7 As 161/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 161/2016- 62 - text 7 As 161/2016 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti žalovanému: Obec Postřižín, se sídlem Pražská 42, Postřižín, zastoupen JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou se sídlem Rohanské nábřeží 657/7, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, č. j. 46 A 6/2015 - 22, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalovaný jako zřizovatel Mateřské školky Postřižín, příspěvková organizace, vyhlásil podle § 166 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), konkurz na obsazení vedoucího pracovního místa ředitele uvedené příspěvkové organizace. [2] Dopisem ze dne 26. 6. 2014, č. j. OU/0466/2014, starostka žalovaného sdělila jednomu z účastníků tohoto konkurzu (Mgr. Bc. A. K.), že na základě návrhu konkursní komise byl vyřazen z konkurzního řízení z důvodu nesplnění požadavku na prokázání znalosti českého jazyka podle § 3 odst. 1 písm. b) a § 4 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“). Dne 21. 7. 2014 pod č. j. OU/05444/2014 pak starostka žalovaného jmenovala v souladu s doporučením konkursní komise (s účinností od 1. 8. 2014) jiného uchazeče ředitelem uvedené příspěvkové organizace. II. [3] Žalobce napadl uvedené akty starostky žalovaného žalobou podle § 67 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 124 odst. 1 a 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) u Krajského soudu v Praze. Krajský soud dospěl k závěru, že se žalobou nemůže věcně zabývat. Namítané porušení práva je porušením předpisů práva pracovního, jenž podle § 124 odst. 6 zákona o obcích představuje výjimku z aplikace § 124 odst. 5 zákona o obcích. Žalobce tedy nebyl oprávněn podat předmětnou žalobu. Na tomto závěru nic nemění ani žalobcem namítané porušení Listiny základních práv a svobod, jelikož toto porušení je porušením navázaným na porušení předpisů pracovního práva, a nemůže tak sloužit k obcházení § 124 odst. 6 zákona o obcích. Z výše uvedených důvodů krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. III. [4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [5] Stěžovatel předně krajskému soudu vytkl, že se nezabýval námitkou poukazující na porušení principu rovnosti, neboť v rámci konkurzu došlo k znevýhodnění jednoho z uchazečů konkurzního řízení (Mgr. Bc. A. K.), což zapovídá i Listina základních práv a svobod. Krajskému soudu dále vytkl nesprávnost jeho závěrů. Porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace není navázáno na porušení předpisů pracovního práva, jak uvádí krajský soud. Takovým výkladem by ztratil smysl zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „antidiskriminační zákon“). Stěžovatel namítal rozpor s předpisy veřejného práva a nikoliv soukromého práva. Konečně krajskému soudu vytkl jeho závěry ve vztahu k lhůtě pro podání žaloby. Stěžovatel nesouhlasil s tvrzením krajského soudu o limitaci lhůty pro podání žalobce ve smyslu § 72 odst. 2 s. ř. s. Podle stěžovatele se jedná o lhůtu neomezenou. Stěžovatel z výše uvedených důvodů navrhl zrušit napadené usnesení krajského soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. IV. [6] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační stížnost považuje za nedůvodnou, a ztotožnil se s napadeným usnesením krajského soudu. Konkursní řízení na pozici ředitele mateřské školy bylo vedeno v souladu se zákonem a nedošlo k porušení principu rovnosti ani jiných práv. Žalovaný proto navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/2004 - 54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Je-li dán důvod podle písm. e), vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, byla-li v něm soudem nesprávně posouzena právní otázka ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, bylo-li řízení u krajského soudu zmatečné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nebo je-li rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/2012 - 13). Podřazení kasačních důvodů pod konkrétní písmeno § 103 odst. 1 s. ř. s. je přitom záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS). [10] Stěžovatel předně v kasační stížnosti namítal, že krajský soud se nezabýval námitkou poukazující na porušení principu rovnosti ve smyslu Listiny základní práv a svobod, neboť došlo k jednostrannému znevýhodnění jednoho z uchazečů konkurzního řízení (Mgr. Bc. A. K.). K těmto námitkám je nutno uvést, že krajský soud žalobu odmítl. Z odůvodnění je přitom zřejmé, z jakých důvodů se krajský soud nemohl žalobou stěžovatele, a tedy ani jednotlivými námitkami poukazujícími na porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace zabývat. K tomu srov. str. 4 rozsudku krajského soudu. [11] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posuzování toho, zda krajský soud pochybil, pokud žalobu odmítl. [12] Předně je třeba uvést, že žalobce podal žalobu s odkazem na § 124 zákona o obcích, který upravuje „Dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek obcí a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obcí v samostatné působnosti“. [13] Podle § 124 odst. 1 věty první zákona o obcích je-li usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce v samostatné působnosti v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem a nejde-li o obecně závaznou vyhlášku obce, vyzve Ministerstvo vnitra obec ke zjednání nápravy. [14] Podle § 124 odst. 2 věty první zákona o obcích v případě zřejmého a závažného rozporu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v samostatné působnosti se zákonem může Ministerstvo vnitra pozastavit výkon takového usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v samostatné působnosti bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy. [15] Podle § 124 odst. 5 zákona o obcích Ministerstvo vnitra o pozastavení výkonu usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v samostatné působnosti nerozhodne, jestliže již bylo vykonáno; v takovém případě podá pouze návrh soudu na jeho zrušení. [16] Podle § 124 odst. 6 zákona o obcích ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí v případě porušení právních předpisů občanského, obchodního nebo pracovního práva a v případě, kdy jsou dozor nebo kontrola výkonu samostatné působnosti obcí upraveny zvláštním právním předpisem. [17] Podle § 67 písm. a) s. ř. s. se ustanovení hlavy II dílu 1 s. ř. s. přiměřeně použijí též v případě, kdy zvláštní zákon svěřuje správnímu úřadu pravomoc podat žalobu proti usnesení nebo opatření orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti. [18] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že žalobu nebylo možno věcně projednat. V projednávané věci byla zpochybňována správnost vyřazení uchazeče z konkursního řízení, vedeného v souladu s § 166 odst. 2 školského zákona. Podle citovaného ustanovení platí, že: „Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení.“ Konkursní řízení, resp. jeho náležitosti upravuje konkursní vyhláška (vyhláška č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích). Nejvyšší správní soud je ve shod