9 As 5/2016 — Nejvyšší správní soud

9 As 5/2016- 54 - text 9 As 5/2016 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, se sídlem Okružní 10, České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti vyrozumění náměstka ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 30. 6. 2015, č. j. MSMT-22709/2015-1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2015, č. j. 5 A 154/2015 - 18, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla dle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta její žaloba proti shora uvedenému vyrozumění náměstka ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (dále také „vyrozumění žalovaného“). Tímto vyrozuměním byly žalobkyni oznámeny výsledné limitní počty studentů vstupujících do výpočtu ukazatele A rozpočtu na rok 2016. [2] Soud dospěl k závěru, že napadené vyrozumění není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť stěžovatelce nezakládá, nemění, neruší ani nedeklaruje žádná práva či povinnosti. [3] Rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 65 odst. 1 s. ř. s. je třeba rozumět závazné deklaratorní či konstitutivní rozhodnutí. Není rozhodné, zda je úkon správního orgánu jako rozhodnutí výslovně označen, ani zda byla dodržena jeho zákonem stanovená forma. Naopak významné je, zda takovým úkonem správního orgánu došlo ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností fyzických či právnických osob, zda jím bylo zasaženo do právní sféry těchto osob. [4] Sporné vyjádření žalovaného není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť nenaplňuje formální ani materiální znaky rozhodnutí. Vyrozumění o stanovení limitů bylo oznámeno neformálně dopisem, a to bez uvedení výroku, odůvodnění či poučení. Úkon žalovaného dále nebyl vydán v rámci formalizovaného řízení a o průběhu řízení se nevedl správní spis. V daném případě se jednalo o pouhé oznámení výsledných limitů, nešlo tedy o úkon způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatelky. Tímto aktem nevznikla, nebyla změněna ani zrušena její práva nebo povinnosti, stejně tak jím práva nebo povinnosti nebyla závazně určena. [5] Podle § 18 odst. 3 věty první zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, účinného v rozhodném znění (dále též „zákon o vysokých školách“), má veřejná vysoká škola nárok na příspěvek podle odstavce 2 písm. a) uvedeného zákona. [6] Podle § 18a odst. 1 zákona o vysokých školách o poskytnutí příspěvku podle § 18 odst. 2 písm. a) rozhoduje ministerstvo rozhodnutím na základě žádosti veřejné vysoké školy. [7] Bránit se prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu by bylo možné až proti rozhodnutí o poskytnutí příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost dle § 18a odst. 1 zákona o vysokých školách. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Stěžovatelka napadá usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nezákonnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že se jedná o rozhodnutí způsobilé zasáhnout její právní sféru. [9] Dopisem žalovaného ze dne 24. dubna 2015 byly stěžovatelce jako výchozí podklad pro zahájení dohadovacího řízení zaslány návrhy limitních počtů studentů vstupující do výpočtu ukazatele a rozpočtu na rok 2016, zpracované na základě Pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám ve znění změny z června 2015 (dále také „Pravidla“). [10] Žalobou napadeným rozhodnutím se výše uvedené řízení skončilo. Žádost stěžovatelky o navýšení navržených limitů byla v souladu s čl. 10 odst. 42 Pravidel postoupena k vyjádření reprezentaci vysokých škol. V souladu s jejím negativním stanoviskem bylo následně rozhodnuto tuto žádost neakceptovat. [11] Aktivní legitimace stěžovatelky vyplývá přímo ze zákona o vysokých školách, který stanoví, že příjmem rozpočtu veřejné vysoké školy je zejména příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, s vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost [v § 18 odst. 2 písm. a) zákona o vysokých školách]. Závazná informace o limitním zařazení (úprava navržených limitů veřejné vysoké školy) je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. nikoliv rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. [12] Nedodržení procesních ustanovení stanovených v zákoně o vysokých školách a v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v limitním řízení, nemůže mít samo o sobě na povahu tohoto rozhodnutí žádný vliv. Stanovené limity přímo určují výslednou výši rozpočtu vysoké školy. Zjednodušeně lze říct, že stanovený limit počtu studentů vynásobený základním normativem se rovná výši poskytnutého příspěvku na provoz vysoké školy. [13] Aktivní žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je dána vždy, pokud není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do právní sféry žalobce v žádném případě dojít nemohlo (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005 č. j. 6 A 25/2002 – 42, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86). [14] Z důvodové zprávy k návrhu zákona č. 111/1998 Sb. vyplývá, že příspěvky ze státního rozpočtu mají zabezpečit plnění poslání veřejných vysokých škol ve dvou základních oblastech. Veřejné vysoké školy jsou jednak vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti. Dále mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti. [15] Zákon o vysokých školách garantuje právo uplatnit námitky proti sazebnímu zařazení typu a finanční náročnosti akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání v závazné informaci u nezávislého orgánu. Vzhledem k závaznosti této informace pro všechny veřejné vysoké školy i vzhledem k době její platnosti má stěžovatelka za to, že se nejedná o úkon předběžné povahy, který je ze soudního přezkumu vyloučen. [16] Rozhodnutí o příspěvku dle § 18 odst. 2 písm. a) zákona o vysokých školách se nepochybně dotýká práv veřejné vysoké školy, protože má na její činnost bezprostřední dopad (v projednávané věci dopad přímo limitující), neboť předurčuje výši nutného pokrytí výdajů vzdělávací činnosti vysoké školy vlastními zdroji. [17] Příspěvky ze státního rozpočtu tvoří 80 % celkového rozpočtu stěžovatelky, zbývajících 20 % získává vlastní činnosti. Sporné rozhodnutí se dotýká právní sféry stěžovatelky, neboť zasahuje do jejího vlastního fungování, tj. do plnění úkolů a cílů stanovených přímo zákonem, ale též do jejího dlouhodobého záměru. Konkrétním dopadem je například financování studia přijatých studentů a omezená možnost náboru studentů nových, stejně jako možnost personálního zajištění oboru studijních programů. V této souvislosti chybí stěžovatelce za tento a minulý rok 11 774 415 Kč. Tato ztráta bude bez úspěšného soudního přezkumu přirozeně každým studijním rokem narůstat. [18] Příspěvek z rozpočtové kapitoly je poskytován podle obecných předpisů pro poskytování prostředků státního rozpočtu pro dotace (§ 10 odst. 2 zákona č. 218/2.000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Je třeba přihlédnout i k rozsahu a způsobu, jakým je řízení o limitech zahajováno. Žalovaný vychází z podkladů předložených žadatelem a z údajů vztahujících se k žadateli zaslaných k výchozím podkladům pro zahájení dohadovacího řízení. Následně vyhodnotí, do jaké položky kombinované nomenklatury má být studium veřejné vysoké školy zařazeno. [19] Zamítnutím žádosti o navýšení limitů žalovaný nepochybně zasáhl do stěžovatelčiných práv. Rozhodnutím o nezařazení nově akreditovaného (magisterského) studia do evidence financovaných studií je zasahováno do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, neboť takové rozhodnutí předurčuje výsledek rozhodování o poskytnutí příspěvku. [20] Jde o individuální právní akt, který je výsledkem aplikace práva, a jako takový stanovuje, konkrétně určena práva a povinností individuálně vymezenému subjektu. [21] Stěžovatelka navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [22] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na vyjádření k obsahu žaloby. Dále uvádí, že nic jako „limitní řízení“, ve kterém stěžovatelka mohla ze zákona uplatňovat jakákoliv procesní práva, neexistuje. Systém tvorby pravidel poskytování přísp