7 As 331/2015 — Nejvyšší správní soud

7 As 331/2015- 136 - text 7 As 331/2015 - 145 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ENVA s. r. o., se sídlem Školní 535, Křenovice, zastoupené Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 33, Brno, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2015, č. j. 62 A 109/2013 – 550, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2010, č. j. 13668-9/2010-ERU, byla osobě zúčastněné na řízení udělena licence č. 111017903 k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně „FVE Křenovice“ o celkovém instalovaném výkonu 1,518 MW. Oprávnění k licencované činnosti vzniklo dne 21. 12. 2010 a licence byla udělena na dobu 25 let. II. [2] Žalobce se žalobou podanou ve veřejném zájmu domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí. Krajský soud v Brně nejprve žalobu zamítl rozsudkem ze dne 23. 4. 2015, č. j. 62 A 109/2013 - 232, který byl však po kasační stížnosti podané žalobcem zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 114/2015 - 36, a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 62 A 109/2013 – 550, krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Krajský soud nepřisvědčil žalobci, že žadatel o licenci byl povinen předložit v licenčním řízení stanovisko Technické inspekce České republiky. Rozhodnutí o udělení licence nezakládá právo uvést energetické zařízení do provozu. Předmětem licenčního řízení není posouzení požadavků zvláštních právních předpisů na uvedení energetického zařízení do provozu a souvisejících závazných stanovisek [srov. § 5 odst. 3, § 7 odst. 4 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „energetický zákon“) a § 9 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb.]. Žadatel o licenci dokládá splnění technických předpokladů pouze rozhodnutím stavebního úřadu a dokladem prokazujícím zajištění revize energetického zařízení ve vztahu k bezpečnosti práce. [4] Krajský soud nesouhlasil ani s námitkou, že revizní zpráva postrádala údaje o provedeném měření a nelze z ní proto zjistit, jak revizní technik dospěl ke svým zjištěním. Údaje o měření nejsou povinnou náležitostí revizní zprávy podle přílohy 2 bodu 6 vyhlášky č. 73/2010 Sb. Jejich absence v revizní zprávě proto nemá za následek nesplnění technických předpokladů pro udělení licence. [5] Z žádného právního předpisu neplyne ani požadavek na revizi elektrické instalace VN části systému; není proto podstatné, že revizní zpráva se vztahuje pouze k instalacím NN. Účelem doložit splnění technických předpokladů pro udělení licence je, že žadatel disponuje konkrétním energetickým zařízením, které lze bezpečně a spolehlivě využívat. Podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 3 energetického zákona VN část neslouží k výrobě elektřiny, neboť se jedná pouze o přípojku do stanice vysokého napětí, a proto není třeba pro účely licenčního řízení trvat na revizní zprávě pro přípojku k VN části fotovoltaické elektrárny. Je přitom nerozhodné, že podle kolaudačního souhlasu Městského úřadu ve Slavkově u Brna ze dne 6. 12. 2010 je součástí elektrárny i přípojka VN a trafostanice. Požadavky na doložení listin podle energetického zákona nelze bez zákonného důvodu směšovat s požadavky na doložení listin ke kolaudačnímu souhlasu. [6] Krajský soud však přisvědčil žalobní námitce o nepravosti zprávy o výchozí revizi č. R10/064 ze dne 15. 10. 2010 (dále též „revizní zpráva“), která byla jedním z nutných podkladů pro udělení licence. O nepravosti revizní zprávy svědčí řetězec provedených důkazů. Revizní technik J. K., který je pod zprávou podepsán, sice pracoval na stavbě elektrárny Křenovice, ale popřel, že by k ní vyhotovil revizní zprávu. Sporná revizní zpráva se nadto odlišuje od revizních zpráv vyhotovených panem K. v roce 2010. Tyto revizní zprávy mají oproti sporné revizní zprávě odlišný formát číslování ve formátu „číslo zprávy/rok“, odlišný údaj o evidenčním číslu revizního technika, odlišné grafické zpracování, a neobsahují údaje o dni zahájení a ukončení revize, nýbrž údaj o datu vyhotovení revizní zprávy. J. K. měl dle osoby zúčastněné na řízení předat revizní zprávu panu H., což pan K. i pan V. H. shodně popřeli. Rovněž nikdo ze svědků navržených osobou zúčastněnou na řízení nepotvrdil, že by viděl, jak J. K. vyhotovuje revizní zprávu č. R10/064 pro elektrárnu v Křenovivích nebo tuto revizní zprávu komukoli osobně předává. Přestože je revizní zpráva bez obsahových nedostatků, zpochybnění její pravosti prakticky vyvrací závěr žalovaného, že žalobce splnil předpoklady pro udělení licence. Nepravá revizní zpráva nemůže obstát jako podklad pro udělení licence ve správním řízení; tuto vadu ve zjištění skutkového stavu nelze odstranit či napravit v soudním řízení. [7] Revizní zprávu pro osobu zúčastněnou na řízení zajišťovala společnost NELUMBO, spol. s r. o. (dále „společnost NELUMBO“), která byla v době licenčního řízení úzce personálně i majetkově propojena s osobou zúčastněnou na řízení prostřednictvím V. H. Za těchto okolností je vyloučeno, aby osobě zúčastněné na řízení svědčila dobrá víra o pravosti revizní zprávy vyhotovené sesterskou společností. III. [8] Proti rozsudku krajského soudu podala osoba zúčastněná na řízení (dále „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítl, že krajský soud se neměl řídit závazným právním názorem vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu, a neměl se zabývat námitkou nepravosti revizní zprávy, kterou žalobce uplatnil až po lhůtě pro podání žaloby. Nejvyšší správní soud totiž odůvodnil přípustnost uvedené námitky poukazem na judikaturu k § 75 odst. 1 s. ř. s., podle které lze ve výjimečných případech vycházet i ze skutkového a právního stavu, který nastal až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Právní názor Nejvyššího správního soudu není ústavně konformní, neboť přihlédnout ke změně skutkového a právního stavu lze podle Ústavního soudu jen tehdy, pokud by v opačném případě došlo k porušení ústavně zaručeného hmotného práva. Taková situace je u žalob ve veřejném zájmu podávaných Nejvyšším státním zástupcem vyloučena z povahy věci, neboť tyto žaloby neslouží k ochraně ústavně zaručených hmotných práv, nýbrž k ochraně veřejného zájmu. [9] Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně hodnotil provedené důkazy. Výpověď J. K. byla vnitřně rozporná. J. K. uvedl, že prováděl pouze revize na malých elektrárnách, na druhou stranu nepopřel, že vyhotovil revizní zprávu č. 94/10 o pravidelné revizi FVE Moravský Žižkov I., která má výkon 1,2075 MW. J. K. zpracoval i další revizní zprávy na elektrárny s vyšším výkonem (Hradčany, Boudy a Ledce u Židlochovic), což potvrzuje i výpověď svědka P. K., že se s J. K. domlouval na provedení revizí nejméně dvou FVE o výkonu nad 1 MW. Svědci potvrdili, že J. K. vyhotovil i další 4 revizní zprávy se stejným formátem číslování jako FVE Křenovice. V. H. a K. F. shodně potvrdili, že J. K. zpracovával pro společnost NELUMBO veškeré NN revize. P. K. na jednání dne 26. 11. 2015 potvrdil, že během své práce na stavbě elektráren Kerhartice, Hradčany, Ledce a Kladno přicházel do kontaktu s revizním technikem J. K.; J. K. při dvou setkáních s panem K. prováděl měření v terénu za pomoci přístrojů, dělal si poznámky a domlouval se na termínu vyhotovení revizní zprávy. [10] Tvrzení J. K., že razítko revizního technika zůstávalo na pracovním stole v práci ve společné kanceláři a bylo tedy volně přístupné, stejně tak i jeho notebook, neodpovídá praxi ve společnosti NELUMBO v předmětném období, jak ji popsala svědkyně K. F. ve výpovědi na jednání dne 26. 11. 2015. Paní F. uvedla, že všichni pracovníci svoje pracovní notebooky nosili domů a měli pracovní notebooky zabezpečené heslem. Na podporu této argumentace stěžovatel navrhl důkaz výslechem svědkyně D. H. (dříve R.), bývalé zaměstnankyně společnosti NELUMBO, která s J. K. spolupracovala na několika projektech velkých FVE. Stěžovatelka se o této svědkyni dozvěděla až po vydání rozsudku krajského soudu, a proto nemohla krajskému soudu navrhnout provedení tohoto důkazu. [11] Není dále pravda, že by byl soubor revizních zpráv předložený J. K. ucelený, bezrozporný a vnitřně konzistentní. U některých revizních zpráv datum poslední úpravy dokumentu předcházelo datu provedení revize elektrického zařízení uvedeného v textu revizní zprávy (např. revizní zpráva č. 57 a č. 65). Číselná řada revizních zpráv nevznikala chronologicky.