1 As 178/2017 — Nejvyšší správní soud

1 As 178/2017- 93 - text pokračování 1 As 178/2017 - 107 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: AGRO Jevišovice, a. s., se sídlem Jevišovice 102, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kapitána Jaroše 1926/7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 12. 2015, č. j. ÚOHS-R138,147-152/2007/HS-42532/2015/310/TPa, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2017, č. j. 62 Af 10/2016 – 133, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci I.1 [1] Rozhodnutím ze dne 13. 7. 2007, č. j. S 14/07-12929/07/620, žalovaný rozhodl, že žalobkyně (do 31. 5. 2010 vystupující pod firmou AGRODRUŽSTVO JEVIŠOVICE), Zemědělské družstvo PETŘÍN, Zemědělské družstvo „Roštýn“, ZEVA CHLÍSTOVICE, a.s., SUŠÁRNA POHOŘELICE, s.r.o., AGROPRODUCT, spol. s r. o., a KARLOV, a.s., uzavřeli a plnili zakázanou a neplatnou dohodu o přímém určení prodejní ceny, která vedla k narušení hospodářské soutěže na trhu živých jatečných kuřat tím, že se dne 13. 12. 2006 na schůzce chovatelů drůbeže v Jevišovicích dohodli na společné strategii stanovování prodejní ceny jatečných kuřat platné od 1. 1. 2007 s cílem dosáhnout postupně výše ceny alespoň 20 Kč za 1 kilogram živé váhy v I. jakostní třídě, a to zejména u nejvýznamnějšího společného odběratele, společnosti Kostelecké uzeniny, a. s., přičemž současně dohodli i společný postup a účast na jednání o zvýšení výkupní ceny jatečných kuřat u tohoto odběratele dne 14. 12. 2006, a podle této strategie postupovali. Tímto jednáním porušili ve dnech 13. a 14. 12. 2006 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Žalovaný účastníkům řízení plnění uvedené dohody do budoucna zakázal a uložil jim pokuty. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 8.248.000 Kč. I.2 [2] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 22. 4. 2008 zamítl rozklady účastníků řízení. Někteří z účastníků řízení (včetně žalobkyně) napadli rozhodnutí předsedy žalovaného žalobami u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 2. 12. 2009, č. j. 62 Ca 40/2008 – 197, napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Ačkoli krajský soud označil žaloby za v převážné části nedůvodné, vytkl žalovanému nedostatečné zjištění skutkového stavu ohledně realizace dohody, zejména nebyl prokázán podíl na realizační fázi dohody u Zemědělského družstva PETŘÍN. Kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 9. 2. 2011, č. j. 1 Afs 37/2010 – 279, neboť žalovaný doplnil kasační stížnost o nezbytné náležitosti až den po lhůtě stanovené v § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). I.3 [3] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 23. 5. 2011 změnil rozhodnutí vydané v prvním stupni tak, že z části výroku týkající se realizační fáze zakázané dohody vypustil Zemědělské družstvo PETŘÍN. Výši pokuty uložené žalobkyni předseda žalovaného potvrdil. Někteří z účastníků řízení (včetně žalobkyně) napadli rozhodnutí předsedy žalovaného žalobami u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 25. 10. 2012, č. j. 62 Af 37/2011 – 149, zrušil výrok III. napadeného rozhodnutí týkající se uložených pokut a vrátil věc žalovanému v tomto rozsahu k dalšímu řízení; ve zbývající části žaloby zamítl. Kasační stížnosti některých účastníků řízení (včetně žalobkyně) i kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 12. 12. 2014, č. j. 2 Afs 80/2012 – 189. I.4 [4] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 4. 12. 2015 změnil výrok III. rozhodnutí vydaného v prvním stupni ve vztahu k pokutě uložené Zemědělskému družstvu PETŘÍN. Výše pokuty uložená žalobkyni zůstala shodná. II. Řízení před krajským soudem [5] Žalobkyně napadla rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 12. 2015 žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [6] Nepřisvědčil námitce prekluze práva uložit pokutu podle § 22 odst. 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ztotožnil se naopak s předsedou žalovaného v tom, že prekluzivní lhůta neběžela po dobu řízení o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 1 Afs 37/2010, byť byla kasační stížnost následně odmítnuta. Pravidlo stanovené v § 41 s. ř. s. by bylo možné prolomit pouze tehdy, pokud by skutkové indicie významně nasvědčovaly zjevnému zneužití tohoto ustanovení. Z okolností nyní posuzované věci však neplyne, že by žalovaný podal tehdejší kasační stížnost obstrukčně. Podle výpočtu krajského soudu předseda žalovaného rozhodl v rámci tříleté subjektivní prekluzivní lhůty, neboť do dne 4. 12. 2015, kdy rozhodnutí vydal, uplynulo 1095 dnů. [7] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou bezúčelnosti pokuty, kterou žalobkyně opírala o uplynutí devíti let od sankcionovaného jednání a o nezohlednění délky řízení. Krajský soud připustil, že, došlo-li k definitivnímu potrestání žalobkyně po téměř devíti letech od spáchání deliktu, jedná se o dobu na první pohled značně dlouhou. Při posouzení délky řízení a přiměřenosti výše pokuty je však třeba přihlédnout ke skutkovým a právním okolnostem, složitosti předmětu řízení, procesní posloupnosti kroků žalovaného i účastníka v rámci řízení, počtu instancí, které účastník využil pro svou obranu, a důvodům, pro které správní orgán rozhodoval opakovaně. Při posouzení uvedených hledisek uložení pokuty podle napadeného rozhodnutí obstojí. Rozhodnutí druhého stupně potvrzující vinu žalobkyně, včetně jejího podílu na zakázané dohodě, bylo vydáno dne 22. 4. 2008, tedy přibližně jeden a půl roku po spáchání deliktu. Žádné z navazujících soudních řízení, ani další řízení před žalovaným podíl žalobkyně na zakázané dohodě nijak nezpochybnily. Zpochybněna byla pouze účast jiného účastníka řízení a řešení otázek trestu. Závěr, že se žalobkyně dopustila správního deliktu, je najisto postaven od prosince roku 2009, kdy krajský soud potvrdil závěr o uzavření zakázané dohody, přestože zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného v části výroku o uložení pokut. Potrestání, byť k němu došlo až v roce 2015, nemůže proto žalobkyně pokládat za překvapivé či nekorektní, a to včetně původní výše pokuty. Podle krajského soudu neuplynula v kontextu posuzované věci natolik dlouhá doba, aby uložení pokuty bylo bezúčelné. Krajský soud nesouhlasil ani s námitkou, že by výše pokuty měla být snížena z důvodu délky řízení. [8] Také námitka nedostatečného posouzení příznivosti pozdější právní úpravy nebyla podle soudu důvodná. Novela zákona o ochraně hospodářské soutěže provedená zákonem č. 155/2009 Sb. (konkrétně nově zakotvený § 22b odst. 2, který nahradil § 22 odst. 2) příznivější úpravu pro žalobkyni nepřinesla. Závažnost jednání byla nosným kritériem pro určení výše sankce před i po novelizaci. Pozdější právní úprava pouze demonstrativním výčtem naplnila kritérium závažnosti coby způsob, následky a okolnosti spáchání. Z ničeho neplyne, že by kritérium závažnosti nebylo takto vykládáno i před novelizací, stejně jako z ničeho, že by se za účinnosti nové právní úpravy nemělo přihlížet k opakování a délce trvání porušení zákona. Ostatně žalobkyně neuvedla, v čem konkrétně měla být nová právní úprava pro ni výhodnější. [9] Jako příznivější úpravu nelze chápat ani „Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění“ (dále jen „zásady“). Podle bodu 2 zásad mají být aplikovány na řízení zahájená po dni jejich publikace, k němuž došlo v dubnu 2007. Správní řízení bylo s žalobkyní zahájeno před publikací zásad, zásady proto nebyly aplikovatelné. Krajský soud dodal, že zásady nejsou součástí právního řádu, nelze na ně hledět ani jako na pozdější právní úpravu. Nad rámec jejich temporálního vymezení nemůže nikomu vzniknout legitimní očekávání, že bude žalovaný podle zásad postupovat. [10] K námitce nevyloučení in-house dodávek při stanovení výše pokuty krajský soud uvedl, že rozhodným byl čistý obrat za rok 2006, není přitom sporné, že v této době žalobkyně a odběratel Kostelecké uzeniny, a. s., nebyly součástí jedné ekonomické skupiny. [11] Krajský soud neshledal nepřezkoumatelným, ani nezákonným posouzení jednotlivých kritérií pro uložení pokuty. Rozhodnutí žalovaného v jiných věcech, na která žalobkyně odkazovala, byla založena na závěru, že k porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže nedošlo. V nyní posuzované věci je však postaveno najisto, že žalobkyně správní deli