7 As 230/2017 — Nejvyšší správní soud

7 As 230/2017- 38 - text 7 As 230/2017 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: MUDr. E. M., Ph.D., zastoupen Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: rektor Ostravské univerzity, se sídlem Dvořákova 7, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2017, č. j. 22 A 106/2017 - 16, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí rektora Ostravské univerzity (dále jen „žalovaný“) ze dne 27. 3. 2017, č. j. OU-27165/90-2017, o jmenování děkana Lékařské fakulty Ostravské univerzity (dále jen „lékařská fakulta“). V ní poukázal na to, že podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2017, č. j. 22 A 158/2016 - 40, se na něm Ostravská univerzita dopouštěla nezákonného zásahu, když mu počínaje dnem 11. 10. 2016 znemožňovala vykonávat funkci člena Akademického senátu Lékařské fakulty Ostravské univerzity (dále jen „akademický senát“). Z toho žalobce dovodil, že počínaje dnem 11. 10. 2016 jednal akademický senát v nesprávném složení. V tomto nesprávném složení, tedy bez účasti žalobce, se akademický senát dne 2. 11. 2016 usnesl na odvolání doc. MUDr. P. Z., FRCS, z funkce děkana lékařské fakulty, a to minimálním požadovaným počtem členů. Následně se dne 20. 3. 2017 usnesl akademický senát v tomto nesprávném složení na návrhu na jmenování doc. MUDr. A. M., CSc., novým děkanem lékařské fakulty. Toho následně dne 27. 3. 2017 žalovaný jmenoval děkanem. Vadné obsazení akademického senátu však vedlo podle žalobce k nezákonnosti rozhodnutí akademického senátu, které mělo povahu závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. [2] Tuto žalobu krajský soud výše označeným usnesením ze dne 16. 6. 2017 odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Krajský soud připomněl, že rozhodnutí rektora ve věci návrhu na jmenování děkana je rozhodnutím ve věci veřejného subjektivního práva kandidáta na děkana na přístup k veřejné funkci a jako takové podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Napadeným rozhodnutím ovšem bylo rozhodováno výlučně o právech a povinnostech jmenovaného děkana doc. MUDr. A. M., CSc. Uvedeným rozhodnutím tak nemohlo být zasaženo do práv a povinností žalobce, neboť se jich nijak netýká a ani proces, který k jeho vydání vedl, nebyl veden o právech či povinnostech žalobce. II. [3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [4] Podle stěžovatele krajský soud nesprávně vyhodnotil otázku jeho aktivní věcné legitimace. Stěžovatel připomněl, že kandidoval ve volbách do akademického senátu, které se uskutečnily ve dnech 6. 4. a 7. 4. 2016, umístil se jako druhý náhradník a 11. 10. 2016, kdy rezignoval na svou funkci senátora MUDr. V. R., Ph.D., měl být stěžovatel v souladu s čl. 3 odst. 6 Volebního a jednacího řádu akademického senátu kooptován jako náhradník. Avšak namísto stěžovatele byla kooptována RNDr. H. S., Ph.D., ačkoliv se ve volbách umístila níže než stěžovatel. Od 11. 10. 2016 tedy akademický senát jednal a přijímal rozhodnutí v nesprávném obsazení, přestože se stěžovatel aktivně snažil vykonávat svou funkci akademického senátora. Protiprávnost tohoto stavu potvrdil výše uvedený rozsudek krajského soudu ze dne 19. 4. 2017, jímž byla určena protiprávnost znemožňování výkonu funkce akademického senátora a Ostravské univerzitě bylo zakázáno v něm pokračovat. [5] V době, kdy byl nesprávně obsazen, se akademický senát dne 2. 11. 2016 usnesl ve smyslu § 27 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, na návrhu odvolání doc. MUDr. P. Z., FRCS, z funkce děkana lékařské fakulty. Toto usnesení bylo přijato minimálním požadovaným počtem členů akademického senátu, tedy třemi pětinami členů. Stěžovatel by tento návrh nepodpořil, pokud by mu to nebylo v době usnášení se akademického senátu o předmětném návrhu znemožněno nezákonným zásahem Ostravské univerzity. Předmětnému návrhu žalovaný vyhověl a následně dne 20. 3. 2017 se akademický senát v nesprávném obsazení usnášel na návrhu na jmenování nového děkana. V tajném hlasování se akademický senát usnesl na návrhu na jmenování doc. MUDr. A. M., CSc., děkanem lékařské fakulty a žalovaný jej dne 27. 3. 2017 jmenoval děkanem lékařské fakulty. [6] Podle stěžovatele je na stanovisko akademického senátu nutno pohlížet jako na závazné stanovisko ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu. Návrh akademického senátu je úkonem učiněným na základě § 27 odst. 1 písm. g) zákona o vysokých školách a nejde o samostatné rozhodnutí ve správním řízení, neboť návrh akademického senátu na jmenování kandidáta děkanem neznamená, že kandidát bude skutečně jmenován děkanem. Rektor je ovšem návrhem akademického senátu vázán takovým způsobem, „…že se děkanem nemůže stát nikdo, kdo nebyl jako kandidát na děkana navržen rektorovi akademickým senátem příslušné fakulty…“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010 - 119, publ. pod č. 2597/2012 Sb. NSS, bod 69). Návrh akademického senátu příslušné fakulty jmenovat určitého kandidáta děkanem oné fakulty má tedy povahu závazného stanoviska. Takový návrh tudíž není správním rozhodnutím a není jej možné samostatně napadnout správní žalobou, nýbrž žaloba musí být směřována proti rozhodnutí, jehož obsah závazné stanovisko podmiňuje, a to v režimu § 75 odst. 2 s. ř. s. [7] Žalobou napadané rozhodnutí a proces jemu předcházející se dotkly stěžovatelových práv tak, že nemohl aktivně vykonávat práva akademického senátora upravená v § 27 zákona o vysokých školách. Se stěžovatelem nebylo jednáno jako s členem akademického senátu a byl zbaven jakékoliv možnosti se na procesu návrhu aktivně podílet, podávat návrhy, připomínky apod. Z toho je nutné dovodit jeho aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby podle § 65 odst. 2 s. ř. s. Opačný výklad by legalizoval svévoli postupu akademického senátu, neboť by pro přijetí požadovaného projevu vůle rozhodujícího orgánu stačilo nezákonně znemožnit přístup k rozhodování členům orgánu s odlišnou vůlí bez obav z toho, že by se tito „odstranění“ členové mohli úspěšně domáhat soudní ochrany svých práv a zrušení takto vadně přijatého projevu vůle, což by bylo v příkrém rozporu s principy demokratického právního státu. Nadto by šlo i o odepření práva na přístup k soudu a o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Odmítnutí žaloby tedy nebylo na místě. [8] Závěrem stěžovatel připomněl, že podle zápisu z jednání akademického senátu ze dne 20. 3. 2017 o návrhu na jmenování děkana hlasoval akademický senát v plném složení 14 akademiků a 8 studentů, tedy včetně kandidáta doc. MUDr. A. M., CSc., jehož jmenování děkanem bylo toho dne akademickým senátem navrženo. Naopak druhá kandidátka, doc. MUDr. Z. Č., Ph.D., členkou akademického senátu toho času nebyla. Z této situace plyne, že došlo k nerovnosti mezi oběma kandidáty v procesu, jehož výsledkem je podklad pro vydání rozhodnutí o jmenování děkana. Navíc nelze pochybovat o podjatosti doc. MUDr. A. M., CSc., který vlastně rozhodoval o sobě samém, což je v rozporu s § 14 odst. 1 správního řádu. Nesprávné složení akademického senátu tak bylo založeno nejen absencí stěžovatele, ale také zapojením tohoto podjatého člena akademického senátu. [9] Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem krajského soudu, že stěžovatel neměl aktivní legitimaci k podání žaloby proti jeho rozhodnutí, neboť nebyl účastníkem řízení o jmenování doc. MUDr. A. M., CSc., děkanem. Žalovaný také upozornil, že co se týče souvisejícího řízení o odvolání doc. MUDr. P. Z., FRCS, z funkce děkana lékařské fakulty, toto řízení je předmětem samostatné žaloby projednávané krajským soudem pod sp. zn. 22 A 5/2017, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Žalovaný nesouhlasil ani se stěžovatelovým názorem, že by stanovisko akademického senátu při jmenování děkana mělo povahu závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu. Rektor totiž není při jmenování děkana pouhým orgánem ceremoniální povahy. Žalovaný také vyjádřil názor, že jednání akademického senátu dne 20. 3. 2017 bylo souladné s právními předpisy i vnitřními univerzitními předpisy. Podle článku 6 odst. 11 Volebního a jednacího řádu Akademického senátu Lékařské fakulty je kandidát zvolen, jestliže se pro něj vyslovila nadpoloviční většina všech členů akademického senátu. Ten má 22 členů, takže pro zvolení kandidáta dostačovalo 12 členů.