5 As 106/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 106/2016- 84 - text 5 As 106/2016 - 90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: STAUFČÍK, s.r.o., se sídlem Boršice, č. ev. 112, zastoupený JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 455/8, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti: Andreas Stihl AG & Co. KG, se sídlem Badstraße 115, Waiblingen, Spolková republika Německo, zastoupen JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Elišky Peškové 735/15, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č. j. 9 A 196/2012 - 118, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 4. 2012, č. j. O-127301/43595/2010/ÚPV (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), byl zamítnut návrh žalobce (dále jen „stěžovatel“) na prohlášení barevné obrazové mezinárodní ochranné známky č. 664727 (dále jen „napadená ochranná známka“), jejímž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení (dále jen „vlastník napadené ochranné známky“), za neplatnou na území České republiky na základě návrhu podaného podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. a), b), c) a d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v relevantním znění (dále jen „zákon o ochranných známkách“). Žalovaný návrh zamítl zejména z důvodu, že napadená ochranná známka získala v důsledku užívání po jejím zápisu rozlišovací způsobilost ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o ochranných známkách, a to pro výrobky ve třídách 7 a 8 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Proti rozhodnutí I. stupně podal stěžovatel rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 29. 8. 2012, č. j. O-127301/D29261/2012/ÚPV (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a potvrdil tak rozhodnutí I. stupně. Proti napadenému rozhodnutí brojil stěžovatel žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č. j. 9 A 196/2012 - 118, jako nedůvodnou zamítl. II. Obsah kasační stížnosti Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvedl, že podstatou sporné otázky je posouzení, zda napadená ochranná známka, tvořená kombinací barev šedé a oranžové, získala po zápisu do rejstříku rozlišovací způsobilost či nikoliv, a zda její vlastník v řízení o její neplatnosti před žalovaným uvedené prokázal. Skutečnost, že označení postrádalo rozlišovací způsobilost v době zápisu do rejstříku, je mezi účastníky nesporná. Podle stěžovatele žalovaný nesplnil svou povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a nezabýval se odpovědně danou věcí, přičemž jednal v rozporu s § 2, § 3 a § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Z žaloby jednoznačně plynulo, jaké porušení stěžovatel namítal. Bylo úkolem žalovaného posoudit a vyhodnotit vlastníkem napadené ochranné známky předkládané důkazy o získání rozlišovací způsobilosti. Je nutné prokázat, že označení získalo rozlišovací způsobilost před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které je požadován zápis [§ 4 písm. b) zákona o ochranných známkách]. Předkládanými doklady tedy mělo být prokázáno užívání označení v obchodním styku. Žalovaný byl ze zákona povinen zkoumat rozlišovací způsobilost ve vztahu k přihlašovaným výrobkům či službám. Ochranná známka již zapsaná do rejstříku nebude prohlášena za neplatnou, pokud její vlastník prokáže rozlišovací způsobilost získanou v důsledku jejího užívání po jejím zápisu pro výrobky nebo služby, pro které je známka zapsána, a v provedení, jak je registrována. Doklady vlastníka napadené ochranné známky měly být zkoumány z uvedeného pohledu, k čemuž před žalovaným ani městským soudem nedošlo. Stěžovatel v žalobě upozorňoval, že na vlastníkem napadené ochranné známky předkládaných důkazech není napadená ochranná známka vůbec užita. Konstatování stěžovatele, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, se logicky vztahuje i na celkové posouzení předkládaných dokladů, například z pohledu, zda se jednalo o podklady o užívání v obchodním styku, zda se věnují českému trhu, ve prospěch koho bylo údajné získání rozlišovací způsobilosti prokazováno, atp. Pokud toto upřesnění stěžovatel učinil až v přípisu ze dne 15. 3. 2016, konal tak v reakci na podané vyjádření vlastníka napadené ochranné známky. Podle stěžovatele se žalovaný u vlastníka napadené ochranné známky spokojil s tím, že se jedná o známou společnost a že značku STIHL každý zná. V jiném řízení o přihlášce by však kritéria a hodnocení dokladů k získání rozlišovací způsobilosti byla přísnější. Pokud stěžovatel u ústního jednání předkládal výsledek svého průzkumu činnosti žalovaného a výzvu třetímu subjektu, aby předložil doklady o získání rozlišovací způsobilosti, činil tak pouze názorně. Městský soud v napadeném rozsudku zopakoval zjištění a hodnocení žalovaného, přičemž neshledal jeho postup v rozporu s § 2, § 3 a § 50 správního řádu. Veškeré návrhy stěžovatele na doplnění dokazování odmítl. Při ústním jednání však ohledal výrobky předložené vlastníkem napadené ochranné známky, přestože všechny výrobky byly vyrobeny v roce 2015, tj. více než tři roky po podání žaloby. Městský soud byl povinen přezkoumat napadené rozhodnutí dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí. Výrobky z roku 2015 nemohou prokazovat způsob užívání napadené známky před rokem 2015, neboť žalovaný nemohl v roce 2012 zjistit skutkový stav z důkazů vyrobených v roce 2015. Stěžovatel namítl, že městský soud uvedené důkazy nesprávně provedl a hodnotil, když uvedl, že nebylo rozhodné, že předmětné výrobky jsou z roku 2015, přičemž neměl pochyb o dlouhodobém užívání oranžovo-šedé barevné kombinace vlastníkem napadené ochranné známky. Výrobky podle stěžovatele nijak nedokládají, v jakém barevném provedení byly skutečně výrobky vlastníka napadené ochranné známky v rozhodném období na českém trhu nabízeny. Barevná kombinace na výrobcích vlastníka napadené ochranné známky nemá sama o sobě rozlišovací způsobilost, což plyne rovněž z konstatování městského soudu, že na všech výrobcích byl nápis STIHL; vpravo nahoře nad písmenem L bylo uvedeno „r“ v kroužku. Pokud si byl městský soud jistý, že vlastník napadené ochranné známky dostatečně prokázal řádné užívání známky v chráněné barevné kombinaci, pak neměl důvod důkazy (výrobky z roku 2015) vůbec provádět. Důkazy byly k jednání přineseny se záměrem podprahového ovlivnění městského soudu pro případ, že by nebyly provedeny. Nadto nebyly řádně provedeny, neboť popis výrobků při ústním jednání provedl právní zástupce stěžovatele, nikoliv městský soud, který jen převzal popis výrobků přednesený stěžovatelem (jeho právním zástupcem), ale vyhodnotil je jinak, aniž by důkazy sám provedl. Nadto se městský soud zaměřil na jiné markanty, které však v rozsudku nevyhodnotil. Došlo tak k zásadnímu pochybení městského soudu. Městský soud stěžovateli přisvědčil, že existuje rozdíl mezi vyobrazením chráněné barevné kombinace v rejstříku, jednotlivými materiály předloženými vlastníkem napadené ochranné známky a vlastními výrobky. Podle stěžovatele si městský soud protiřečí, když podle něj vlastník napadené ochranné známky na jedné straně užívá barevnou kombinaci v souladu s její chráněnou podobou, na straně druhé jsou však připouštěny rozdíly mezi jejím vyobrazením (z důvodu zobrazovací techniky). Rozdíl přitom není drobný, jak tvrdí městský soud, nadto byl hodnocen i za použití důkazů - výrobků z roku 2015, jež se netýkají rozhodného období. Stěžovatel dále nesouhlasí s posouzením některých jeho námitek jako opožděných, neboť již v žalobě namítal rozpor napadených rozhodnutí s § 2, § 3 a § 50 správního řádu a § 13 zákona o ochranných známkách. Pokud stěžovatel uvedl jakýkoliv svůj argument či námitku v podání ze dne 15. 3. 2016, jednalo se o reakci na vyjádření vlastníka napadené ochranné známky. Pokud městský soud akceptoval podání vlastníka napadené ochranné známky, je povinen akceptovat také repliku stěžovatele jako reakci na podání druhé strany (§ 36 s. ř. s.). Uvedl-li stěžovatel v písemném vyjádření ze dne 15. 3. 2016 či u ústního jednání dne 16. 3. 2016, že důkazy předložené vlastníkem napadené ochranné známky se nevztahují k chráněným výrobkům, případně že je na nich kombinace napadené ochranné známky vždy se značkou STIHL (tedy v kombinaci s minimálně dvěma či vícero ochrannými známkami), nejedná se o žádné nové námitky, ale rozvedení již uplatněných námitek. Pod