3 As 129/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 129/2016- 46 - text 3 As 129/2016 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně Slavia pojišťovna a. s., se sídlem Praha 1, Revoluční 1/655, zastoupené Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem Praha 2, Náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, proti žalované České národní bance, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 864/28, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. 6 Af 16/2012 – 75, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím bankovní rady žalované ze dne 21. 3. 2012, čj. 2012/857/110, byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 12. 2011, č. j. 2011/14440/570, sp. zn. Sp/2011/156/573 (dále „prvostupňové správní rozhodnutí“), kterým bylo žalobkyni uloženo opatření k nápravě podle § 95 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (dále „zákon o pojišťovnictví“). Rozhodnutí žalované o rozkladu napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“). Městský soud vycházel z toho, že prvostupňové správní rozhodnutí mimo jiné konstatovalo, že žalobkyně nestanovovala odpovídajícími postupy v dostatečné výši technické rezervy, když zejména (a) provedenými výpočty nezohledňovala skutečnou strukturu pojistného kmene a pojistných škod v pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, (b) při své krátké škodní historii nezohledňovala ve svých výpočtech dostupná celotržní data, (c) chybně aplikovala uzavřenou zajistnou smlouvu na rezervu na splnění závazků z ručení za závazky České kanceláře pojistitelů (dále „ČKP“), (d) neprováděla test postačitelnosti technických rezerv pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla; v důsledku všech těchto jednání celkový deficit technických rezerv v čisté výši činil ke dni 31. 5. 2011 minimálně 161,099 mil. Kč, z čehož částka minimálně ve výši 23,612 mil. Kč představovala nedostatek čisté výše rezervy na pojistná plnění dle ust. § 61 zákona o pojišťovnictví, částka ve výši 107,940 mil. Kč představovala nedostatek čisté výše rezervy na splnění závazků z ručení za závazky ČKP dle ust. § 62 zákona o pojišťovnictví, a částka minimálně ve výši 29,547 mil. Kč představovala nedostatek v čisté výši plynoucí z nezasloužených částí uzavřených smluv, tedy z těch částí pojistného roku, které se vyskytují po datu 31. 5. 2011. V důsledku popsaného jednání žalobkyně nevytvářela technické rezervy v dostatečné výši tak, aby zabezpečila trvalou splnitelnost svých závazků vyplývajících z provozovaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a úhradu příspěvků ČKP, a nezavedla a neudržovala funkční a efektivní řídicí a kontrolní systém, když nezavedla a neudržovala náležité postupy a kontrolní mechanismy zajišťující u provozovaného pojištění správné stanovování výše technických rezerv a v důsledku toho ani jejich správnou tvorbu, čímž porušila ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), ve spojení s ustanovením § 51 odst. 1 a 3, § 55 odst. 2 a § 6 odst. 1 zákona o pojišťovnictví, ve vazbě na § 2 odst. 1 vyhlášky č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví (dále „vyhláška“). V další části výroku bylo žalobkyni podle § 95 odst. 1 zákona o pojišťovnictví mimo jiné uloženo, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí (i) zaúčtovala technickou rezervu na splnění závazků z ručení za závazky ČKP v odhadované výši k 31. 12. 2011, oznámené jí ČKP elektronicky dne 8. 11. 2011, přičemž podíl zajistitele na této rezervě může vést pouze v té výši, která odpovídá skutečnému závazku zajistitele podílet se na této rezervě. Dále bylo žalobkyni uloženo, aby (ii) ve lhůtě 45 dnů od doručení rozhodnutí upravila metody a postupy pro zajištění správné výše tvorby technických rezerv a správné provedení testu postačitelnosti technických rezerv tak, aby zohledňovala skutečnou strukturu pojistného kmene a pojistných škod v pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při své škodní historii ve svých výpočtech zohledňovala, zejména s ohledem na škody na zdraví a velké škody, dostupná celotržní data, brala v úvahu všechny smluvní a související peněžní toky, a zohledňovala budoucí platby od zajistitelů z uzavřených zajistných smluv pouze v takovém rozsahu, jaký skutečně vyplývá ze závazku zajistitele stanoveného příslušnou zajistnou smlouvou. Dále bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě 90 dnů od doručení rozhodnutí (iii) provedla nový propočet technické rezervy na pojistná plnění na základě nově upravených metod a postupů dle bodu I. odst. ii) tohoto rozhodnutí a to k 31. 12. 2011, (iv) provedla test postačitelnosti technických rezerv pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zohledňující novou výši technických rezerv stanovou dle bodu I. odst. ii) rozhodnutí, a to k 31. 12. 2011, a v případě zjištění nedostatečnosti technických rezerv na základě tohoto testu postačitelnosti provedla odpovídající zvýšení technických rezerv k 31. 12. 2011, (v) stanovila sazby pojistného v pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v dostatečné výši tak, aby i po aplikaci bonus/malusové stupnice a po zohlednění systému slev na pojistném zabezpečila trvalou splnitelnost závazků vzniklých provozováním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a úhradu příspěvků ČKP a aby konečná výše technických rezerv v účetnictví v budoucnu převyšovala minimální hodnotu pojistných závazků vyplývajících z testu postačitelnosti technických rezerv, a konečně aby (vi) upravila kontrolní mechanismy, které zajistí řádné fungování řídícího a kontrolního procesu týkajícího se tvorby rezerv a stanovení pojistného v pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Soud nejprve vypořádal námitku žalobkyně, týkající se nesprávného obsazení soudu z důvodu změny předsedy senátu, kterou žalobkyně vznesla při ústním jednání. Městský soud uvedl, že žaloba napadla dne 20. 4. 2012 a byla zapsána do 6. soudního oddělení. Předseda senátu JUDr. Ladislav Hejtmánek byl změnou rozvrhu práce ze dne 26. 2. 2016 (Spr 3030/2015) s účinností od 1. 3. 2016 určen předsedáním mimo jiné v této konkrétní věci. Rozvrh práce včetně jeho změn byl a je dostupný na webových stránkách městského soudu, o čemž byla žalobkyně poučena přípisem ze dne 9. 7. 2012. Městský soud shledal nedůvodnými námitky žalobkyně, týkající se výše a zaúčtování technické rezervy na závazky ČKP. Uvedl, že tuto technickou rezervu musí žalobkyně vytvářet podle § 18 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti. Argumentace prezentovaná žalobkyní však podle názoru soudu nerespektuje smysl a účel tohoto institutu a ve svém důsledku jej obchází. Soud uvedl, že žalobkyní uzavřené smlouvy o zajištění nekryjí vytváření technické rezervy zcela, neboť jimi není kryto budoucí plnění z pojistných událostí vzniklých v konkrétním roce. Závazek zajistitele nekryje výplatu plnění ČKP za škodní události, která sice vznikla v roce, v němž byla část technické rezervy zajištěna zajistnou smlouvou, ale jejíž výplata bude probíhat v budoucnu v nejistých dávkách (například renta u škody na zdraví). Toto uspořádání nerespektuje smysl a účel technické rezervy, protože zajišťuje rezervu pouze v určitém období, zatímco případné budoucí plnění by bylo zajištěno až následně buď doplněním rezerv, nebo uzavřením nové zajistné smlouvy. Smysl a účel technické rezervy dovodil městský soud z ust. § 61 odst. 1 zákona o pojišťovnictví a z důvodové zprávy k tomuto zákonu. Dále uvedl, že zákon nezakazuje krytí rezervy zajištěním. Toto zajištění však musí obsahovat závazek zajistitele poskytnout jakékoliv plnění, ale nikoliv pouze na časový úsek, v němž je zajištění sjednáno, (zde 1 rok), ale i do budoucna. Takové zajištění z žalobkyní předložených listin ovšem neplyne. Závazek zajistitele musí odrážet fakt, že tato rezerva je rezervou na budoucí plnění. Proto závazek zajistitele nelze omezit konkrétním časovým obdobím. Uplynutím takového období by totiž zajištění zaniklo a rezerva by nekryla v určité části budoucí výplatu. Je proto třeba trvat na tom, aby výše příslušné rezervy byla, v případě jejího vytvoření zajištěním zajistitele, vázána na závazek tohoto zajistitele poskytnout plnění i v budoucnu (tedy po skončení zajistného smluvního vztahu), případně doplněním takového zajištění na výši rezervy do její úplné výše ke dni skončení zajištění (či prokázání, že takové doplnění provede sama žalobkyně ze svých zdrojů). Žalovaná proto správně trvala na tom, aby tvorba příslušné rezervy tuto skutečnost odrážela. Proto byla žalobkyni uložena povinnost upravit výši rezervy s ohledem na uvedené. K námitce