2 As 304/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 304/2017- 42 - text 2 As 304/2017 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: MAFRA, a. s., se sídlem Praha 5, Karla Engliše 519/11, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora 27, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 9. 2014, č. j. UOOU-05185/14-20, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2017, č. j. 5 A 200/2014 – 49, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2017, č. j. 5 A 200/2014 – 49, a rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 9. 2014, č. j. UOOU-05185/14-20, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o žalobě a o kasační stížnosti celkem 8000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobkyně jako stěžovatelka napadá shora označený rozsudek městského soudu, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 9. 2014, č. j. UOOU-05185/05185/14-20, kterým byl zamítnut žalobkynin rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2014, č. j. UOOU- 05185/14-13. [2] Žalovaný tímto rozhodnutím uložil žalobkyni podle § 45a odst. 1, 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“) pokutu ve výši 240 000 Kč za správní delikt, který spáchala porušením zákazu zveřejnění osobních údajů stanoveného jiným právním předpisem a tohoto se dopustila tiskem a veřejně přístupnou počítačovou sítí. Žalovaný označil za porušenou povinnost stanovenou v § 8c zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), podle kterého nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem. [3] Ve výroku rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že se účastník řízení společnost Mafra, a. s., dopustil deliktu tím, že „v souvislosti se zveřejněním informací o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uskutečněného RNDr. Petrem Nečasem a Mgr. J. N. (dříve N.) zveřejnil v deníku MF DNES a prostřednictvím zpravodajského portálu iDNES.cz následující informace“. Dále výrok na pěti stranách obsahuje podrobné přepisy odposlechů zveřejněných dne 16. 5. 2014 v článku „Šéf ČEZ tlačil do vedení policie svého muže, odhalily odposlechy“, dne 20. 5. 2014 v článku „N. spouští akci Darwin“, dne 21. 5. 2014 v článku „Už mám maskovací šátek, paní ředitelko, hlásila N. sekretářka“, dne 22. 5. 2014 v článku „Informace ze spisu: Jak N. řídila premiéra Nečase“ a v článku „Prostě to tak uděláš! N. řídila Nečase“, ze dne 21. 5. 2014 v článku „Maskovací šátek a děsné zdi, Sledovačky dělali pro N. její kolegové“, ze dne 22. 5. 2014 v článku „MF DNES: Když na Nečase nezabraly argumenty, vytáhla N. osobní život“, a dne 22. 5. 2014 v článku „N. nadává, N. vyčítá, N. křičí, zapsali policisté“. Přepisy odposlechů obsahují čas uskutečnění hovorů, jejich aktéry, jejich obsah a případně komentáře a vysvětlivky užívaných přezdívek. [4] V odůvodnění rozhodnutí žalovaný konstatoval sdělení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci o souvislosti článků s trestním řízením týkajícím se zneužití Vojenského zpravodajství, podle něhož příslušná část vyšetřovacího spisu obsahující odposlechy byla zpřístupněna jen osobám, jichž se dotýká, a jejich obhájcům. Ve vztahu k vyjádření účastníka řízení žalovaný hodnotil otázku proporcionality mezi dvěma chráněnými právy, a to právem na soukromí podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právem na svobodu projevu a na informace podle čl. 17 Listiny. V úvahu vzal i Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a to její čl. 8 upravující právo na respektování rodinného a soukromého života a čl. 10 o svobodě projevu. Dospěl k závěru, že zveřejnění obsahu odposlechů a obsahu zpráv se dotklo všech osob, jichž se týkaly; konkrétně to byli Petr Nečas, J. N. (dříve N.), D. B., R. N., J. P., L. P., J. P., A. H., M. K. a O. P. Dotčeny byly i osoby v článcích výslovně nejmenované, ale identifikovatelné (asistentka/sekretářka J. N.). Přitom odposlechy nebyly použity jako důkaz v řízení ukončeném trestním příkazem ze dne 27. 6. 2014 vydaným vůči J. N. Protiprávnost jednání nevylučuje ani skutečnost, že některé odposlechy byly již dříve citovány v jiných mediích. Při úvaze o výši pokuty žalovaný k tíži žalobkyně zohlednil, že došlo i k porušení práva na důvěrnost komunikace a že zpřístupnění informací bylo provedeno nenapravitelně a vůči neomezenému okruhu osob. Za polehčující okolnost uznal, že zásah souvisel se široce medializovanou kauzou, která je dlouhodobě předmětem celospolečenského zájmu. [5] Předseda žalovaného v rozhodnutí o rozkladu konstatoval, že není pochyb o tom, co je obsahem odposlechů a z jakého zdroje pocházejí. Poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“) ve věci Klass a další proti Německu  rozsudek pléna ze dne 6. 9. 1978, stížnost č. 5029/71, a ve věci Bykov proti Rusku  rozsudek velkého senátu ze dne 10. 3. 2009, stížnost č. 4378/02. Z nich dovodil, že charakter odposlouchávaného hovoru stejně jako postavení hovořících osob nehraje roli při posouzení, zda došlo k zásahu do soukromého života, neboť v opačném případě by policie k odposlechu nepotřebovala povolení. Pořízený odposlech pak má být užit jen v mezích zákona. Předseda žalovaného vyloučil, že by na případ bylo možno vztáhnout rozhodnutí ESLP ve věci RADIO TWIST, jak požadovala žalobkyně. Některé ze zveřejněných odposlechů pak ani nesouvisely s trestním stíháním J. N. (dříve N.), pouze byly zajímavé pohledem čtenáře bulvárních novin. Předseda žalovaného nepřisvědčil ani aplikaci usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/09, připouštějícího situaci, kdy nad ochranou soukromí převáží veřejný zájem ve smyslu § 8d trestního řádu. Skutečnost, že v oznámení o zahájení řízení nebyly výslovně jmenovány všechny osoby, jimž zveřejnění článků zasáhlo do práv, předseda žalovaného označil za nerozhodnou, neboť upřesnění bylo provedeno v průběhu řízení. Nevyjmenované osoby pak rovněž shledal identifikovatelnými pro jejich pracovní vztah či součást zřejmého okolí odposlouchávaných. Nedošlo ani k porušení zásady ultima ratio dle § 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nerozhodná je pak skutečnost, že si žádná z osob, do jejichž práv bylo zasaženo, nestěžovala – odpovědnost není odvozena z toho, jak dotčené osoby zveřejnění vnímaly. Nebylo zjištěno, že by obsahem článků byly informace již dříve zveřejněné ani že obsah odposlechů byl proveden jako důkaz v trestním řízení. Předseda žalovaného se ztotožnil i s posouzením proporcionality střetávajících se práv i s úvahou o výši pokuty. [6] Žalobou žalobkyně vytýkala žalovanému nedostatek skutkových zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Ač to žalovaný označil za nesporné, žalobkyně nikdy nepřipustila, že jí zveřejněné informace pocházely z odposlechů, a že by se zveřejněním dopustila porušení zákona. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkou, že informace byly zveřejněny v režimu § 8d trestního řádu a s poukazem na rozhodnutí ESLP ve věci RADIO TWIST versus Slovensko či s poukazem na usnesení pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/09. Ochrana dalších osob, do jejichž práva na ochranu soukromí mělo být zasaženo, nebyla zmíněna v oznámení o zahájení správního řízení ani v seznámení s podklady rozhodnutí. Žalobkyně tak neměla možnost se k tomu vyjádřit. Není také jasné, z čeho plyne závěr žalovaného o identifikovatelnosti dalších nejmenovaných osob. Vůbec žádná z dotčených osob si nikdy na zveřejnění nestěžovala. Dále poukázala na předchozí zveřejnění těchže informací a na nesprávné posouzení užití důkazů v soudním řízení. Svůj postup považovala za souladný s § 8d trestního řádu. Nakonec žalobkyně označila obě správní rozhodnutí za nepřezkoumatelná a uvedla výhrady k hlediskům, podle nichž byla stanovena výše pokuty. [7] Městský soud v napadeném rozsudku vzal za prokázané, že zdrojem článků byly policejní odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, což je zřejmé i ze samotných žalobkyniných vyjádření a dále ze struktury a formy informací poskytnutých veřejnosti. Porušení § 8c trestního řádu považoval rovněž za prokázané a odkaz na rozhodnutí ESLP ve věci RADIO TWIST za nepřípadný, neboť tam se jednalo o rozhovor mezi politiky ohledně věcí veřejného zájmu. Stejně tak Ústavní soud se