7 Afs 124/2016 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 124/2016- 35 - text 7 Afs 124/2016 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: I&C Energo a.s., se sídlem Pražská 684/49, Třebíč, IČ 49433431 (dříve OT Energy Services a.s.), zastoupen JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem Holečkova 105/6, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, č. j. 31 Af 47/2013 - 126, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Dodatečným platebním výměrem ze dne 10. 7. 2012, č. j. 158223/12/330911705239 (dále též „dodatečný platební výměr“) Finanční úřad v Třebíči (dále též „správce daně“) doměřil žalobci (do 28. 7. 2016 pod obchodní firmou OT Energy Services a.s.) daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za zdaňovací období duben roku 2009 ve výši 7 962 680 Kč a sdělil mu povinnost uhradit související penále ve výši 1 592 536 Kč. Předmětný dodatečný platební výměr byl vydán po provedené daňové kontrole týkající se mimo jiné daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor až prosinec roku 2009, zahájené dne 27. 2. 2012 (viz protokol č. j. 34460/12/330931704216). [2] Ze zprávy o daňové kontrole č. j. 147687/12/330931704216, plyne, že žalobce jako zhotovitel uzavřel dne 14. 4. 2008 smlouvu o dílo, kterou se zavázal, že pro objednatele, obchodní společnost DoorHan Europe s.r.o., IČO: 27305619 (dále též „DoorHan“ nebo „objednatel“) provede výstavbu výrobní haly a související úkony specifikované v čl. II bodu 2 smlouvy. Objednatel přípisem ze dne 10. 4. 2009 od smlouvy o dílo odstoupil. Následně dne 14. 4. 2009 odstoupil od smlouvy o dílo i žalobce. Nastalou situaci se nepodařilo vyřešit dohodou, a žalobce proto podal v souladu s rozhodčí doložkou sjednanou ve smlouvě o dílo žalobu k Mezinárodnímu rozhodčímu soudu při Mezinárodní obchodní komoře. Rozhodčím nálezem ze dne 1. 10. 2010, sp. zn. 16401/GZ (dále též „rozhodčí nález“) byla objednateli stanovena povinnost zaplatit dokončené a doposud neuhrazené práce provedené podle původní projektové dokumentace, přičemž cena za dané práce byla stanovena v částce 54 236 176 Kč (propočet ze smluvní ceny a objemu realizovaných a uhrazených prací). Z předmětného rozhodčího nálezu dále vyplynulo, že žalobce i objednatel se na ústním jednání shodli, že smlouva o dílo byla ukončena nejpozději ke dni 14. 4. 2009 (č. 3.10.3 nálezu) a že ze svědeckých výpovědí a písemných vyjádření stran bylo zjištěno, že dílo bylo dokončeno na 95% projektové dokumentace (č. 3.9.1 nálezu). Správce daně dovodil, že žalobce poskytl společnosti DoorHan službu za úplatu, která je předmětem DPH dle dikce § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o DPH“). Základ daně správce daně dle § 36 odst. 1 zákona o DPH určil jako částku 49 860 239 Kč (částka určená rozhodčím soudem mínus částka 4 375 937 Kč související s fakturou č. VF 118193, ze které již byla daň přidané hodnoty odvedena). Správce daně jako den uskutečnění zdanitelného plnění označil den 14. 4. 2009, kdy došlo k předání a převzetí díla ve smyslu § 21 odst. 6 písm. a) zákona o DPH. Vzhledem k tomu, že tento den předcházel dni přijetí úplaty, žalobce měl povinnost související daň z přidané hodnoty přiznat v daňovém přiznání za zdaňovací období duben roku 2009 (§ 21 odst. 1 zákona o DPH). [3] Správce daně (z důvodu reorganizace orgánů finanční správy nově označený jako Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Třebíči) vyhověl následné žádosti žalobce a posečkal mu s úhradou doměřené daňové povinnosti a souvisejícího penále, a to do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru, nejdéle však do 1. 7. 2013 (viz rozhodnutí o posečkání úhrady daně ze dne 28. 8. 2012, č. j. 177895/12/330911705239). Po skončení posečkání vydal správce daně platební výměr na úrok z posečkané částky ze dne 30. 5. 2013, č. j. 961793/13/2912-24801-705239 (dále též „platební výměr na úrok z posečkané částky“), kterým žalobce vyrozuměl o jeho zákonné povinnosti uhradit úrok z posečkané částky ve výši 395 560 Kč. [4] Kromě platebního výměru na úrok z posečkané částky vydal správce daně dále i platební výměr na úrok z prodlení ze dne 30. 5. 2013, č. j. 961801/13/2912-24801-705239 (dále též „platební výměr na úrok z prodlení“), kterým žalobce vyrozuměl o jeho zákonné povinnosti uhradit úrok z prodlení ve výši 4 620 509 Kč. Tento úrok se vztahoval k prodlení žalobce s úhradou daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben roku 2009. [5] Rozhodnutím ze dne 29. 3. 2013, č. j. 9560/13/5000-14303-708772 (dále též „rozhodnutí o odvolání I“) žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru tak, že doměřenou daň zvýšil na částku 9 606 225 Kč a související penále zvýšil na částku 1 921 245 Kč. Žalovaný se ztotožnil s právními závěry správce daně s výhradou výpočtu doměřované daňové povinnosti. Žalovaný při stanovení daňové povinnosti použil § 37 odst. 1 zákona o DPH, namísto ze strany správce daně aplikovaného § 37 odst. 2 téhož zákona. [6] Rozhodnutím o odvolání ze dne 3. 10. 2013, č. j. 23792/13/5000-14504-711439 (dále též „rozhodnutí o odvolání II“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru na úrok z posečkané částky. [7] Rozhodnutím o odvolání ze dne 20. 12. 2013, č. j. 30836/13/5000-14303-711458 (dále též „rozhodnutí o odvolání III“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru na úrok z prodlení. II. [8] Žalobce podal proti všem třem výše uvedeným rozhodnutím o odvolání žaloby ke Krajskému soudu v Brně. [9] V žalobě proti rozhodnutí o odvolání I žalobce namítal nezákonné provedení opakované daňové kontroly; porušení legitimního očekávání; neprošetření okolností týkajících se daňového řízení vedeného u obchodní společnosti DoorHan; extenzivní výklad zákona o DPH; nesprávnou aplikaci § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „daňový řád“) v souvislosti s určením data předání a převzetí díla; zmatečný postup při výpočtu daňové povinnosti; pochybení správních orgánů při výkladu judikatury Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“). Žalobce dále navrhl, aby krajský soud dle § 78 odst. 2 s. ř. s. přistoupil k moderaci penále z doměřené daně. [10] V žalobě proti rozhodnutí o odvolání II žalobce odkázal na žalobní body směřující proti rozhodnutí o odvolání I a dále uvedl, že správce daně či žalovaný měli zohlednit fakt, že k datu 14. 4. 2009 nemohl mít vědomost o tom, že v roce 2010 mu bude rozhodčím nálezem přiznána peněžní částka související se smlouvou o dílo. Mělo tak dojít k upuštění od předepsání úroku z posečkané částky dle 157 odst. 7 daňového řádu. [11] V žalobě proti rozhodnutí o odvolání III žalobce upozornil opět na svoji nevědomost o budoucím vývoji věcí a odkázal na žalobní body směřující proti rozhodnutí o odvolání I. [12] Žaloby proti výše uvedeným rozhodnutím o odvolání krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 31 Af 47/2013 - 126. Krajský soud neposoudil daňovou kontrolu zahájenou dne 27. 2. 2012 jako kontrolu opakovanou, neboť se týkala jiného zdaňovacího období. Za oprávněný neshledal krajský soud ani žalobní bod týkající se porušení legitimního očekávání žalobce. Krajský soud dále odmítl i námitku žalobce, že jemu poskytnutá úhrada byla vydáním bezdůvodného obohacení, pročež nepodléhá DPH. Správce daně dle názoru krajského soudu správně vyložil zákon o DPH, když dospěl k závěru, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo dne 14. 4. 2009, tj. ke dni, kdy dle vyjádření obou stran již smlouva nebyla účinná. V další části rozsudku krajský soud (v návaznosti na tvrzení žalobce, že ke dni 14. 4. 2009 nemohl vědět, zda vůbec a pokud ano, pak kdy a v jaké částce, dojde k zaplacení ceny za dílo), uvedl, že tato skutečnost neznamená, že by žalobci z takového zdanitelného plnění neměla vzniknout povinnost odvést daň z přidané hodnoty. Vznik daňové povinnosti totiž není vázán na přijetí úplaty, nýbrž na uskutečnění služby. Krajský soud vyhodnotil jako nedůvodná i tvrzení žalobce ohledně nesprávného výkladu a užití judikatury Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora. Krajský soud nepřistoupil k upuštění či snížení penále z doměřené daně, neboť jej neposoudil jako přesahující majetkové poměry žalobce a dále uvedl, že žalobce měl možnost se penále vyhnout, a to podáním dodatečného daňového přiznání. Nedůvodné byly dle krajského soudu i žalobní námitky směřující proti rozhodnutí o odvolání II. Posečkání úhrady daně má totiž ve vztahu k určení základu daně až posteriorní dopad a nelze předpokládat, že žal