4 As 106/2018 — Nejvyšší správní soud

4 As 106/2018- 59 - text 4 As 106/2018 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) E. S., b) F. S., oba zast. Mgr. Kristýnou Sopouchovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 7, Kolín, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2015, č. j. ZKI PR-O-79/696/2015-9, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č. j. 46 A 125/2015 - 77, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Kutná Hora (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 11. 5. 2015, č. j. OR-49/2009-205, jímž nevyhověl nesouhlasu podanému žalobcem b) s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu. Katastrální úřad v rozhodnutí uvedl, že se nejedná o chybu ve smyslu § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon z roku 2013“), a proto hranice mezi pozemky p. č. X a p. č. X (dále též jen „sporná hranice“) v katastrálním území Nové Dvory u Kutné Hory bude v souboru geodetických informací nadále evidována v souladu s výsledkem obnovy katastrálního operátu přepracováním jako spojnice podrobných bodů polohopisu č. X a č. X určených záznamem podrobného měření změn č. 370. [2] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítali, že se žalovaný nevypořádal s jejich odvolacími námitkami, postupoval diskriminačně a nevypořádal se s námitkami žalobců týkajícími se listin [jednotlivé zprávy a žádosti, kupní smlouva a znalecký posudek z roku 1981, mapové listy technickohospodářského mapování (dále též „THM“)] nezaevidovaných ve správním spisu. Geometrické plány č. 159-22/94 a č. 160-23/94 nebyly podle žalobců způsobilé k opravě katastrální mapy. Výsledek technickohospodářského mapování je založen na protokolu č. 9 z roku 1963, který však je neúplný a bylo s ním dodatečně manipulováno ve vztahu ke sporné hranici. Měřické náčrty technickohospodářského mapování č. 20 a č. 22 neobsahují název katastrálního území ani označení navazujících měřických náčrtů, použité měřítko, odkaz na číslo protokolu a podpis odpovědné osoby o shodě zákresu v měřickém náčrtu se zákresem v katastrální mapě. Není patrné, jak dospěl žalovaný k závěru o původu těchto měřických náčrtů. Zákres sporné hranice neodpovídá zákresu hranice v protokolu, v mapovém listu ani v jednotlivých kopiích měřických náčrtů předkládaných v průběhu správního řízení; naopak se průběh sporné hranice v různých podkladech liší. [3] Žalobci dále namítali, že v geometrickém plánu č. 482-128/2012 došlo k chybnému zaměření sporné hranice, která má správně měřit 17,75 metrů. Poté, co bylo rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 31. 10. 2011, č. j. OR-49/2009-205/5, i potvrzující rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2012, č. j. ZKI-O-160/1641/2011/Nov, o změně sporné hranice zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2014, č. j. 46 A 27/2012 - 33, sdělil katastrální úřad účastníkům, že s ohledem na tento rozsudek vrátil spornou hranici zpět na původní hodnoty, což žalobci považují za protiprávní postup, neboť změnu hranice nelze provést bez souhlasu vlastníků přilehlých pozemků. Závěrem žalobci podotkli, že byla zamítnuta jejich žádost ze dne 9. 9. 2015, v níž vyzvali ředitelku žalovaného, aby provedla kontrolu v archivu katastrálního úřadu, zda jsou ve správním řízení skutečně předkládány kopie tam uložených originálů, a žádali o zahájení přezkumného řízení. [4] Krajský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Konstatoval, že správní spisy jsou vedeny standardním způsobem a splňují požadavky, které na vedení správního spisu klade § 17 odst. 1 správního řádu. Údajně chybějící listiny se ve správním spisu nacházejí. [5] Krajský soud nejprve podrobně zrekapituloval dosavadní řízení a konstatoval, že platnost katastrálního operátu, jenž vznikl novým mapováním (tedy šetřením v terénu), byla vyhlášena v roce 1973. Následně došlo v katastrálním území Nové Dvory u Kutné Hory (dále též „k. ú. Nové Dvory“) k další obnově katastrálního operátu, proti které nebyly podány námitky žádným z tehdejších vlastníků pozemků p. č. X a p. č. X. Platnost nového operátu byla vyhlášena ke dni 1. 6. 2009. Tímto dnem se v souladu s § 17 odst. 2 tehdy účinného katastrálního zákona (č. 344/1992 Sb.) stal dosavadní katastrální operát neplatným. I v takovém případě lze nicméně podle krajského soudu použít institut opravy chyby podle § 36 katastrálního zákona z roku 2013. [6] K protokolu o místním šetření (vyšetření držby) č. 9 z roku 1963 krajský soud uvedl, že se v řízení neprokázalo, že by byl upravován. S poukazem na § 8 odst. 2 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, krajský soud uvedl, že i pokud by paní M. H. (právní předchůdkyně žalobců) protokol nepodepsala, jak tvrdí žalobci, nemělo by to na platnost poznatků z místního šetření žádný vliv, a nezabýval se proto již hodnocením pravosti podpisu paní H.. Vlastníci obou pozemků sousedících s pozemkem p. č. st. X (nyní p. č. X) K. H. a manželé P. potvrdili průběh vlastnické hranice podpisem přílohy tohoto protokolu. [7] Měřické náčrty technickohospodářského mapování č. 20 a č. 22, jsou na zadní straně opatřeny razítkem katastrálního úřadu, nečitelným podpisem pracovníka tohoto úřadu a informací, že se jedná o měřické náčrty THM. Je z nich na první pohled zřejmé, že zobrazují právě tu část k. ú. Nové Dvory, kde se nachází sporná hranice. [8] Skutečnost, že průběh sporné hranice po technickohospodářském mapování se liší od průběhu hranice v pozemkovém katastru, neshledal krajský soud problematickou. Jak totiž vyplývá z § 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, údaje z bývalého pozemkového katastru měly při vytváření evidence nemovitostí pouze podpůrnou povahu; evidence nemovitostí však – jak vyplývá z § 3 zákona o evidenci nemovitostí – vycházela ze skutečného stavu zjištěného pracovníky geodézie např. právě při technickohospodářském mapování. Nelze se tudíž bez dalšího domnívat, že každý rozdíl mezi údaji pozemkového katastru a údaji evidence nemovitostí je zřejmým omylem. [9] Žádná z námitek žalobců ve vztahu k podkladům technickohospodářského mapování nemůže být podle krajského soudu považovaná za zřejmý omyl při vedení katastru nemovitostí, jak tento pojem vyložil NSS v rozsudcích ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 - 103, ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31, a ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 As 307/2016 - 38. [10] Ve vztahu k námitkám týkajícím se technickohospodářského mapování a ještě starších mapových děl krajský soud uvedl, že platnost mapy vyhotovené technickohospodářským mapováním byla vyhlášena v roce 1973 a předcházelo tomu provedení detailního mapování v terénu (viz měřické náčrty č. 20 a 22, protokol o vyšetření hranic držby). Vzniklo tak zcela nové mapové dílo (operát evidence nemovitostí), které nahradilo dosavadní mapu evidence nemovitostí (tedy de facto mapu pozemkového katastru). Krajský soud považuje za nepřípustné, aby více než 35 let po vyhlášení platnosti tohoto katastrálního operátu byla zpochybňována správnost výstupu technickohospodářského mapování a poukázal v této souvislosti na rozsudek NSS č. j. 1 As 46/2008 - 134. [11] Vzhledem k tomu, že technickohospodářským mapováním vznikl zcela nový operát, nelze zpochybnit správnost výstupu technickohospodářského mapování tím, že sporná hranice v něm není zachycena shodně jako v mapových dílech předchozích evidencí nemovitostí. Byť mapa pozemkového katastru byla podkladem technickohospodářského mapování, vytvoření nové mapy evidence nemovitostí představuje prvek diskontinuity, který nedovoluje činit jakékoliv právní závěry týkající se případné chyby při vedení katastru nemovitostí (dříve evidence nemovitostí) vyplývající z odlišného zobrazení předmětů měření v mapě. Ostatně žalobci za celou dobu, co probíhalo řízení před správními orgány, nepředložili výňatek z katastrálního operátu platného kdykoliv v době před rokem 1973, z něhož by vyplývalo, že hranice pozemků p. č. X a X probíhala jinak než po obvodové zdi budovy na pozemku p. č. X. Žádný z těchto historických podkladů nepodporuje tvrzení žalobců, že severní bod sporné hranice byl umístěn jinde, než na rohu budovy č. p. X. Naopak všechny tyto historické podklady, ať již jde o mapu stabilního katastru, nebo mapu pozemkového katastru, dokládají, že sporná hranice vedla po obvodové zdi domu č. p. X na pozemku p. č. st. X. Účelem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu není prověřit a případně opravit výsledky technickohospodářského mapování pro