5 As 217/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 217/2015- 39 - text 5 As 217/2015 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: R. E., zastoupený JUDr. Alenou Jirovcovou, advokátkou se sídlem Krátká 233, Jičín, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem nám Míru 55, Valdice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2015, č. j. 30 A 40/2015 - 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky JUDr. Aleny Jirovcové s e u r č u j e částkou 3400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalobce se žalobou ze dne 12. 4. 2015 podanou u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal přezkoumání rozhodnutí o kázeňském trestu, který mu byl uložen podle § 46 odst. 3 písm. a) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). [2] Podle rozhodnutí vychovatele žalované ze dne 30. 3. 2015 se žalobce dopustil kázeňského přestupku spočívajícího v porušení § 28 odst. 1 a odst. 2 písm. j) citovaného zákona (poškození cizího majetku a přechovávání nepovolené věci) a dále porušení čl. 19 odst. 6 Vězeňského řádu Věznice Valdice, za což mu byl uložen kázeňský trest ve formě důtky. Stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl speciální pedagog žalované rozhodnutím ze dne 8. 4. 2015. [3] Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji usnesením ze dne 21. 9. 2015, č. j. 30 A 40/2015 – 47, odmítl. [4] V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že předmětná žaloba proti rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu - důtky je nepřípustná podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. f) s. ř. s., neboť přezkoumání tohoto úkonu žalované vylučuje zvláštní zákon, konkrétně § 52 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Přitom poukázal na to, že otázkou vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ve formě důtky dle § 46 odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody, resp. rozhodnutí o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o uložení tohoto kázeňského trestu, se již opakovaně zabýval jak Nejvyšší správní soud, tak Ústavní soud. Krajský soud v této souvislosti vycházel zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08, publ. pod č. 341/2010 Sb., usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. I. ÚS 3688/14, publ. pod č. 3/2015 Sb. ÚS, a dále též z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 5 As 73/2012 – 40, publ. pod č. 2692/2012 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz). Na základě zmiňovaných rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že příslušná výluka ze soudního přezkumu je v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodněprávními závazky České republiky. [5] Uvedené usnesení krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž namítal jeho nezákonnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [6] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že přestože je napadené rozhodnutí krajského soudu podrobně, srozumitelně a přehledně odůvodněno, nemůže s ním souhlasit, neboť pokládá současnou právní úpravu soudního přezkumu rozhodnutí o stížnostech odsouzených proti rozhodnutím o uložení kázeňských trestů obsaženou v § 52 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody za protiústavní, tj. porušující základní práva a svobody ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR (dále jen „Ústava“), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), čl. 36 odst. 2, čl. 7 odst. 1, 2 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). [7] Stěžovatel podotkl, že osoby ve výkonu trestu odnětí svobody podléhají za účelem udržení kázně a pořádku kárné pravomoci ředitele věznice, resp. zmocněného zaměstnance věznice, a to včetně rozhodování o stížnosti proti uloženému kázeňskému trestu. Jedná se o významnou pravomoc správního orgánu, která může zasáhnout do základních lidských práv a svobod, kdy uložení kázeňského trestu odsouzenému může mít značný dopad na jeho postavení ve věznici, může velmi zpřísnit výkon trestu odnětí svobody, může znemožnit jeho přeřazení do věznice mírnějšího typu a zejména znemožnit jeho podmíněné propuštění, a tak odsouzeného zbytečně omezit na jeho osobní svobodě. Z tohoto důvodu by zákonnost kázeňského řízení měla podléhat přezkumu nezávislého a nestranného soudu, a být tak zárukou vyloučení svévole ze strany ostrahy a zaměstnanců věznice. Odsouzení by měli mít právo dovolat se spravedlnosti, najít ochranu u soudu. [8] Stěžovatel dále namítal, že byl uznán vinným kázeňským proviněním za skutek, který nespáchal, a to mimo jiné na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci, na základě výpovědi spoluvězně, se kterým měl konflikt, kdy se správní orgán blíže nezabýval svědeckými výpověďmi svědčícími v jeho prospěch, rozpory ve výpovědích svědků ani dalšími závažnými okolnostmi věci. Po uložení kázeňského trestu byl okamžitě přeřazen do II. diferenciační skupiny s menší možností zařazení do zaměstnání, s nižším finančním limitem určeným pro nákup, s pobytem v uzavřené cele, s užší možností aktivit atd. Především však bylo zastaveno řízení o přeřazení do mírnějšího typu věznice pro zpětvzetí návrhu ředitele věznice a znemožněno podmíněné propuštění stěžovatele z výkonu trestu, byť se jedná o jeho jediný kázeňský trest během celého výkonu trestu odnětí svobody. „Následkový potenciál“ uloženého kázeňského trestu je pro něj fatální, kdy v důsledku uložené důtky došlo ke zpřísnění trestu odnětí svobody bez šance na změnu až do doby výstupu stěžovatele z výkonu trestu v roce 2017. Obdobný dopad má uložení kázeňského trestu ve formě důtky i na ostatní odsouzené. [9] Stěžovatel je proto přesvědčen, že samotná zákonná výluka rozhodnutí o uložení důtky ze soudního přezkumu, případně i výluka u zbývajících kázeňských trestů dle § 46 odst. 3 písm. b), c), d) a i) zákona o výkonu trestu odnětí svobody, je protiústavní pro rozpor s výše uvedenými ustanoveními, zejména s čl. 7, 8 a čl. 36 odst. 2 Listiny. Uložení kázeňského trestu má dopad do osobnostní sféry odsouzeného, neboť vede ke zpřísnění výkonu trestu odnětí svobody a znemožnění přeřazení do mírnější věznice a podmíněného propuštění. Jeli pak postupováno ze strany věznice nespravedlivě a nezákonně, bez možnosti zastání a ochrany, paralyzuje tento proces resocializační snahy, pozitivní tendence odsouzených a způsobuje pocity bezmoci, deprese a další duševní útrapy. Naplňování zásady humanity výkonu trestu a ochrany lidské důstojnosti vyžaduje mechanismy vnější kontroly zákonnosti rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody. Garantem zákonnosti ve věznici není ani jiný orgán – státní zastupitelství, ani veřejný ochránce práv, který nemá kompetence vedoucí ke skutečné nápravě vadných rozhodnutí. [10] Stěžovatel dále vyjádřil nesouhlas se závěry Ústavního soudu vyjádřenými v nálezu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08, a jeho usnesení ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. I. ÚS 3688/14, dle nichž rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ve formě důtky podle § 46 odst. 3 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody v zásadě nemůže zasáhnout do jakéhokoli základního práva nebo svobody a případná nezákonnost tohoto rozhodnutí může být posouzena trestním soudem rozhodujícím o podmíněném propuštění. Uvedené závěry považuje stěžovatel za nereálné, neboť trestní soud při projednávání žádostí o podmíněné propuštění ve veřejném zasedání vyřídí cca 10 věcí během 3 hodin, tj. na každého žadatele s jeho příchodem a odchodem má cca 18 minut. V tomto časovém úseku soud stěží zkonstatuje obsah hodnocení žadatele, přečte listinné důkazy, krátce vyslechne odsouzeného a jeho vychovatele. Rozhodnutí soudu je vyhlášeno po dvouminutové poradě. Podstatné je, že po uložení důtky je odsouzený bez dalšího přeřazen do II. diferenciační skupiny, k jeho žádosti se již nepřipojí ředitel věznice a žádost o podmíněné propuštění je následně soudem zamítnuta pro nesplnění zákonných podmínek. Poté je třeba čekat více hodnotících období na zpětné zařazení do I. diferenciační skupiny a více let na prokázání dlouhodobosti plnění programu zacházení. Uložená důtka, i jediná během celého výkonu trestu za mnohdy neexistující a zinscenované porušení kázně, připraví odsouzeného na dlouhou dobu o osobní svobodu, které by odsouzený dosáhl formou podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. [11] Stěžovatel dále poukázal na to, že k přezkumu rozhodnutí o kázeňských trestech