4 Afs 240/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 240/2016- 71 - text 4 Afs 240/2016 - 79 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: SOHORS spol. s r. o., IČ: 46683941, se sídlem Žár 70, zast. Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem, se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2016, č. j. 10 Af 43/2015 – 847, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1] Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2015, č. j. 12850-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 12853-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 12854-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 16867-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 12855-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 12858-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13161-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13164-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13163-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13162-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13165-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13788-5/2015-900000-304.2, ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13797-5/2015-900000-304.2, a ze dne 28. 8. 2015, č. j. 13792-5/2015-900000-304.2, kterými byly v rozhodné části potvrzeny dodatečné platební výměry Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“), jimiž byla žalobci doměřena spotřební daň z minerálních olejů a uloženo zaplatit penále za zdaňovací období únor 2011, březen 2011, duben 2011, květen 2011, červen 2011, červenec 2011, srpen 2011, září 2011, říjen 2011, listopad 2011, prosinec 2011, leden 2012, únor 2012 a březen 2012. [2] Správce daně k doměření spotřební daně za uvedená zdaňovací období přistoupil na základě výsledků daňové kontroly ukončené dne 6. 11. 2014 doručením zprávy o daňové kontrole postupem podle § 88 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Žalobce podle kontrolních zjištění nesplnil podmínku stanovenou v § 57 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 48/2008 Sb., tedy neprokázal skutečnou spotřebu nakoupených minerálních olejů v zemědělské prvovýrobě. [3] Žalobce v řízení před krajským soudem brojil proti průběhu daňové kontroly i jejím závěrům. Žalobce namítal, že správce daně nesprávně dospěl k závěru, že se žalobce vyhýbal projednání zprávy o daňové kontrole. Žalobce své odůvodněné žádosti o odročení jednání vždy řádně a včas správci daně předložil. Nebyl proto důvod k doručení zprávy o daňové kontrole podle § 88 odst. 5 daňového řádu. Ve vztahu ke kontrolním zjištěním žalobce zpochybňoval závěr, že neprokázal skutečnou spotřebu minerálních olejů v zemědělské prvovýrobě. V průběhu kontroly žalobce předložil množství důkazů, které tuto spotřebu dokládají. Je nerozhodné, zda tak učinil na začátku či na konci kontroly. Správce daně vycházel z nesprávných evidencí obsahujících chyby, které následně pouze obhajoval, a odmítl přihlédnout ke správným evidencím doloženým žalobcem. Správce daně potom nesprávně vycházel z tzv. denních zůstatků pohonných hmot v čerpací stanici Žár a ostatních výdejních místech, ačkoliv měl vycházet z celkového množství pohonných hmot ve všech výdejních místech v daném období, které žalobce mezi jednotlivými výdejními místy podle potřeby převážel. [4] Krajský soud shledal, že v zájmu zákonem předpokládaného ukončení daňové kontroly byla opakovaně nařizována jednání, z nichž se žalobce vždy omluvil, ačkoliv v průběhu daňové kontroly se sjednáním termínu jednání nikdy nevystaly problémy a vždy se tak dělo neformálně telefonicky. Ačkoliv opakované omluvy z jednání byly vždy doloženy např. rozhodnutími o dočasné pracovní neschopnosti, z okolností lze dovodit úsilí o oddálení ukončení daňové kontroly. Postupem podle § 88 odst. 5 daňového řádu nadto nebyl žalobce zkrácen na svých právech, jelikož nedošlo k žádné změně kontrolních zjištění oproti těm, s nimiž byl žalobce v průběhu daňové kontroly seznámen. [5] Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že zjištěné početní chyby v přílohách zprávy o daňové kontrole nic nemění na tom, že žalobci nevznikl nárok na daňový odpočet, protože nebylo prokázáno, jaké množství minerálních olejů žalobce využil v zemědělské prvovýrobě. Žalobce předložil v průběhu daňové kontroly dvě skupiny evidencí, přičemž první byla předložena v době před seznámením s výsledky kontroly a druhá poté, co se žalobce s výsledky kontrolního zjištění seznámil. Správce daně druhou skupinu vyhodnotil jako účelově vytvořenou, jelikož např. používá zkratky využívané správcem daně v průběhu kontroly pro nakupující společnosti a obsahují součtové a výkazové chyby správce daně z jeho příloh č. 6 a 12 zprávy o daňové kontrole, které žalobce neodhalil. Prvotní evidence potom neprokazují skutečně nakoupené množství minerálních olejů a jejich spotřebu v zemědělské prvovýrobě v souladu s § 2 vyhlášky č. 48/2008 Sb. Jelikož v evidencích žalobce vyvstaly nesrovnalosti, v zájmu zjištění nákupu a spotřeby minerálních olejů nebránilo nic tomu, aby byl zjišťován stav denních zůstatků pohonných hmot v čerpací stanici. Krajský soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal, že minerální oleje, ohledně kterých uplatnil nárok na vrácení spotřební daně, využil v souladu s požadavky § 57 odst. 1 zákona o spotřebních daních právě v zemědělské prvovýrobě. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítá důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatel stejně jako v řízení před krajským soudem namítá, že nebyl se zprávou o výsledku daňové kontroly řádně seznámen v souladu s § 88 odst. 2 daňového řádu. K jejímu projednání se jednatel Mgr. Martin Řehout nebo právní zástupce Mgr. Ondřej Flaška nemohli dostavit z vážných důvodů, které vždy řádně doložili. Tyto důvody byly správcem daně vždy shledány jako dostatečné. Pokud správce daně omluvy akceptoval, nemůže se jednat o vyhýbání se účasti na projednání. Počet omluv zde není podstatný, nýbrž jejich důvodnost. Závažné důvody existovaly také při posledním nařízeném termínu projednání zprávy, a to úmrtí v rodině právního zástupce stěžovatele a nemoc jednatele stěžovatele. Stěžovatel nesouhlasí s argumentací, že jednatele stěžovatele byl při projednání zprávy způsobilý zastoupit právní zástupce, jelikož stěžovatel nemohl vědět, zda zpráva neobsahuje nové skutečnosti, k nimž by se mohl vyjádřit. Právní zástupce stěžovatele si rovněž na jednání dne 20. 10. 2014 nemohl zvolit substitučního zástupce, jelikož zaměstnanec právního zástupce JUDr. M. Č. byl úmrtím otce právního zástupce stěžovatele rovněž zasažen a není specialistou na předmětnou právní problematiku. [8] Stěžovatel poukazuje na chyby v přílohách správce daně ke zprávě o daňové kontrole, konkrétně neuvedení některých návozů pohonných hmot do výdejních míst či nesprávné hodnoty u některých návozů v přílohách č. 6 a 12 zprávy o daňové kontrole. Správce daně vycházel pouze z návozů do čerpací stanice Žár a nijak nereflektoval návozy pohonných hmot do ostatních výdejních míst a to, že stěžovatel mezi čerpací stanicí a výdejními místy pohonné hmoty běžně převážel. Závěry správce daně o tom, že v čerpací stanici Žár nemohly být v určitých obdobích pohonné hmoty, jsou tedy nesprávné. Stěžovatel následně uvádí výčet chybně evidovaných návozů pohonných hmot podle příloh č. 6 a č. 12 zprávy o daňové kontrole v měsících červen 2011, červenec 2011, říjen 2011, listopad 2011, prosinec 2011, únor 2012 a březen 2012. Správce daně za uvedené období neuvedl ve své evidenci celkem 20.000 litrů pohonných hmot. Stěžovatel tak nesouhlasí se závěrem žalovaného a krajského soudu, že šlo pouze o drobná pochybení v podobě menších početních chyb, které neměly vliv na posouzení nároku na vrácení spotřební daně. [9] Chyby podle stěžovatele obsahují také přílohy č. 13 a 14 zprávy o daňové kontrole, které porovnávají údaje o spotřebě minerálních olejů doložené stěžovatelem. Stěžovatel následně uvádí výčet chybně opsaných údajů za měsíce únor – prosinec 2011 a leden – březen 2012. Ani v tomto případě stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že šlo o bagatelní pochybení, která neměla vliv na kontrolní zjištění, a krajský soud tedy věc nesprávně posoudil. Z důvodu značného množství chyb stěžovatel navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomiky, který by posoudil chybovost evidencí správce daně v přílohách č. 6, 12, 13 a 14 zprá