2 Ads 324/2018 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 324/2018- 17 - text 2 Ads 324/2018 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: M. R., zastoupená JUDr. Monikou Čírtkovou, advokátkou se sídlem Politických vězňů 44, Kolín, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti oznámení žalované ze dne 6. 4. 2018, č. j. X, a sdělení žalované ze dne 25. 5. 2018, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, č. j. 43 Ad 3/2018 – 15, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Monice Čírtkové, advokátce se sídlem Politických vězňů 44, Kolín, se odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyni bylo doručeno v záhlaví uvedené oznámení žalované ze dne 6. 4. 2018 (dále jen „oznámení“) o provádění srážek ze starobního důchodu na základě usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 4. 2018, č. j. 21 E 11/2018-20, dle kterého měla být prováděna srážka z důchodu žalobkyně ve výši 1074 Kč až do úhrady celé pohledávky s příslušenstvím ve prospěch oprávněného Ministerstva vnitra. Podáním označeným jako odvolání žalobkyně namítala nesprávně stanovenou výši srážek ze starobního důchodu, neboť dle žalobkyně pohledávka oprávněného nebyla přednostní. Navíc nebyla zohledněna skutečnost, že sama ze svého důchodu vyživuje syna. Usnesení o provádění srážek jí nebylo řádně doručeno, do té doby tak srážky z důchodu nemohou být prováděny. [2] Žalovaná reagovala v záhlaví uvedeným sdělením ze dne 25. 5. 2018 (dále jen „sdělení“) tak, že popsala, na jakém základě byla žalobkyni spočítána výše srážky z důchodu a proč nelze jejího syna považovat za vyživovanou osobu. Žalovaná dále uvedla, že jako plátce důchodu nemá oprávnění ani možnost přezkoumávat správnost a zákonnost nařízených výkonů rozhodnutí či srážky měnit nebo zastavit, v případě pochybností proto žalobkyni odkázala na orgán vydávající usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. [3] Proti oznámení a sdělení žalované, jakož i proti jejímu postupu při provádění srážek, podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením (dále jen „krajský soud“ a „napadené usnesení“) odmítl. Soud z jejího obsahu dovodil, že žalobkyně brojila nejen proti samotnému oznámení, ale domáhala se i toho, aby soud uložil žalované vrátit všechny provedené srážky ze starobního důchodu, a proto návrh mohl představovat jak žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“), tak i žalobu na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 a násl. s. ř. s. Soud žalobkyni nevyzýval k odstranění této nejasnosti, neboť dospěl k závěru, že žalobu není možné věcně projednat a je nutné ji jako celek odmítnout. Žalobkyně totiž nenapadala rozhodnutí žalované o jejím zákonném nároku na starobní důchod, nýbrž brojila proti oznámení o srážkách z důchodu, které je svou povahou obdobné oznámení o jeho výplatě. Judikatura Nejvyššího správního soudu konstatovala, že taková oznámení nejsou rozhodnutím o zákonných nárocích ve věcech důchodového pojištění. Žalobkyni nevzniklo veřejné subjektivní právo na to, aby o jejím podání označeném jako odvolání bylo rozhodnuto. Krajský soud proto dospěl k závěru, že napadené oznámení ani sdělení nesplňují znaky rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť z hlediska své formy i obsahu nepředstavují rozhodnutí, kterým by bylo autoritativně rozhodnuto o právech či povinnostech žalobkyně. Žalobu odmítl s odkazem na § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. [4] V části návrhu odpovídající spíše žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu napadající postup žalované při provádění srážek ze starobního důchodu žalobkyně, krajský soud posuzoval, zda jsou splněny podmínky řízení, především zda je dána pravomoc žalobu projednat. Žalovaná při provádění srážek postupovala podle zákonných ustanovení upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy dle § 276 – § 302 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a byla tak ve stejném postavení jako jakýkoliv jiný plátce mzdy provádějící srážky, který je povinen rozhodnutí vykonávacího soudu respektovat a řídit se jím (§ 282 a § 283 ve spojení s § 299 odst. 1 o. s. ř.). Z usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008, č. j. Konf 15/2007 - 13, sice vyplývá, že příslušný k vydání rozhodnutí ve věci úpravy exekučních srážek ze starobního důchodu je soud ve správním soudnictví, v aktuálním případě však žalobkyně brojí přímo proti postupu žalované při provádění srážek ze starobního důchodu, nikoliv proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, a předmětem výkonu rozhodnutí je dle tvrzení žalobkyně pohledávka představující náhradu nákladů řízení vzniklých z občanského soudního řízení. Závěr konfliktního senátu tak krajský soud nemohl vztáhnout na projednávanou věc, neboť byl vysloven za odlišných skutkových okolností. Žalobu v této části proto odmítl pro nedostatek pravomoci dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. II. Kasační stížnost [5] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), c), d) a e) s. ř. s., namítá tedy nesprávné právní posouzení soudem, zmatečnost řízení před soudem, nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. [6] Dle stěžovatelky krajský soud nesprávně posoudil právní otázku povahy oznámení a sdělení žalované, jestliže dospěl k závěru, že nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Právě oznámením žalované mělo být rozhodnuto o výši exekučních srážek ze starobního důchodu stěžovatelky, a proto se jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., což dle stěžovatelky dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Sdělením poté žalovaná potvrdila své předchozí rozhodnutí o určení výše starobního důchodu stěžovatelky, čímž závazně rozhodla o jejích právech a povinnostech. Sdělení je z toho důvodu taktéž rozhodnutím. Stěžovatelka je přesvědčena, že výpočet částky, která podléhá srážkám z jejího starobního důchodu, je pouze věcí žalované a žádným jiným úkonem jiného orgánu veřejné moci nebylo o této výši rozhodnuto. Srovnání s oznámením o výplatě důchodu není dle stěžovatelky správné, neboť oznámení o výplatě důchodu v sobě neobsahuje výrok rozhodnutí o výši exekučních srážek, jak je tomu v případě stěžovatelky. Žalovaná jednala také v rozporu se zásadou zákonnosti, neboť napadená rozhodnutí správního orgánu neměla všechny náležitosti vyžadované zákonem, rozhodnutí jsou proto nicotná. [7] Stěžovatelka svou žalobou nebrojila proti výkonu rozhodnutí, nýbrž proti nesprávně stanovené výši exekučních srážek žalovanou. Právě žalovaná je správním orgánem v případě stanovení výše srážek a je správcem veřejných peněz, ze kterých se vyplácí dávky důchodového zabezpečení, a to i v průběhu vykonávacího řízení před soudem. Není tedy pravdou, že by byla pouze v postavení plátce mzdy, který plní povinnosti dle usnesení soudu, jak tvrdí krajský soud. Žalovaná představuje orgán moci veřejné, který rozhoduje o právech a povinnostech příjemců dávek z důchodového pojištění v oblasti veřejné správy z veřejných peněz jí svěřených a je povinna postupovat podle správního řádu a také rozhodnout o jejím odvolání. Dle stěžovatelky totiž občanský soudní řád ani zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) neumožňují přezkum nesprávně stanovené výše exekučních srážek žalovanou v civilním soudnictví. Stěžovatelka je toho názoru, že usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 15/2007 - 13 na její případ plně dopadá, neboť se také jednalo o nesprávně stanovenou výši srážek ze starobního důchodu. [8] Stěžovatelka dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení krajského soudu, který nevypořádal všechny její argumenty. Krajský soud ignoroval rozhodná tvrzení, důkazní návrhy a právní argumentaci stěžovatelky, a proto stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby zopakoval a popřípadě doplnil dokazování o důkazní návrhy, které uplatnila již v řízení před krajským soudem (obsahem citované judikatury a rozvrhem práce krajského soudu). [9] Stěžovatelka dále namítá zmatečnost řízení před krajským soudem, jestliže o jejím návrhu rozhodoval jiný než specializovaný senát, který měl o žalobě správně rozhodnout. Tím došlo k porušení jejího základního práva na zákonného soudce a soud a dalších základních ústavně garantovaných práv. Odmítnutím žaloby bylo porušeno právo stěžovatelky na účinné opravné prostředky dle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k d