10 As 368/2017 — Nejvyšší správní soud

10 As 368/2017- 71 - text 10 As 368/2017 - 75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Zdeňka Kühna, soudce Ladislava Derky a soudkyně Daniely Zemanové v právní věci žalobce: RegioJet, a. s., se sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: České dráhy, a. s., se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2014, čj. MHMP1108629/2014/RFD-Kr/2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, čj. 5 A 176/2014-90, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce požádal podáním ze dne 13. 12. 2013 ROPID p. o. (Regionálního organizátora pražské integrované dopravy, dále jen „povinný subjekt“), o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V žádosti požadoval informace ze Smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě a o úhradě prokazatelné ztráty dopravce (dále jen Smlouvy o závazku veřejné služby), uzavřené dne 2. 12. 2009 mezi Hl. m. Prahou, zastoupenou povinným subjektem, a dopravcem České dráhy, a. s., a to mj. o: 1. Přehled poskytnutých kompenzací dopravci, a to z rozpočtu kraje, zejména kalkulace alespoň na úrovni položek dle vyhlášky č. 241/2005 Sb., resp. 296/2010 Sb. (dále jen bod 1. písm. c) iv. žádosti). 2. Výkazy příjmů, nákladů a dotací podle jednotlivých linek úseků drah, a to nejlépe v členění, v jakém je dopravce předkládá Ministerstvu dopravy (dále jen bod 3. žádosti). [2] Povinný subjekt žádost v uvedeném rozsahu odmítl rozhodnutím ze dne 7. 7. 2014 z důvodu, že u žádosti pod bodem 1. písm. c) iv. je dána překážka obchodního tajemství dle § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. s tím, že není dána výjimka stanovená v odst. 2 uvedeného ustanovení a u žádosti pod bodem 3. nemá povinný subjekt požadované výkazy a žádný právní předpis mu neukládá tyto výkazy vést. [3] K odvolání žalobce žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí povinného subjektu rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku. V odůvodnění se ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí povinného subjektu. [4] Na základě žaloby společnosti RegioJet, a. s. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2017 zrušil rozhodnutí o odvolání a vrátil žalovanému věc k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku se soud nejdříve zabýval žádostí žalobce uvedenou pod bodem 1. písm. c) iv. Ohledně této části žádosti aplikoval § 9 zákona č. 106/1999 Sb. Nejdříve zvažoval, zda požadované informace spadají pod obchodní tajemství s tím, že pokud by tomu tak bylo, bylo by nutné zhodnotit, zda je dána výjimka stanovená v odst. 2 uvedeného ustanovení. Městský soud nepovažoval za podstatné, zda povinný subjekt aplikoval v otázce obchodního tajemství § 17 obchodního zákoníku, nebo § 504 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.), neboť skutkové podstaty obou právních úprav jsou téměř totožné. Nicméně soud dospěl k závěru, že povinný subjekt správně aplikoval § 504 o. z., a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 o. z., podle kterého poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných se řídí o. z., nejsou-li splněny výjimky v části věty za středníkem. O. z. řadí obchodní tajemství mezi věci a městský soud neshledal, že by předmětem sporu byl vznik obchodního tajemství nebo práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z. Skutečnost je podle § 504 o. z. obchodním tajemstvím, pokud naplňuje současně tyto znaky: 1) je konkurenčně významná, 2 je určitelná, 3) je ocenitelná, 4) v příslušných obchodních kruzích je běžně nedostupná, 5) souvisí se závodem, 6) vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem její utajení. [5] Soud odkázal na čl. XIV. odst. 1 Smlouvy o závazku veřejné služby, podle kterého s údaji, jež obdrží povinný subjekt od dopravce, musí nakládat jako s důvěrnými. Podle názoru soudu z pojmu „důvěrná informace“ samo o sobě neplyne, že by smluvní strany považovaly tyto informace za obchodní tajemství. Avšak právě vůle vlastníka nakládat s určitými informacemi jako s obchodním tajemstvím tvoří nezbytnou náležitost obchodního tajemství (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu publikovaný pod č. 654/2005 ve Sbírce NSS). Kromě toho odst. 2 čl. XIV. Smlouvy o závazku veřejné služby vylučuje účinky odstavce 1 v případech, jsouli informace poskytovány podle zákona č. 106/1999 Sb. nebo jiných právních předpisů. Z uvedených ustanovení učinil soud závěr, že smluvní strany nepovažují uvedené informace za důvěrné v případě, že jsou třetí osobou požadovány dle uvedeného zákona, tj. v takovém případě nepodléhají utajení. Kromě toho povinný subjekt i žalovaný nesprávně aplikovali § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. Požadované informace se nepochybně týkaly používání veřejných prostředků. Žalobci byly poskytnuty toliko souhrnné informace o celkovém výsledku hospodaření, ačkoli žalobce požadoval všechny dokumenty týkající se navýšení kompenzací s výslovným důrazem na kalkulace. Jak plyne i ze zmíněného rozsudku NSS č. 654/2005, informace týkající se používání veřejných prostředků je nutno vždy poskytnout ve formátu cena a předmět plnění v takovém rozsahu, aby z nich bylo možné posoudit hospodárnost vynakládání veřejných prostředků. Je nutno rozlišovat mezi kalkulacemi, které jsou určitými finančními plány do budoucnosti, a finálními výkazy nákladů a výnosů, které shrnují reálné výsledky hospodaření v minulosti. Ačkoli oba typy dokumentů mohou naplňovat kritéria obchodního tajemství, finální výkazy jsou rozhodné pro kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky, a proto jejich poskytnutí dle § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. nelze považovat za porušení obchodního tajemství (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 234/2015). [6] Soud z předložených výkazů (viz obrázek na str. 8 rozsudku městského soudu) zjistil, že každý se skládá z mnoha různých položek nákladů a výnosů. Povahu výkazu lze přirovnat k souhrnu řady jednotlivých faktur za určité služby a plnění, na základě nichž jsou dopravci vypláceny veřejné prostředky. Takové jednotlivé faktury, i když splňují definici obchodního tajemství, nejsou zpravidla jako informace dle § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. Před poskytnutím chráněny (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31Ca 189/2000). Vzhledem ke komplexnosti financování závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě není pro zajištění kontroly hospodaření s veřejnými prostředky dostatečné, pokud byly žalobci poskytnuty ohledně výše kompenzací pouze souhrnné údaje. Z takových údajů jen plyne, že ve stanoveném období byla poskytnuta kompenzace v určité výši. Naopak z nich nelze zjistit, za jaké konkrétní položky (služby a plnění) byly prostředky z veřejného rozpočtu poskytnuty, zda nejsou některé položky nadceněné a zda účetně vykázané položky odpovídají i reálnému plnění. Proto nelze na základě takové informace ověřit, jestli je s veřejnými prostředky nakládáno hospodárně a zda například nedochází ke skryté veřejné podpoře dopravce. Ohledně možného poškození dopravce soud uvedl, že jakýkoli podnikatel musí být při čerpání veřejných prostředků připraven na skutečnost, že je jejich využívání podřízeno kontrole orgánů veřejné moci i veřejnosti. Stejně tak dopravce má možnost požadovat poskytnutí informací o závazcích veřejné služby konkurenčních dopravců. Žalobce nepožadoval konkrétní účetní doklady dopravce, ale toliko strukturovaný přehled výnosů a nákladů, z něhož není patrné, jaké konkrétní obchody dopravce k zajištění svých smluvních povinností realizoval. Soud proto shledal oprávněným první okruh námitek žalobce k jeho žádosti o informace uvedené pod bodem 1. písm. c) iv. [7] Městský soud se dále zabýval žádostí žalobce uvedenou pod bodem 3 (poskytnutí výkazů příjmů, nákladů a dotací podle jednotlivých linek úseků drah). V této části městský soud podrobně odůvodnil svůj závěr, že v tomto rozsahu je žádost žalobce o informace nedůvodná (viz str. 13–19 rozsudku městského soudu), a to zejména proto, že povinný subjekt požadované výkazy nemá a a ani neměl povinnost je vést ve formátu požadovaném žalobcem. Tento svůj závěr soud opřel o již existující souladnou judikaturu Krajského soudu v Praze (rozsudek z 28. 4. 2016 čj. 46 A 45/2014-49) a Krajského soudu v Ústí nad Labem (rozsudek z 19. 10. 2016 čj. 15 A 25/2014-57), přičemž uvedená rozhodnutí obstála i v kasačním přezkumu (rozsudky NSS čj. 9 As 124/2016-42 a čj. 8 As 238/2016-51). K odkazu na nález Ústavního soudu z 20. 6. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1146/16 vznesenému dopravcem jako osobou zúčastněnou na řízení městský soud uvedl, že