bodů na dva. Městský soud proto dovodil, že pro účely vydání „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění řidičů“ měl magistrát stěžovatelce za jmenovaný přestupek započítat toliko dva body, nikoliv tři. [3] Na základě kasační stížnosti žalovaného se věcí zabýval Nejvyšší správní soud, který rozhodnutí městského soudu zrušil. Ve svém rozsudku č. j. 6 As 60/2016 - 23 ze dne 27. dubna 2016 dospěl totiž Nejvyšší správní soud k následujícímu závěru: „Přezkoumává-li ... správní orgán v námitkovém řízení správnost počtu zaznamenaných bodů v registru řidičů, činí tak ve vztahu k zákonu účinnému v době spáchání přestupku (čl. 40 odst. 6 věta první Listiny) nebo – pokud je to pro pachatele příznivější (čl. 40 odst. 6 věta druhá Listiny) – ve vztahu k zákonu účinnému ke dni rozhodnutí v blokovém řízení či ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Správní orgán však zaznamenaný počet bodů nepřezkoumává ve vztahu ke znění zákona účinnému v době námitkového řízení.“ V dalším řízení pak městský soud ve věci rozhodl znovu a rozsudkem označeným v návětí žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [4] Proti výše uvedenému rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost. V ní zaprvé namítala, že městský soud nesprávně vyhodnotil její námitku, že správní orgány byly povinny vyrozumět ji o jednotlivých záznamech počtů bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to již při ukládání pokut v blokovém, resp. příkazním řízení. Ačkoliv stěžovatelka tuto námitku uplatnila až na ústním jednání před soudem, tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby, městský soud se s ní ve svém rozhodnutí věcně vypořádal. Stěžovatelka přesto z procesní opatrnosti obsáhle argumentuje, že v tomto případě musí být dispoziční zásada prolomena a námitka přezkoumána ex officio, jelikož se jedná o trestní obvinění proti ní. [5] Z věcného hlediska stěžovatelka uvádí, že záznam bodů je fakticky vedlejším trestem a jako takový by měl být ukládán přímo v rozhodnutí o vině a trestu, nikoliv jen automaticky zaznamenán (zde podpůrně poukazuje na odlišné stanovisko soudkyň JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a Mgr. Jany Brothánkové k usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55). Pokud by správní orgány stěžovatelku o záznamu bodů informovaly, pak by nesouhlasila s vyřízením přestupku v blokovém řízení a přizpůsobila by své další chování v roli řidičky faktu, že jí hrozí pozbytí řidičského oprávnění při dosažení počtu 12 bodů. Takto byl postup správních orgánů pro stěžovatelku zcela nepředvídatelný a nemohl mít na stěžovatelku žádný výchovný vliv. Stěžovatelka pro srovnání poukazuje na § 4 odst. 5 bod 1 a bod 2 německého zákona o silničním provozu (Straßenverkehrsgesetz), který upravuje při dosažení určité výše zaznamenaných bodů písemné napomenutí a písemné varování, a uvádí: „Stávající právní úprava bodového systému je v podstatě zákeřná, neboť řidič motorového vozidla, kterému jsou body zaznamenávány průběžně, není o těchto záznamech veřejnou mocí průběžně varován a zcela překvapivě se pak dozví, že dosáhl 12 bodů a má odevzdat řidičský průkaz. Český bodový systém je v podstatě pouze výrazem represe a snahy o odstranění řidičů páchající opakovně přestupky v dopravě ze silnic, přitom by však měl přispívat ke kázni a výchově řidičů a zejména prevenci ještě ve fázi, kdy nepozbyli řidičské oprávnění.“ Z toho stěžovatelka dovozuje rozpor popisované právní úpravy s čl. 1 Ústavy ČR. Stěžovatelka předem odmítá argumentaci, že počet zaznamenaných bodů může zjistit na kontaktním místě veřejné správy (tzv. Czech Point), které jí vydá ověřený výstup z registru řidičů ve formě osvědčení, případně že si může požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností o výpis z registru řidičů o záznamech bodového hodnocení, jelikož není její povinností zjišťovat si a ověřovat si orgánů veřejné moci, zda jí náhodou nebyl uložen trest. Rovněž odmítá argumentaci, že by jako řidička měla mít představu o právní úpravě „vybodování“ ve vztahu k zákonu o přestupcích, jelikož není právník, řidičský průkaz získala před včleněním uvedené právní úpravy do českého právního řádu a navíc orgán veřejné moci nemůže omlouvat nedoručení informace o uloženém trestu tím, že trest a výše trestu se podává z právního řádu. Podpůrně stěžovatelka poukazuje na odůvodnění výše citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 114/2014 - 55, kde se uvádí, že by bylo vhodné, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno i provedení jednotlivého záznamu bodů v registru řidičů. [6] Druhá kasační námitka stěžovatelky spočívala v tom, že městský soud nesprávně posoudil její argumentaci (taktéž uplatněnou až na ústním jednání), že byla v její věci porušena zásada non bis in idem, tj. „ne dvakráte o tomtéž“, zakotvená v článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Je si vědoma toho, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném usnesení č. j. 6 As 114/2014  55 zaujal názor, že k porušení zásady non bis in idem nedochází, jelikož záznam bodů je těsně spjat s řízením o konkrétním přestupku a následné pozbytí řidičského oprávnění je sankcí sui generis za speciální recidivu. S těmito závěry stěžovatelka polemizuje, přičemž podpůrně poukazuje na odlišné stanovisko soudkyň JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a Mgr. Jany Brothánkové k citovanému usnesení rozšířeného senátu. Stěžovatelka zastává názor, že pokud byla za jeden přestupek potrestána například pokutou nebo zákazem řízení a zároveň i záznamem bodů a následně jí byl záznam příslušného počtu bodů z toho přestupku započítán do samostatné skutkové podstaty „vybodování“ a v této souvislosti pozbyla řidičského oprávnění, tak je trestána dvakrát za jedno jednání, resp. za více jednání. Stěžovatelka upozorňuje, že recidiva znamená, že pachatel spáchal druhý nebo další trestný čin po právní moci odsuzujícího rozsudku, jímž byl uznán vinným tres