3 Azs 11/2018 — Nejvyšší správní soud

3 Azs 11/2018- 26 - text 3 Azs 11/2018 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: E. E., zastoupen Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort se sídlem Kaplanova 2055/44, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2017, č. j. KRPA-365893-14/ČJ-2017-000022-MIG, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2017, č. j. 2 A 126/2017 - 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů v řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Jindřichu Lechovskému s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.114 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení žalobce nese stát. IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Jindřichu Lechovskému s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.114,-Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát. O d ů v o d n ě n í I. Dosavadní řízení [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 10. 2017, č.j. KRPA-365893-14/ČJ-2017-000022- MIG rozhodla podle ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem jeho předání podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 ze dne 26. června 2013 (označované dále také jako „nařízení Dublin III.“ či jako „Dublinské nařízení“), kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států; doba zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. [2] Žalobu proti žalovanému rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) rozsudkem ze dne 29. 12. 2017, č. j. 2 A 126/2017 – 37. [3] Městský soud neshledal důvodnou stěžejní námitku žalobce, že bylo zásadním způsobem porušeno jeho právo na užití mateřského jazyka ve správním řízení. Poukázal na to, že žalobce ve správním řízení neměl výhrady proti tlumočení ustanoveným tlumočníkem ing. Rashidem Zahidem. Dále ze spisu městského soudu vyplynulo, že žalobce i s využitím tlumočení se správním orgánem spolupracoval. Z ostatních části spisového materiálu i z obsahu samotného napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že řízení o zajištění žalobce bylo vedeno v anglickém jazyce. Do tohoto jazyka byly přetlumočeny písemnosti, které jsou součástí spisu vedeného s žalobcem včetně napadeného rozhodnutí. V daném případě bylo dle názoru městského soudu jednoznačně prokázáno, že v souladu s ustanovením § 16 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád ve spojení s ustanovením § 24 zákona č. 36/1967 Sb., byl žalobci ustanoven tlumočník do jazyka anglického, tedy do jazyka, v němž byl schopen se dorozumět, a tudíž nedošlo k porušení jeho procesních práv. Městský soud byl proto názoru, že nesprávné uvedení údaje, že řízení bylo vedeno v kurdském jazyce, nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Na uvedeném závěru podle názoru městského soudu nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že ustanovený tlumočník do jazyka anglického ing. Rashid Zahid je v seznamu znalců a tlumočníků vedených Ministerstvem spravedlnosti zapsán jako tlumočník z jazyka pandžábského a jazyka urdu. II. Kasační stížnost [5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní uplatnil důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatel namítl, že ač nelze vyloučit, že informace o tlumočení z kurdštiny jsou zjevnou nesprávností, nelze tuto skutečnost přejít zběžným konstatováním o chybě žalované. Podle stěžovatele je třeba z této nejasnosti vzbuzující pochyby o zachování základních práv stěžovatele vyvodit důsledky dotýkající se zákonnosti napadeného rozhodnutí, byť by došlo k pouze potenciálnímu ohrožení základních práv stěžovatele. [7] Stěžovatel poukázal na to, že podle ustanovení § 126 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie povinna neprodleně po zajištění poučit zajištěného cizince v jazyce, ve kterém je cizinec schopen se dorozumět, o možnosti podat policii žádost o propuštění ze zařízení a soudního přezkumu zákonnosti zajištění a rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení. Nelze-li tento jazyk zjistit a nelze-li toto seznámení provést ani jiným způsobem, policie cizince poučí předáním písemně vyhotoveného poučení v jazycích českém, anglickém, francouzském, německém, čínském, ruském, arabském, hindském a španělském o možnosti soudního přezkumu zákonnosti zajištění a rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení. O předání písemně vyhotoveného poučení policie sepíše záznam. [8] Z tohoto ustanovení podle stěžovatele vyplývá jeho právo užít mateřštinu ve správním řízení, jakož i to, že vydání rozhodnutí o zajištění je jediným úkonem ve správním řízení. Pokud pak je na straně 8 napadeného rozhodnutí uvedeno, že řízení bylo „vedeno v jazyce českém za přítomnosti tlumočníka do jazyka kurdského, neboť účastník řízení nerozumí jazyku, v němž je řízení vedeno. Rozhodnutí účastník řízení v plném rozsahu porozuměl“, a tlumočení navíc prováděl Ing. Zahid Rashid, jenž je podle seznamu znalců a tlumočníků vedených Ministerstvem spravedlnosti tlumočníkem z jazyka pandžábského a jazyka urdu, nelze rozptýlit pochybnosti o skutečné možnosti stěžovatele seznámit se s obsahem rozhodnutí a tomuto rozhodnutí porozumět s tím, že stěžovatel byl v řízení vyslechnut v anglickém jazyce a položeným otázkám zjevně porozuměl. [9] Stěžovatel je toho názoru, že povinností žalované bylo zajistit nejen tlumočení samotného podání vysvětlení (k čemuž podle obsahu spisu i došlo) nýbrž i tlumočení rozhodnutí, jež je ostatně prvním úkonem ve správním řízení, a to do jazyka, kterému stěžovatel rozumí. O tom, že k této skutečnosti došlo, však vznikly podstatné pochybnosti, které dle názoru stěžovatele v žádném případě nelze rozptýlit poukazem na pravděpodobnou věcnou chybu v odůvodnění rozhodnutí. Stěžovatel je toho názoru, že napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek, který vytýkané vady označil za nepodstatné, tak z výše uvedených důvodů nemohou obstát pro zjevnou vadu řízení, respektive nezohlednění této vady v přezkumném řízení před správním soudem. [10] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Při projednání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že již dne 23. 11. 2017 bylo zajištění stěžovatele ukončeno za účelem realizace jeho předání do Italské republiky - státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Tuto skutečnost však policie (v rozporu s povinností vyplývající pro ni z ustanovení § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců) neoznámila ani krajskému soudu v řízení o žalobě a ani později Nejvyššímu správnímu soudu v rámci řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle ustanovení § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců nezastavil a kasační stížnost posoudil meritorně. [12] Podle ustanovení § 16 správního řádu, z něhož vyplývá, že správní řízení se zásadně vede v jazyce českém (odst. 1). Platí taktéž, že každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám, nestanoví-li zákon jinak. (odst. 3). A contrario k tomu platí, že v řízení vedeném ex officio takovému cizinci zajišťuje tlumočníka správní orgán na své náklady. [13] Tato pravidla, která obecně platí pro všechna správní řízení, částečně modifikují zákony upravující pobyt cizinců na území České republiky. Podle ustanovení § 22 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu má účastník právo jednat v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. (odst. 1). Ministerstvo vnitra účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany poskytne bezplatně tlumočníka na úkony, ke kterým byl ministerstvem předvolán nebo vyzván (odst. 2). S účinností zákona č. 222/2017 Sb. od 15. 8. 2017 taktéž zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců