10 As 328/2017 — Nejvyšší správní soud

10 As 328/2017- 33 - text 10 As 328/2017 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. J. N., zast. Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 5. 12. 2014, čj. 5443/M/14, 82278/ENV/14, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, čj. 5 A 26/201548, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, čj. 5 A 26/201548, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 21. 10. 2011 k žalovanému žádost o vývozní povolení do Kanady pro šest exemplářů amazoňana haitského, čtyři exempláře amazoňana jamajského a dva exempláře amazoňana černozobého. Deklaroval, že jedinci se narodili a byli odchování v zajetí. K žádosti přiložil registrační listy papoušků, včetně registračních listů jejich rodičů. Zásadní pro posouzení žádosti bylo stanovisko vědeckého orgánu, Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „Agentura“). Agentura vydala k věci dne 5. 12. 2011 nesouhlasné stanovisko. Upozornila na to, že se jedná o vzácné a ohrožené exempláře a že se prokazatelně s jedinci stejného druhu nelegálně obchoduje (74 kusů vajec bylo v roce 2011 zabaveno na vídeňském letišti). Proto Agentura uzavřela, že dokud nebude přesvědčena o legálnosti původu exemplářů, nemůže potvrdit, že vývoz exemplářů nebude mít škodlivý účinek na stav zachování druhu. K prokázání původu exemplářů Agentura doporučila provést paternitní testy DNA. Ve vyjádření ze dne 5. 3. 2012 Agentura doplnila, že paternitní testy DNA jsou jediným nezpochybnitelným způsobem prokázání původu exemplářů. Žalobce se stanovisky nesouhlasil, zpochybňoval údaje uvedené ve stanoviscích i požadavek na provedení testů DNA. Poukazoval na to, že tento požadavek zbytečně prodlužuje řízení o žádosti, a že testy jsou drahé. Test DNA by měl správní orgán vyžadovat pouze za situace, kdy v konkrétním případě existuje důvodné podezření o nelegálním původu exemplářů. [2] Žalovaný žádost žalobce o vydání vývozního povolení zamítl. Žalobce podle jeho názoru nedoložil, že se jedná o exempláře narozené a odchované v zajetí. Registrační listy, které přiložil k žádosti, legální původ papoušků nedokládají. V souladu se stanoviskem Agentury považoval žalovaný za nezbytné provést paternitní testy DNA. Ministr k rozkladu žalobce rozhodnutí žalovaného zrušil z důvodu nedostatků odůvodnění a procesních pochybení v průběhu správního řízení. Nové rozhodnutí žalovaného ale již potvrdil a ztotožnil se s názorem, že Agentura nemohla vydat kladné stanovisko, jelikož žalobce neprokázal deklarovaný původ exemplářů. Přisvědčil námitce žalobce, že žalovaný ho formálně nevyzval, aby k žádosti předložil testy DNA. Podle názoru ministra však tato procesní vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí. II. Řízení před městským soudem [3] Městský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 5. 12. 2014 a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že po obdržení negativního stanoviska v souladu s § 51 odst. 3 správního řádu již nebylo třeba provádět další dokazování. Jednou z podmínek pro udělení vývozního povolení je totiž předložení kladného stanoviska, negativní stanovisko je tedy samo o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce. [4] Podle městského soudu však nebylo možné negativní stanovisko vydat dříve, než se ve správním řízení prokázal skutečný původ exemplářů. Stanovisko je tedy podle soudu založeno na tom, že Agentura neví, jaký je skutečný původ vyvážených papoušků. Soud je přesvědčen, že nejistota ohledně klíčové otázky v dané věci nemůže být dostatečným důvodem pro vydání negativního stanoviska. Pokud by se prokázalo, že papoušci se skutečně narodili v zajetí, neexistuje žádný důvod, proč by mělo být stanovisko negativní. Soud přiznal, že do pravomocí Agentury nepatří určování původu vyvážených papoušků. Tato otázka má být předmětem dokazování ve správním řízení. Pokud však Agentura neměla v této otázce jisto, měl nejprve tuto otázku zjistit žalovaný ve správním řízení prostřednictvím výzvy podle § 45 odst. 2 správního řádu. Městský soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že žalobce ve vyjádření k závaznému stanovisku Agentury ze dne 27. 2. 2012 odmítl testy DNA provést. Podle soudu z vyjádření vyplývá, že žalobce sice s testy DNA nesouhlasí, ale případně je umožní. [5] Městský soud se vyjádřil také k samotnému požadavku na provedení testů DNA. Dospěl k závěru, že vyžadování tohoto testu je na uvážení správních orgánů. Upozornil, že požadavek na testy DNA s ohledem na svou nákladnost a zátěž pro živočichy musí být dostatečně a přesvědčivě odůvodněný. Konkrétně však neposuzoval, zda byl požadavek na provedení testu DNA v nynější kauze dostatečně odůvodněný. Dospěl totiž k závěru, že rozhodnutí žalovaného musí být zrušeno již proto, že Agentura vydala negativní stanovisko, přestože panovala nejistota ohledně klíčové otázky - původu papoušků. III. Shrnutí argumentů kasační stížnosti [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V ní předně namítá, že se městský soud nepřípustně zabýval věcnou stránkou odůvodnění stanoviska Agentury. Dále odmítá jako zcela nesprávný názor městského soudu, podle kterého je negativní stanovisko postaveno na tom, že Agentura neví, jaký je skutečný původ exemplářů. Negativní stanovisko vychází ze skutečností, že všechny tři druhy karibských amazoňanů jsou v chovech velmi vzácné, legální mezinárodní obchod představuje pouze několik jedinců ročně, a že dva z těchto druhů jsou prokazatelně předmětem nelegálního obchodu. Tyto skutečnosti v kombinaci s nejistotou ohledně deklarovaného původu mohly být s ohledem na princip předběžné opatrnosti podkladem pro vydání negativního stanoviska Agentury. [7] Stěžovatel podotýká, že Agentura mohla vydat kladné stanovisko, pouze pokud by byla nezpochybnitelně ubezpečena o deklarovaném původu papoušků, tedy jejich odchovu v zajetí. Důkazní povinnost je na straně žadatele o vývozní povolení. Na vydání vývozního povolení není právní nárok, stěžovatel je vydá pouze po splnění předepsaných podmínek. Bez testů DNA nemohla být Agentura nepochybně přesvědčena, že vývozem exemplářů nedojde k ohrožení druhu na přežití ve volné přírodě. Provedení testů DNA je zcela legitimním požadavkem, který je v souladu s právními předpisy a k prokázání rodového původu se standardně využívá. Stěžovatel uvádí, že Agentura disponovala informacemi o odmítavém postoji žalobce k požadavku na provedení testů DNA. Z pohledu vědeckého orgánu tedy nebylo na co čekat, jelikož žalobce nesplnil základní podmínku, tj. prokázání odchovu v zajetí. [8] V další části kasační stížnosti stěžovatel napadá také několik konkrétních tvrzení městského soudu, která jsou podle jeho názoru nepřezkoumatelná. [9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [11] Kasační stížnost je důvodná. [12] NSS se nejprve zabýval námitkami stěžovatele, kterými napadá rozsudek městského soudu pro nepřezkoumatelnost. [13] Stěžovatel považuje rozsudek v části za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. V této souvislosti upozorňuje na závěr městského soudu, že žalobce nikdy nedeklaroval absolutní odmítnutí testů DNA. Současně prý městský soud na jiném místě připouští, že žalobce považuje testy DNA za zbytečné. NSS tyto závěry neshledal nesrozumitelnými. Prohlášení žalobce o nadbytečnosti testů DNA nevylučuje závěr městského soudu, že žalobce nikdy provedení testů DNA absolutně neodmítl. [14] Nesrozumitelný je prý také závěr městského soudu, že registrační listy nemohly být důkazním prostředkem o původu exemplářů, a naproti tomu závěr, že registrační listy nejsou nezpochybnitelným důkazem. NSS zjistil, že městský soud se použitelností registračních listů jako důkazního materiálu zabývá na straně 7 rozsudku. Jeho závěry se ale liší od toho, jak je parafrázuje stěžovatel. Městský soud uvádí, že „podle § 23 odst. 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy registrační list není úředním potvrzením o zákonném původu exempláře“. Připouští však, že „na druhou stranu z tohoto ustanovení nijak nevyplývá, že by registrační listy nemohly být důkazním prostředkem, ze kterého lze původ dovodit“. Na jiném místě ale dodává, že „registra