9 As 46/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 46/2017- 40 - text 9 As 46/2017 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. B. H., zast. Mgr. Ing. Petrem Perglem, advokátem se sídlem Janáčkova 317, Litvínov, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2014, č. j. 4013/ZPZ/2014-4, JID: 164098/2014/KUUK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2017, č. j. 15 A 93/2014 – 113, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kadaň (dále jen „správní orgán“) ze dne 5. 9. 2014, č. j. MUKK/31560/2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). [2] Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že se stěžovatel dopustil přestupku dle § 64 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o myslivosti“) tím, že porušil § 3 odst. 2 zákona o myslivosti, když jako uživatel honitby Mašťov nezajistil v honitbě v období od 1. 4. 2012 do 31. 3. 2013 chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, který je určen v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby ze dne 23. 6. 2003, č. j. ŽP-233/03/R-K (dále jen „rozhodnutí o uznání honitby“) a překročil jej u srnčí zvěře o 186 kusů. Stěžovateli byla dle § 64 odst. 4 písm. c) zákona o myslivosti uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. I. Vymezení věci [3] Předmětem sporu je otázka, zda byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který má oporu v provedených důkazech a zda důkazy byly získány zákonem stanoveným způsobem. [4] Krajský soud se věcně zabýval jen těmi žalobními body, které byly uplatněny ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli oznámeno dle § 72 odst. 1 s. ř. s., tj. v projednávané věci do 3. 2. 2015, neboť napadené rozhodnutí mu bylo oznámeno dne 3. 12. 2014. K později podaným námitkám soud pro opožděnost nepřihlížel. [5] Na zkrácení stěžovatelových práv nemělo vliv, že mu nebylo řádně doručeno oznámení o zahájení řízení ze dne 6. 9. 2013. Správní orgán na počátku řízení pochybil, když oznámení o zahájení řízení doručil Ing. L. Ř., mysliveckému hospodáři stěžovatele, aniž by měl doloženo, že Ing. Ř. je oprávněn stěžovatele v řízení zastupovat. Z § 46 odst. 1, věty první, zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), vyplývá, že v řízení o uložení sankce za porušení § 3 odst. 2 zákona o myslivosti nebylo zahájeno dnem, kdy správní orgán doručil oznámení o zahájení Ing. Ř., ale dnem, kdy bylo zahájení řízení oznámeno přímo stěžovateli. [6] Z obsahu spisu vyplynulo, že stěžovatel byl o zahájení řízení vyrozuměn ze strany správního orgánu ústní formou při jednání konaném dne 5. 11. 2013 a vlastní písemné oznámení o zahájení řízení mu bylo předáno dne 21. 11. 2013. Nejpozději dne 21. 11. 2013 bylo řízení řádně zahájeno. Téhož dne obdržel stěžovatel poučení o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Dne 3. 12. 2013 byl stěžovatel usnesením správního orgánu poučen o možnosti vyjádřit se k zahájení řízení. Toto usnesení bylo později zrušeno, nicméně i tak lze konstatovat, že stěžovatel poučení obdržel. Dne 29. 1. 2014 byl usnesením správního orgánu poučen o svých procesních právech, a to včetně práva nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Další poučení o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim bylo obsaženo v přípisu správního orgánu ze dne 21. 7. 2014. Stěžovatel byl opakovaně poučen o svých procesních právech. Všechna svá práva náležitě využil, neboť dne 21. 11. 2013 a dne 28. 7. 2014 nahlížel do správního spisu i za přítomnosti svého zástupce. Podáním ze dne 21. 11. 2013 se obsáhle vyjádřil k podkladům rozhodnutí včetně zahájení řízení a podáním ze dne 11. 8. 2014 se vyjádřil k obsahu správního spisu. Správní orgány se jednotlivými podáními zabývaly. Samotná skutečnost, že stěžovateli bylo zahájení řízení oznámeno nikoli v září 2013, ale až v listopadu 2013, neměla za výsledek žádné zkrácení jeho práv, neboť obdržel všechna potřebná poučení a svá práva v průběhu řízení řádně uplatňoval. [7] Dle § 64 odst. 7 zákona o myslivosti platí, že řízení o uložení pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se orgán státní správy myslivosti dověděl o nesplnění nebo poručení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k němu došlo. Správní orgán se o překročení normovaného stavu srnčí zvěře v honitbě Mašťov v období od 1. 4. 2012 do 31. 3. 2013 dozvěděl z Ročního výkazu o honitbě, stavu a lovu zvěře, který mu byl předložen dne 23. 4. 2013 (dále jen „výkaz MYSL 1-01“). Správní řízení o uložení pokuty bylo řádně zahájeno v roční subjektivní lhůtě. [8] Stěžovatelova procesní práva nebyla porušena ani tím, že v dané věci bylo vydáno množství rozhodnutí, z nichž nejméně čtyři byla vadná. Veškerá pochybení správního orgánu byla v průběhu správního řízení napravena, aniž by došlo k zasažení do stěžovatelových práv. Počet vydaných rozhodnutí byl zčásti vyvolán procesní aktivitou stěžovatele, který požádal o přerušení řízení a proti rozhodnutí, jímž mu nebylo vyhověno, se odvolal; dále uplatnil námitku podjatosti a odvolal se také proti usnesení, jímž nebyli dotčení pracovníci správního orgánu vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci; rovněž navrhl přerušení odvolacího řízení. Pět procesních rozhodnutí tedy bylo vyvoláno nutností reagovat na jeho podání. Jejich vydání bylo nezbytné a nelze je správním orgánům nijak vytýkat. Dvěma procesními usneseními (ze dne 6. 9. 2013 a ze dne 29. 1. 2014) byl stěžovatel poučován o svých procesních právech, což je zcela v souladu se správním řádem. Další dvě procesní usnesení sloužila k opravě chyb ve výše zmíněných usneseních s poučením o procesních právech stěžovatele. Existenci chyb a jejich následné opravování již lze přičíst k tíži správního orgánu, nicméně ani v souvislosti s těmito dvěma opravnými usneseními nedošlo ke zkrácení stěžovatelových práv. Posledním procesním rozhodnutím souvisejícím s těmito opravami je rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2014, jímž bylo jedno opravné usnesení zrušeno a řízení ve věci opravy bylo zastaveno. Ani tato skutečnost však nemohla stěžovatele nijak poškodit. Vyšší počet vydaných procesních rozhodnutí nezpůsobil nepřehlednost řízení a nezkrátil stěžovatele na jeho právech. [9] Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že stěžovatel je uživatelem honitby Mašťov, což současně znamená, že je nositelem zákonné povinnosti zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem stanovené v § 3 odst. 2 zákona o myslivosti. K prokázání vytýkaného jednání (překročení normovaného stavu), musely správní orgány zjistit, jaký byl normovaný a skutečný stav srnčí zvěře v dané honitbě. Normovaný stav byl určen pravomocným rozhodnutím o uznání honitby, a to počtem 40 kusů. Skutečný stav srnčí zvěře k 31. 3. 2013 zjistily správní orgány z výkazu MYSL 1-01, který předložil správním orgánům sám stěžovatel a v němž uvedl celkový jarní stav srnčí zvěře 226 kusů a vykázal celkem 39 odstřelených kusů. Normovaný stav je dle zákona o myslivosti nejvýše přípustný jarní stav. Ke zjištění, zda stěžovatel dodržel svou zákonnou povinnost, postačilo porovnat normovaný (nejvyšší přípustný jarní) stav se skutečným (celkovým jarním) stavem uvedeným ve výkazu. Žádné další dokazování včetně ohledání honitby nebo stanovisek znalců ohledně sčítání či samotného překročení stavů zvěře dle názoru soudu nebylo nezbytné, naopak by vedlo k bezdůvodnému prodlužování správního řízení a zvyšování jeho nákladů. [10] Provedení místního šetření či ohledání honitby by rovněž postrádalo smysl, neboť nemohlo vést ke zjištění stavu srnčí zvěře k datu 31. 3. 2013, což je koncové datum období, které bylo předmětem řízení o uložení sankce za porušení § 3 odst. 2 zákona o myslivosti a současně datum, ke kterému se provádí jarní sčítání zvěře. Správní řízení bylo zahájeno dne 6. 9. 2013, kdy již bylo zcela vyloučeno, že by při místním šetření mohl být zjištěn stav srnčí zvěře v honitbě zpětně ke dni 31. 3. 2013. [11] Stěžoval, ač zpochybňoval metodiku prov