1 As 23/2017 — Nejvyšší správní soud

1 As 23/2017- 33 - text pokračování 1 As 23/2017 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. Š., zastoupený Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou se sídlem Husovo nám. 22, Rakovník 269 01, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, 140 67 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2015, č. j. VS 28/022/007/2014-50/PERS/215, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. 46 A 27/2015 - 33, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Základem sporu je unesení důkazního břemene správním orgánem ve vztahu k prokázání existence příčinné souvislosti mezi služebním úrazem ze dne 21. 10. 2010 a následnými onemocněními žalobce, která vyústila v pracovní neschopnost (od 28. 6. 2011 do 31. 1. 2012) a přeřazení do jednosměnného provozu (od 1. 12. 2012 do 31. 3. 2013). [2] Dne 24. 1. 2017 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce napadající v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Praze. Uvedeným rozsudkem krajský soud zamítl žalobu podanou proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2015, č. j. VS 28/022/007/2014-50/PERS/215 (dále jen „rozhodnutí žalované“), kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Věznice Oráčov ze dne 9. 10. 2014, č. j. VS 38/007/001/2014-26/SEK/006 (dále také „rozhodnutí prvostupňového správního orgánu“). [3] Ze spisového materiálu vyplynulo, že dne 21. 10. 2010 utrpěl žalobce, jakožto příslušník bezpečnostního sboru, při výkonu své služby strážného Věznice Oráčov služební úraz. V záznamu o služebním úrazu se uvádí, že žalobce „špatně došlápl na chodníku, upadl a způsobil si poranění spodní části zad.“ Žalobce pak byl svojí praktickou (ošetřující) lékařkou MUDr. I. F. shledán dočasně pracovně neschopným výkonu služby od 25. 10. 2010 do 29. 11. 2010. MUDr. F. v souvislosti se služebním úrazem žalobce vypracovala dne 24. 3. 2011 lékařský posudek, ve kterém služební úraz kvalifikovala jako podvrtnutí a natažení bederní páteře (vertebrogení algický syndrom bederní páteře). Následně dne 6. 4. 2011 došlo k uzavření dohody o odškodnění pracovního úrazu mezi žalobcem a prvostupňovým správním orgánem. [4] Žalobce dne 25. 10. 2012 prostřednictvím svého zástupce podal žádost o náhradu škody za služební úraz, ve které požadoval náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 104 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“), náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu trvání pracovní neschopnosti dle § 102 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení této pracovní neschopnosti dle § 103 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Žalobce ve své žádosti především uvedl, že v souvislosti s předmětným služebním úrazem byl od 28. 6. 2011 do 31. 1. 2012 v pracovní neschopnosti a navíc byl od 1. 12. 2012 přeřazen do jednosměnného režimu služby. K žádosti žalobce připojil posudek o bolesti a ztížení společenského uplatnění vyhotovený MUDr. A. D. na tiskopise obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna a.s., Vienna Insurance Group. Dále žalobce předložil hodnocení ztížení společenského uplatnění zpracované na tiskopise České pojišťovny a.s. týmž lékařem. [5] Prvostupňový správní orgán adresoval žalobci přípis ze dne 5. 11. 2012, č. j. VS 13/23/2012-26/Vseob/01, ve kterém ho informoval o tom, že příčinnou souvislost mezi náhradou uplatňovanou v žádosti a služebním úrazem nastalým dne 21. 10. 2010 je zapotřebí prokázat znaleckým posudkem z oboru neurologie. V reakci na tento přípis zaslal žalobce prvostupňovému správnímu orgánu „znalecké vyjádření“ vyhotovené neurologem MUDr. J. E., v němž jmenovaný lékař plně souhlasí se závěry MUDr. D. [6] Správní orgán prvního stupně následně dne 9. 4. 2014 vydal vyrozumění o záměru ustanovit znalce. Obsahem vyrozumění bylo i poučení žalobce o možnosti navrhnout otázky k položení znalci a vyjádřit se k samotnému provedení znaleckého posudku, jakož i osobě znalce. Žalobce tohoto práva nevyužil, správní orgán prvního stupně proto usnesením ze dne 5. 5. 2014, č. j. VS 38/002/001/2014-26/SEK/006, ustanovil znalcem MUDr. S. P. a uložil mu vypracovat znalecký posudek. [7] Po vyhotovení znaleckého posudku byl žalobce usnesením prvostupňového správního orgánu ze dne 14. 8. 2014, č. j. VS 38/005/001/2014-26/SEK/006, vyzván k tomu, aby se vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí a ke znaleckému posudku, jakož i zaujal stanovisko k celé věci. Žalobce však zůstal i k této výzvě pasivní (svého práva nevyužil). [8] Následně správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí, kterým žádost žalobce zamítl. Proti zamítavému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém především zdůraznil, že znalecký posudek je zmatečný a nejednoznačný (což žalobce dále rozvedl) a navrhl vypracování revizního znaleckého posudku. [9] Žalovaná, coby odvolací orgán, odvolání žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, přičemž zdůraznila, že „na základě provedeného dokazování nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi vznikem služebního úrazu na jedné straně a existencí tohoto druhu škody na straně účastníka“. [10] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Praze, především nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, které ve vztahu ke své osobě shledal překvapivými. [11] Krajský soud žalobu zamítl, zabýval se hlavně otázkami souvisejícími se znaleckým posudkem, který soud vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý. Závěry znaleckého posudku nebyly dle krajského soudu relevantním způsobem zpochybněny a znalecký posudek tak byl plně způsobilým podkladem pro rozhodnutí o nároku uplatněném žalobcem ve správním řízení. II. Kasační stížnost [12] Žalobce (stěžovatel) se s názorem krajského soudu neztotožnil a dne 24. 1. 2017 podal kasační stížnost. Důvody pro podání kasační stížnosti podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [13] Stěžovatel v kasační stížnosti shledává, že žalovaná nesprávně zjistila skutkový stav, na což stěžovatel krajský soud upozornil již v žalobě. Nesprávnost zjištění skutkového stavu má dle stěžovatele spočívat v tom, že znalecký posudek (stěžejní důkazní prostředek) je rozporuplný a nepřesvědčivý. Znaleckému posudku stěžovatel v tomto ohledu zejména vytýká, že znalec dospěl k závěru o tom, že stěžovatel od dětství trpěl onemocněním páteře, ač absolvoval základní vojenskou službu a byl bez jakéhokoliv zdravotního omezení přijat do služebního poměru (zde pravidelně vykonával testy fyzické zdatnosti). Dále stěžovatel připomíná, že ač navrhl doplnit dokazování svým výslechem, stejně tak jako výslechem MUDr. D. a MUDr. E., a žádal o vypracování revizního znaleckého posudku, krajský soud těmto návrhům nevyhověl. Stěžovatel následně krajskému soudu vytýká, že tento nesplnil svou poučovací povinnost, neboť mu nesdělil, že bez předložení znaleckého posudku, může být ve věci neúspěšný. [14] Závěrem své kasační stížnosti stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že řízení před krajským soudem trpělo zmatečností, neboť žalobce byl soudem vyzván k úhradě soudního poplatku, přestože řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání je řízením, které je od soudního poplatku v souladu s § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), osvobozeno. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [15] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§ 102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. a v řízení o kasační stížnosti je řádně zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy věcně projednatelná. Nejvyšší správní soud proto posoudil kasační stížnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [16] Kasační stížnost není důvodná. [17] Nejvyšší správní soud se předně zabýval namítanou zmatečností řízení před krajským soudem, neboť „je-li rozsudek soudu zmatečný, nemůže již Nejvyšší správní soud zkoumat důvodnost věc