3 As 258/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 258/2016- 53 - text 3 As 258/2016 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Petra Šuránka a JUDr. Jana Vyklického, ve věci žalobkyně A. Č., zastoupené JUDr. Květoslavou Štorkánovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Pohořelec 26/110, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2016, č. j. 8A 60/2012 - 46, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 23. 11. 2010, č. j. ČIŽP/41/OOL/SR01/0920407.010/10/PJO, oblastní inspektorát Praha České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) žalobkyni uložil podle ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“) pokutu ve výši 400 000 Kč „za ohrožení a poškození životního prostředí v lesích, kterého se dopustila tím, že v letech 2007 - 2009 (k okamžiku zahájení správního řízení, tj. ke dni 14. 12. 2009) na části lesního pozemku p. č. X v k. ú. X o výměře X m² a p. č. X v k. ú. X o výměře X m² neoprávněně používala lesní půdu k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů. Lesní pozemky byly zasaženy stavební činností a nacházela se na nich kamenná obvodová podezdívka s nadstavbou a průhledy, obezděné vstupní dveře, zasahující rohová část hlavní hrubé stavby domu, podpěrné sloupy, betonové schody, fontána, altán, pergoly, kamenné terasy, chodníky, uskladněné kameny, prkna na šalování, dráty, elektrické kabely – rozvod el. sítě apod.“ s tím, že uvedeným jednáním došlo k porušení ustanovení § 11 odst. 1 a 4 a § 13 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 167/2008 Sb. (dále jen „lesní zákon“). Žalobkyně se odvolala a v odvolání argumentovala tím, že postrádá odbornost k vedení stavby a větší část roku se pracovně zdržuje v zahraničí, proto si k vedení stavební činnosti na základě ústní dohody o provedení práce sjednala jako odborníka Ing. Y. H. (jehož bližší identifikaci však nesdělila), který vedl skupinu ukrajinských pracovníků a jemuž předala plány pozemků a potřebné doklady (včetně plné moci) a sdělila předmět, obsah a rozsah stavebních prací. Žalobkyně v něj měla v tomto směru důvěru, nicméně když z oznámení o zahájení přestupkového řízení zjistila, že jednal nad rámec její dispozice, přikázala mu, aby uvedl pozemky p. č. X a X v k. ú. X (dále jen „sporné pozemky“) do původního stavu, což však neučinil, takže s ním ukončila pracovněprávní vztah a jeho nynější pobyt jí není znám. V přestupkovém řízení ještě Ing. H. nechtěla ztratit, a proto se nebránila označení za pachatelku přestupku a byla jí uložena vysoká pokuta. Podle žalobkyně je tak sice prokázané, že na sporných pozemcích byly provedeny drobné stavby, ale nelze tvrdit, že by za toto jednání byla odpovědná ona. Žalobkyně také podotkla, že vlastníku sporných pozemků nabídla jejich směnu za jiné lesní pozemky. Konečně pak též namítla, že uložená pokuta je příliš vysoká a její výše neodpovídá zjištěným skutečnostem, a zejména ne shromážděným důkazům. Rozhodnutím ze dne 22. 3. 2012, č. j. 226/500/11, 7962/ENV/11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí ČIŽP potvrdil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že ČIŽP na základě inspekčního šetření na sporných pozemcích i z ortofotosnímků zjistila, že na sporných pozemcích došlo stavební činností k trvalému a nevratnému zásahu do pozemků určených k plnění funkcí lesa a že v části o výměře X m2 les zcela přestal plnit své funkce (půdoochrannou, vodohospodářskou, rekreační, produkční apod.). Dlouhodobým neoprávněným záborem části sporných pozemků tak došlo k ohrožení a poškození životního prostředí v lesích, přičemž žalovaný souhlasí s tím, že odpovědnou osobou za spáchaný správní delikt je žalobkyně jako zadavatel prací. V souladu s tzv. teorií podmínky žalovaný považuje právě jednání žalobkyně za onu podstatnou příčinu, bez níž by nedošlo k protiprávnímu následku. ČIŽP nezjistila v průběhu celého řízení odpovědnost jiné osoby, např. na základě smlouvy, plné moci apod. a tvrzení žalobkyně o ústní smlouvě s Ing. H., zmíněným poprvé až v odvolání, jehož bližší identifikační údaje nezná, žalovaný vzhledem k rozsahu stavební činnosti nepovažuje za pravděpodobné. Směna pozemků pak není významná, neboť se týká hlavně vypořádání vlastnických vztahů k zasažené části sporných pozemků ve vlastnictví hlavního města Prahy. K pokutě žalovaný uvedl, že podle § 4 písm. a) zákona o ČIŽP mohla být uložena pokuta až do výše 5 000 000 Kč. ČIŽP vzala do úvahy v souvislosti se závažností protiprávního jednání možné regionální dopady na složku lesního ekosystému a životního prostředí vůbec – plošný rozsah X m2 je z hlediska vlivu na životní prostředí významný, závažnost je dána i tím, že si žalobkyně nevyřídila příslušná povolení, nedodržovala zákonné předpisy a neoprávněně realizovala svůj záměr. Uložená sankce by tedy měla mít motivační charakter pro dodržování právních předpisů. Významná byla i doba trvání protiprávního jednání, protože žalobkyně o svém pochybení věděla již v souvislosti s přestupkovým řízením od konce roku 2005, v prosinci 2005 zastavila stavební práce, začátkem roku 2006 dala příkaz k uvedení pozemků do původního stavu a v roce 2008 začala jednat o směně pozemků. Minimálně do roku 2009, kdy bylo provedeno inspekční šetření, tedy protiprávní stav trval. Na zasažené ploše les přestal plnit veškeré své funkce, přičemž zasažen byl les zvláštního určení (příměstský) s významnou rekreační funkcí. S ohledem na to považoval žalovaný námitku proti výši sankce za bezpředmětnou. Žalobkyně se bránila žalobou, kterou však Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2016, č. j. 8A 60/2012 - 46 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl. Žalobkyně zopakovala, že k záboru sporných pozemků došlo omylem, když jí najatý pracovník, aniž by si pozemek přeměřil, začal bez jejího vědomí stavět i na sousedním pozemku. Žalobkyně také (poprvé) uvedla, že omyl vyplýval z toho, že zabraná část sporných pozemků byla ohraničena rozpadlou zídkou a plotem, které si žalobkyně pamatuje ještě ze svého dětství z doby před více než 30 lety. K ukončení výstavby však došlo již v roce 2005 a pozdější odstraňování staveb nelze považovat za neoprávněné používání lesní půdy k jiným účelům než pro plnění funkce lesa. Žalobkyně také tvrdila, že na sporných pozemcích Lesy České republiky, s. p. (dále jen „LČR“), již v roce 2004 pokácely část stromů (její rodinou v minulosti zasazené ovocné stromy) a veškeré keře a prováděly vypalování, čemuž se snažila zabránit (LČR byla za vypalování uložena pokuta 50 000 Kč) a posléze na místě na své náklady vysázela borovice. Dotčená část sporných pozemků již dlouhou dobu předtím funkce lesa fakticky neplnila, neboť byla zarostlá křovím. Tuto argumentaci však městský soud nepřijal. S ohledem na zjištění ve správním spise podle něj není sporu o tom, že na lesních pozemcích proběhla stavební činnost z vůle žalobkyně. Poukázal přitom na vyjádření žalobkyně k podkladům rozhodnutí ze dne 20. 1. 2010, v němž sama uvedla, že nechala provést drobné stavby (stavební práce probíhaly od podzimu 2005) mimo jiné i na části sporných pozemků, které považovala za své vlastnictví. Městský soud v té souvislosti také zdůraznil, že žalobkyně jako stavebník měla povinnost si řádně zjistit skutečný stav a stavět jen tam, kde to bylo možné. Žalobkyni nezprošťuje odpovědnosti ani to, pokud fyzickým provedením stavebních prací pověřila libovolnou třetí osobu, protože ta plnila jenom její vůli a žalobkyni nic nebránilo v tom, aby dohlédla a kontrolovala, zda pověřená osoba jedná v souladu s její vůlí. Pokud žalobkyně až v průběhu ústního jednání uplatňovala tvrzení, že v dané záležitosti zplnomocnila svého manžela, s nímž se v roce 2009 rozvedla a který věci kolem stavby řešil, a navrhovala svědecký výslech exmanžela a dalších osob organizujících stavbu, tento důkazní návrh senát městského soudu (ústně) zamítl s odůvodněním, že provedení navržených důkazů nepovažuje za podstatné pro rozhodnutí ve věci. Městský soud dále konstatoval, že předmětný zábor lesních pozemků je trvajícím správním deliktem, který trval i v době zahájení řízení ČIŽP. Namítala-li žalobkyně nepřiměřenou výši uložené pokuty a dožadovala-li se eventuálním petitem její moderace, městský soud v první řadě odmítl její námitku, že ČIŽP běžně ukládá pokuty nižší. K tomu by sice soud přihlédnout musel, žalobkyně by však předtím musela tuto námitku konkretizovat a doložit obdobná rozhodnutí ČIŽP pro srovnání, k čemuž ovšem nedošlo. Pokud jde o časový odstup rozhodování soudu od spáchání deliktu, ten městský soud nepovažoval za v