1 As 61/2008 — Nejvyšší správní soud

Ars 2/2017- 60 - text pokračování Ars 2/2017 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí, složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Josefa Baxy, Petra Mikeše (soudce zpravodaj), Pavla Molka, Barbary Pořízkové, Miloslava Výborného a Daniely Zemanové, v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor na konání místního referenda v obci Zubří, zastoupený Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem Na Příkopě 814, Vsetín, proti odpůrci: město Zubří, se sídlem U Domoviny 234, Zubří, zastoupený Mgr. Tadeuszem Zientekem, advokátem se sídlem Stodolní 1785/31, Ostrava, o návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a o návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2017, č. j. 65 A 45/2017 – 68, t a k t o : I. Výroky I., II. a III. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2017, č. j. 65 A 45/2017 – 68, s e z r u š u j í . II. Určuje se, že návrh Přípravného výboru na konání místního referenda v obci Zubří o otázce: „Jste pro krytý bazén ve městě Zubří?“, podaný dne 9. 5. 2017 Městskému úřadu Zubří, nemá nedostatky. III. Vyhlašuje se místní referendum ve městě Zubří o této otázce: „Jste pro krytý bazén ve městě Zubří?“ IV. Místní referendum ve městě Zubří s e b u d e k o n a t současně s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ve dnech 20. a 21. října 2017. V. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem ani řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“) uvedeným v záhlaví byl zamítnut výrokem I. návrh navrhovatele (dále též „stěžovatel“), aby soud určil, že návrh na konání místního referenda v Zubří o otázce: „Jste pro krytý bazén ve městě Zubří?“, podaný dne 9. 5. 2017 Městskému úřadu Zubří, nemá nedostatky. Výrokem II. byl dále zamítnut i návrh na vyhlášení místního referenda o uvedené otázce. Výrokem III. bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a výrokem IV., že se stěžovateli vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření. [2] Krajský soud nejprve konstatoval, že se stěžovatel domáhal jak určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky dle § 91a odst. 1 písm. a) s. ř. s., tak i vyhlášení místního referenda dle § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. [3] Krajský soud neshledal, že by návrh na konání místního referenda měl nedostatky, které stěžovateli vytýkal Městský úřad Zubří (dále též „městský úřad“). Nespatřoval zásadní rozdíl v tom, zda byl návrh doručen městu Zubří nebo Městskému úřadu Zubří, maximálně šlo o formální nedostatek, který neměl žádný vliv na materiální naplnění podmínky uvedené v § 12 odst. 1 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, v nyní účinném znění (dále jen „zákon o místním referendu“). Návrh zjevně došel orgánu příslušnému k jeho posouzení, a to Městskému úřadu Zubří, který na něj dle § 12 odst. 2 zákona o místním referendu reagoval. [4] Datum sepsání návrhu není dle zákona o místním referendu náležitostí návrhu, tudíž jeho případná vadnost nemůže být důvodem pro výzvu městského úřadu k odstranění vad. Navíc je srozumitelné vysvětlení časových sousledností, které poskytl stěžovatel. [5] Odhad nákladů spojených s provedením referenda považoval sám Městský úřad Zubří dle sdělení ze dne 8. 6. 2017 za bezvadný, tudíž nebylo třeba se uvedenou výtkou podrobněji zabývat. Krajský soud však přesto pro úplnost uvedl, že s výtkami, které se vázaly k odhadu nákladů, se neztotožňuje a považuje již původní návrh navrhovatele v tomto směru za bezvadný. [6] Rovněž odhad nákladů spojených s realizací rozhodnutí v referendu považoval krajský soud za vyhovující nárokům § 10 odst. 1 písm. d) zákona o místním referendu. Již v původním návrhu bylo zmíněno, že stěžovatel nedisponuje přesnými informacemi o rozpočtových nákladech zamýšleného projektu města na vybudování multifunkčního centra, přičemž uvedl i částku 130 mil. Kč, známou mu z obsahu vyhlášení veřejné zakázky. Zcela dostatečná byla i úvaha, že negativní odpověď na položenou otázku nezatíží rozpočet města prakticky nijak. Městský úřad konkrétně ve výzvě neuvedl, v čem uvedené odhady navrhovatele považuje za scestné. [7] Ve vztahu k vadám podpisů uvedených na podpisových listinách městský úřad nijak nekonkretizoval, v čem tyto vady mají spočívat, přičemž ve sdělení ze dne 8. 6. 2017 toliko uvedl, že požaduje změnit číslovku uvedenou v návrhu o počtu podpisů na podpisových listinách z čísla 1 510 na číslo 1 333, což je počet dle městského úřadu platných hlasů. Zjevně tedy netvrdí a nikdy také netvrdil, že by se v důsledku existence vadných podpisů dostal počet těchto podpisů pod zákonný limit nutné podpory oprávněných osob ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o místním referendu. I případná existence vadných podpisů na podpisových listinách připojených k návrhu nemohla být oprávněným důvodem pro výzvu městského úřadu dle § 12 odst. 2 zákona o místním referendu. [8] Následně krajský soud zkoumal, zda neexistuje některý z jiných důvodů vymezených v § 7 a § 8 odst. 3 zákona o místním referendu, který by jeho konání vylučoval. Dle § 57 odst. 3 zákona o místním referendu totiž rozhodnutí soudu o návrhu navrhovatele v této věci nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva obce. [9] Shledal, že je splněn požadavek § 8 odst. 3 zákona o místním referendu, neboť na položenou otázku lze odpovědět „ano“ nebo „ne“. [10] Dospěl nicméně k závěru, že položená otázka nevyhovuje podmínce jednoznačnosti, vyplývající z § 8 odst. 3 zákona o místním referendu, resp. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. Ars 2/2012 - 43, č. 2799/2013 Sb. NSS, ve věci výstavby sídla úřadu městské části Praha 7 (dále jen „rozsudek Radnice městské části Praha 7“). Položená otázka vyznívá zcela obecně a není v ní žádná vazba na projekt, jemuž se snaží navrhovatel zabránit. Běžný volič nemusí vědět, o čem rozhoduje a čeho se otázka týká, a tudíž by ani nemusel rozumět důsledkům svého souhlasu či nesouhlasu v takovém místním referendu. Je zde tedy odlišnost od věci řešené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 29. 8. 2012, č. j. Ars 3/2012 – 27, ve věci referenda k výstavbě návštěvnického centra v obci Malenovice (dále jen „rozsudek Návštěvnické centrum Malenovice“). V tam posuzované věci byl pomocí velkého písmene v sousloví „Návštěvnické centrum pod Lysou horou v obci Malenovice“ jasně identifikován konkrétní investiční projekt, o kterém se rozhodovalo. Otázka nyní položená je však formulována tak, že z ní nevyplývá ani existence již konkrétního projektu, ani skutečnost, že se má jednat o projekt, v němž má být nakládáno s prostředky města. Obdobně neurčitá otázka by mohla znít: „Jste pro supermarket ve městě Zubří?“ Otázka na existenci běžného objektu občanské vybavenosti ve městě však není v referendu pro absenci určitosti přípustná. Výsledky místního referenda budou představovat pro odpůrce závazek k tomu, jak má přistupovat k otázce umístění stavby jakéhokoli, tj. i zcela soukromého krytého bazénu stavěného soukromým investorem na soukromém pozemku (a to třeba i zcela privátního krytého bazénu „na dvě tempa“ na vlastní zahradě), tedy zda má jeho výstavbu podporovat či naopak se jí snažit zabránit i v rámci účastenství v řízeních podle stavebního zákona. Odlišná by byla situace u otázek typu „Jste pro výstavbu větrných elektráren v obci?“ nebo „Jste pro výstavbu celokrajské spalovny v obci?“. V takových případech by se jednalo o projekty výrazně zasahující do životního prostředí a do kvality života v obci. O takovou situaci se v nyní posuzovaném případě nejedná. [11] Krajský soud nerozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření, kterým by pozastavil referendum vyhlášené mezitím zastupitelstvem odpůrce, neboť rozhodl bezodkladně o věci samé. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření odpůrce [12] Stěžovatel podal kasační stížnost napadající výroky I., II. a III. usnesení krajského soudu z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [13] Výrok I. usnesení, týkající se nedostatků návrhu, obsahuje chybu, neboť hovoří na jednom místě o obci Zubří, ale na jiném o městu Zubří. Dále, v případě určení bezvadnosti návrhu soud nahrazuje činnost obecního úřadu. Obecnímu úřadu nepřísluší přezkoumávat, zda otázka navržená přípravným výborem pro referendum či referendum samo jsou či nejsou v souladu se zákonem. Posouzení těchto otázek přísluší výhradně zastupitelstvu obce poté, co mu je bezvadný návrh přípravného výboru radou obce předložen k projednání, jak vyplývá i z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2009, č. j. 44 Ca 44/2009  33, č. 1921/2009 Sb. NSS, ve věci referend