5 As 175/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 175/2016- 124 - text 5 As 175/2016 - 128 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: ARRIVA Trnava, a.s. (dříve Slovenská autobusová doprava Trnava, akciová spoločnosť; zkráceně: SAD Trnava, a.s.), se sídlem Nitrianská 5, Trnava, Slovenská republika, zastoupen JUDr. Štefanem Levickým, advokátem, se sídlem J. Herdu 1, Trnava, Slovenská republika, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, č. j. 9 A 10/2013 - 115, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“), který je akciovou společností se sídlem ve Slovenské republice, získal v roce 2009 zakázku Statutárního města Přerov na provozování osmi linek městské hromadné dopravy (dále jen „MHD“) a uzavřel smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících se Statutárním městem Přerov jako objednatelem. [2] V souvislosti s tím stěžovatel před zahájením provozu k 1. 1. 2010 uskutečnil následující právní kroky: a) založil v České republice organizační složku zahraniční právnické osoby: Slovenská autobusová doprava, akciová spoločnosť, organizační složka Středisko Přerov, se sídlem Přerov VI - Újezdec, K Moštěnici 265/8a, PSČ 750 02, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl AX, vložka 5010, IČ 28608887; b) získal (mj. v návaznosti na založení své organizační složky) podle § 53 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v relevantním znění, v České republice koncesi na předmět podnikání „Silniční motorová doprava - vnitrostátní veřejná linková“ (rozhodnutí Magistrátu města Přerov ze dne 10. 12. 2009, č. j. 2009/5713/ZU/Kd/4); c) získal licence na provozování jednotlivých předmětných linek MHD podle § 10 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v relevantním znění (dále jen „zákon o silniční dopravě“), rozhodnutími Magistrátu města Přerov ze dne 18. 12. 2009, č. j. 1/2009 až 8/2009; a d) získal osvědčení o oprávnění k podnikání v městské autobusové dopravě podle § 9a zákona o silniční dopravě rozhodnutím dopravního úřadu - Magistrátu města Přerov ze dne 18. 12. 2009, č. j. 2009/25197/DOP. [3] Stěžovatel linky MHD provozoval od 1. 1. 2010 do 30. 11. 2011. V souvislosti s provozováním MHD se stěžovatel dotázal žalovaného, zda pro provozování městské autobusové dopravy v Přerově potřebuje zvláštní povolení ve smyslu § 32 zákona o silniční dopravě. Žalovaný stěžovateli odpověděl přípisem ze dne 12. 11. 2010, zn. 65/2010-190-STSP/2, v němž uvedl, že ve smyslu čl. 3 nařízení Rady (ES) č. 12/98, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu (dále jen „nařízení č. 12/98“), stěžovatel nemůže jako nerezident provozovat městskou autobusovou dopravu na území České republiky, a proto mu zvláštní povolení nelze udělit. [4] Přes uvedenou odpověď žalovaného stěžovatel podal dne 26. 4. 2011 žádost o vydání zvláštního povolení podle § 32 zákona o silniční dopravě, ve které mj. uvedl, že zaměstnanci Magistrátu města Přerov se na stěžovatele obrátili s požadavkem na předložení zvláštního povolení podle citovaného ustanovení, které by opravňovalo stěžovatele nebo jeho výše uvedenou organizační složku vykonávat městskou autobusovou dopravu ve městě Přerov. Žalovaný žádost stěžovatele zamítl rozhodnutím ze dne 15. 6. 2011, č. j. 41/2011-190-STSP/77, a to s argumentací, že z čl. 3 bodu 3 a z odůvodnění nařízení č. 12/98 vyplývá, že městskou a příměstskou linkovou dopravu nelze dopravci nerezidentovi povolit. Na základě rozkladu podaného stěžovatelem ministr dopravy rozhodnutím ze dne 13. 3. 2012 zrušil rozhodnutí ze dne 15. 6. 2011. Závěr, že nařízení č. 12/98 zakazuje nerezidentům městskou a příměstskou linkovou dopravu, byl označen za nesprávný, protože nařízení č. 12/98 na tuto dopravu vůbec nelze aplikovat; při posuzování žádosti stěžovatele o zvláštní povolení dle § 32 zákona o silniční dopravě je tedy nutné vycházet pouze z vnitrostátní úpravy. [5] Rozhodnutím ze dne 4. 6. 2012, č. j. 41/2011-190-STSP/15, žalovaný opětovně rozhodl, že zvláštní povolení dle § 32 zákona o silniční dopravě se stěžovateli nevydává. Rozhodnutí odůvodnil tak, že vycházel ze znění § 32 odst. 2 zákona o silniční dopravě účinného ode dne 1. 6. 2012 [kdy nabyla účinnosti novela zákona o silniční dopravě, provedená zákonem č. 119/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela č. 119/2012 Sb.“) - pozn. NSS]. Žalovaný dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka existence mimořádných dopravních potřeb, neboť existuje dostatečný počet dopravců se sídlem v České republice, kteří mohou předmětné linky MHD provozovat. Proti uvedenému rozhodnutí stěžovatel podal rozklad, který ministr dopravy zamítl rozhodnutím ze dne 9. 11. 2012, č. j. 36/2012-510-RK/3. Zvláštní povolení dle rozhodnutí ministra představuje také po novele zákona o silniční dopravě mimořádný institut, na jehož vydání není právní nárok. [6] Proti rozhodnutí žalovaného (resp. ministra dopravy) ze dne 9. 11. 2012 podal stěžovatel žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). [7] Vedle řízení o žádosti o vydání zvláštního povolení bylo se stěžovatelem na základě podnětu žalovaného zahájeno dopravním úřadem (Magistrát města Přerov) řízení o správním deliktu. Rozhodnutím ze dne 19. 12. 2011, č. j. MMPr/171310/2011, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání správního deliktu, který spočíval v provozování linek MHD bez zvláštního povolení dle § 32 zákona o silniční dopravě, za což mu byla uložena pokuta 100 000 Kč. Stěžovatel podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 13. 2. 2012, č. j. KUOK/15695/2012, zamítl a potvrdil tak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Proti rozhodnutí o odvolání podal stěžovatel žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 23. 10. 2013, č. j. 22 A 53/2012 - 41, jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu, který o ní vedl řízení pod sp. zn. 4 As 148/2013. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 6. 2014, č. j. 4 As 148/2013 - 94 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), přerušil řízení a předložil věc Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) k posouzení v uvedeném usnesení formulovaných předběžných otázek. [8] SDEU usnesením ze dne 21. 5. 2015, ve věci C-318/14, Slovenská autobusová doprava Trnava, akciová spoločnosť proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje, ECLI:EU:C:2015:352 (dostupné na www.curia.eu), rozhodl takto: „Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která pouze zahraničním dopravcům, kteří mají v tomto členském státě organizační složku, ukládá povinnost získat k provozování městské hromadné silniční dopravy pouze na území tohoto členského státu zvláštní povolení, jehož vydání závisí na uvážení příslušných orgánů.“ [9] V návaznosti na usnesení SDEU Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2015, č. j. 4 As 148/2013 - 126, publ. pod č. 3295/2015 Sb. NSS, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 22. 7. 2015, č. j. KUOK/68523/2015, zrušil rozhodnutí o správním deliktu ze dne 19. 12. 2011 a řízení zastavil. [10] Městský soud v nyní vedené věci přihlédl k závěrům Nejvyššího správního soudu a SDEU vysloveným v citovaných rozhodnutích a rozhodl o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2012 rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 9 A 10/2013 - 115. V souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že stěžovatel nepotřeboval zvláštní povolení podle § 32 zákona o silniční dopravě pro provoz linek MHD v Přerově. Na situaci stěžovatele citované ustanovení vůbec nedopadá. Za tohoto stavu se veškeré žalobní námitky stěžovatele jevily neopodstatněné a bylo zbytečné zkoumat, zda jsou v jeho případně splněny další podmínky citovaného ustanovení. Městský soud dále uvedl, že si je vědom nesprávného právního názoru a odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaným, což však nic nemění na správnosti a zákonnosti výroku. Bylo by však podle názoru městského soudu zbytečné napadené rozhodnutí rušit pouze za účelem nahrazení původního odůvodnění rozhodnutí ve světle výše uvedeného usnesení SDEU. Ani námitka, že s