4 Afs 58/2017 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 58/2017- 78 - text 4 Afs 58/2017 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: STAVITELSTVÍ MELICHAR s. r. o., IČ: 608 51 546, se sídlem Křižovnická 86/6, Praha 1, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2016, č. j. 14552/16/5300-22444-706385, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2017, č. j. 50 Af 10/2016 – 49, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2017, č. j. 50 Af 10/2016 - 49, se zrušuje. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, č. j. 14552/16/5300-22444-706385, ze dne 4. 4. 2016, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 15.342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 13.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2016, č. j. 14552/16/5300-22444-706385, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil tato rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ve věci daně z přidané hodnoty ze dne 14. 7. 2014: č. j. 1561665/14/2209-24801-302405, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období měsíce července roku 2010 ve výši 27.130 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 5.426 Kč; č. j. 1561690/14/2209-24801-302405, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období měsíce srpna roku 2010 ve výši 28.200 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 5.640 Kč; č. j. 1561814/14/2209-24801-302405, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období měsíce října roku 2010 ve výši 106.644 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 21.238 Kč; č. j. 1561827/14/2209-24801-302405, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období měsíce listopadu roku 2010 ve výši 29.959 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 5.991 Kč; č. j. 1561863/14/2209-24801-302405, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období měsíce září roku 2011 ve výši 63.352 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 12.670 Kč; č. j. 1561874/14/2209-24801-302405, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období měsíce října roku 2011 ve výši 36 000 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 7.200 Kč, a č. j. 1561891/14/2209-24801-302405, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období měsíce listopadu roku 2011 ve výši 29.100 Kč a stanovena povinnost uhradit penále ve výši 5.820 Kč. [2] Předmětem podnikatelské činnosti žalobce bylo v předmětných zdaňovacích obdobích provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Výsledkem kontrolních zjištění na dani z přidané hodnoty (DPH) bylo snížení uplatněného nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění dokladovaných přijatými fakturami od daňového subjektu J. Z., DIČ: X, evidovanými pod č. FD-447/2010, FD-631/2010, FD-640/2010, FD-670/2010, FD-682/2010, FD-695/2010, FD-719/2010, FD-723/2010, FD-742/2010, FD-757/2010, FD-574/2011, FD-563/2011, FD-620/2011 a FD-659/2011 za stavební, pomocné a bourací práce, odvoz suti a stavění a demontáž lešení. V rámci daňové kontroly byly správcem daně zjištěny nesrovnalosti, nedostatky a rozpory v účetnictví žalobce, které vyústily v pochybnosti správce daně ohledně oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně. Z předložených daňových dokladů nevyplýval rozsah provedených prací a v některých případech byl uveden neurčitý předmět plnění. Všechny předmětné faktury měly být uhrazeny vždy jednou částkou v hotovosti, přičemž správce daně zjistil, že v okamžiku, kdy měly být úhrady prováděny, nebyla na pokladně žalobce dostatečná výše zůstatku. Rovněž cena žalobcem zaplacených bouracích a pomocných prací uváděná na předmětných dokladech měla být výrazně vyšší než hodnota těchto prací uvedená v nabídkových rozpočtech pro investory. Na některé pomocné práce byly za tutéž stavební zakázku vystaveny dva doklady, jeden v hodnotě desítek tisíc Kč a druhý v částce převyšující sto tisíc Kč. Dle propočtu správce daně byly ceny pomocných a stavebních prací v dotčených případech výrazně vyšší, než jsou běžné ceny těchto prací, a dodavatel se svými pracovníky by musel mnohdy pracovat i více než 30 dní v měsíci. Na základě provedených propočtů pak správce daně zjistil, že ceny pomocných a stavebních prací užitých při fakturovaném plnění měly být násobně vyšší, než jsou běžné ceny takových prací. Dodavatelé J. Z. a K. T. také ve výpovědích učiněných v trestním řízení před Policií ČR označili některé vystavené faktury za fiktivní. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Žalobce ve správní žalobě zpochybňoval způsob stanovení ceny obvyklé za dotčené práce a její význam pro účely DPH. I zjevně nepřiměřená cena nemůže být bez dalšího důvodem pro neuznání nároku na odpočet. Dále namítal, že důkazní prostředky z trestního řízení měly být získány v rozporu se zákonem. Ve vztahu k důkazním návrhům žalobce žalovanému vytýkal, že nepřipustil výslech svědků, kteří měli prokázat, že fakturované práce nemohl žalobce dokázat vlastními silami, přičemž dodavatelé měli zpravidla 10 – 15 pracovníků. Před vydáním rozhodnutí žalovaného potom žalobce nebyl seznámen s nově zjištěnými skutečnostmi podle § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný se také nezabýval otázkou dobré víry žalobce ve vztahu k podvodu na DPH. [4] V replice k vyjádření žalovaného žalobce rozšířil svoji argumentaci k žalobním námitkám. K otázce daňového podvodu žalobce uvedl, že je třeba zkoumat všechny podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH současně. Bylo proto nutné zkoumat dobrou víru žalobce, a nikoliv pouze konstatovat, že nebyly splněny hmotněprávní a formální podmínky nároku na odpočet. Žalovaný měl postupovat nesprávně, pokud nepřistoupil k výslechu zaměstnanců žalobce, osob vykonávajících stavební dozor, investorů a stavebních techniků, jelikož nemohl s jistotou vědět, že jejich výslech by nepřinesl relevantní informace. Žalovaný přitom vycházel z úředních záznamů o podání vysvětlení zaměstnanců žalobce pořízených v trestním řízení, aniž by odstranil z nich plynoucí rozpory s jinými důkazy výslechem těchto svědků v daňovém řízení. Výslech dodavatele pana T. na Policii ČR dále proběhl pod nátlakem policie a žalovaný neprokázal právní základ získání výpovědí z trestního řízení zákonným postupem. Žalobce také namítal, že provedené důkazy nevedou k závěru o fiktivnosti faktur vystavených dodavateli. Důkazy byly hodnoceny účelově a v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. [5] Krajský soud žalobu zamítl. Krajský soud konstatoval, že v posuzované věci správce daně nabyl oprávněné pochybnosti ohledně souladu údajů uvedených na účetních dokladech žalobce se skutečným stavem. Pokud žalobce výpočet obvyklé ceny za fakturované práce rozporoval s odkazem na to, že dodavatelé pro něj realizovali pomocné práce za účasti 10 – 15 pracovníků, jedná se o účelovou námitku, kterou žalobce neuplatnil v řízení před žalovaným. Výslech zaměstnanců stěžovatele v daňovém řízení by nebyl na místě, jelikož zaměstnanci stěžovatele by jen stěží mohli vyjasnit, na kterých konkrétních akcích pracovali dodavatelé se svými lidmi, v jakém počtu byli pracovníci dodavatelů na jednotlivých stavbách, v jakém objemu byly práce provedené a zda hodnota uvedená na fakturách, odpovídá skutečně provedeným pracím. [6] Namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nezákonném opatření stěžejních důkazů a jejich následného nesprávného hodnocení shledal krajský soud neopodstatněnou. Ve správním spise jsou obsaženy veškeré výzvy správce daně, doručené policejním orgánům, kterými správce daně požaduje poskytnutí údajů a kopií dokumentů vztahujících se k daňovému řízení vedenému s žalobcem. Výpovědi bylo možné použít jako důkazy v daňovém řízení, neboť postupem správce daně nedošlo ke zkrácení žalobce na jeho právech a právem chráněných zájmech. Nebyla omezena zásada bezprostřednosti dokazování, neboť dodavatelé byli vyslechnuti i v rámci daňového řízení před správcem daně. Žalobce se výslechů účastnil a svědkům sám nebo prostřednictvím právního zástupce kladl otázky. [7] Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku vztahující se k případnému podvodu na dani. Pochybnosti, které správce daně v průběhu daňové kontroly nabyl, se váží k objemu údajně provedených prací a jejich faktické hodnotě. Žalobce však v celém průběhu daňového řízení nepředložil takové důkazní prostředky, kterými by pochybnosti správce daně odstr