4 As 172/2017 — Nejvyšší správní soud

4 As 172/2017- 32 - text 4 As 172/2017 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. F., zast. Mgr. Romanem Pfeiferem, advokátem, se sídlem Pecháčkova 1245/8, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2015, č. j. JMK 76097/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2017, č. j. 30 A 106/2015 – 63, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Jádro sporu [1] Jádrem sporu je posouzení dvou otázek: (a) zda Mateřská škola Újezd u Brna (dále jen „mateřská škola“) postupovala diskriminačně, když nepřijala žalobkyni k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole podle kritéria věku a upřednostnila děti starší; a (b) do jaké míry jsou v projednávaném případě závazné, resp. relevantní závěry správních soudů v jiném řízení, avšak ohledně téže žalobkyně a téže právní otázky (tj. tvrzené věkové diskriminace při nepřijetí do mateřské školy). Věková diskriminace ze strany mateřské školy měla podle žalobkyně spočívat v tom, že mateřská škola upřednostnila při přijímání starší děti uvnitř skupiny dětí se shodným nástupem k předškolnímu vzdělávání podle směrnice ředitelky mateřské školy MŠ, č. j. MŠ/182/11 (dále jen „směrnice MŠ“). II. Předcházející řízení před správními soudy [2] Záležitost žalobkyně má letitou historii a správní soudy ji poprvé projednávaly již v letech 2014 a 2015. V té době bylo předmětem řízení jiné správní rozhodnutí žalovaného (byť s totožným výsledkem, tj. nepřijetím žalobkyně do mateřské školy). Níže uvedená rekapitulace dřívějšího řízení je v nyní posuzované věci významná proto, že se správní soudy již tehdy zabývaly otázkou věkové diskriminace. [3] Ředitelka mateřské školy rozhodnutím ze dne 11. 9. 2012, č. j. MŠ/162/2012, rozhodla tak, že žalobkyně nebyla ode dne 3. 9. 2012 přijata k předškolnímu vzdělávání do mateřské školy. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil a zamítl odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 31. 10. 2012, č. j. JMK 110551/2012. [4] Žalobkyně napadla tehdejší rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 14. 8. 2014, č. j. 30 A 115/2012 – 62, zrušil žalobou napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (dále jen „původní zrušující rozsudek“). Důvody zrušovacího výroku rozsudku nejsou pro nyní projednávanou věc rozhodné a netýkají se nyní projednávané otázky věkové diskriminace. Významné pro projednávaný případ naopak je, že se krajský soud již tehdy výslovně zabýval otázkou věkové diskriminace, protože stěžovatelka na toto téma přednesla žalobní námitku. Podle ní rozdílné zacházení s uchazeči o předškolní vzdělávání je možné pouze v případě, že by starší děti čekal dřívější počátek povinné školní docházky. Nelze však upřednostňovat děti dříve narozené, které budou mít shodný počátek povinné školní docházky. Je vyloučeno, aby dítě narozené o jeden den dříve mělo vyšší potřebu předškolního vzdělávání, než dítě narozené o den později. Kritérium zvolené ve směrnici MŠ činí mezi dětmi nedůvodné rozdíly a má diskriminační charakter. [5] Krajský soud v původním zrušujícím rozsudku označil tuto žalobní námitku za nedůvodnou a obsáhle ji vypořádal. Uvedl mimo jiné, že „kritérium věku (přednost dítěte předškolního věku pěti a také věku vyššího tří let) je odůvodněno legitimním cílem, proto není žalobní bod ohledně diskriminace žalobce pro věk důvodný. Zejména pokud cílem předškolního vzdělávání je vytváření základních předpokladů pro pokračování ve vzdělávání a vyrovnávání nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání (§ 33 školského zákona). Zákaz diskriminace není zákazem rozlišování odlišností, zde jakkoli obecně, předpokládané dovednosti dítěte v určitém věku potřebného pro zajištění výchovy a péče v předškolním zařízení a dále ve školním zařízení. Obdobně soud považuje za nediskriminační kritérium přednosti staršího dítěte […], neboť z § 34 odst. 4 školského zákona plyne priorita přípravy staršího dítěte na předškolní přípravu. Zároveň v daném kritériu soud shledává legitimní sociální důvod, neboť nepřijetí dítěte do předškolního zařízení obvykle zakládá zásah do majetkových poměrů rodičů. Kritériem „přednosti staršího dítěte“ je tak upřednostněno dítě, jehož rodiče byli podrobeni takovému zásahu do majetkových nebo osobních poměrů po delší dobu“ (zvýraznění bylo přidáno). [6] K otázce se vyslovil i Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“), jenž se věcí zabýval v roce 2015 na základě kasační stížnosti žalovaného proti původnímu zrušujícímu rozsudku. V rozsudku ze dne 9. 4. 2015, č. j. 8 As 154/2014 – 49, k tomu NSS v reakci na vyjádření stěžovatelky ke kasační stížnosti žalovaného uvedl, že krajský soud dospěl ke správnému závěru, že při výběru lze uplatnit i věkové kritérium. „Žalobkyně namítala nedostatečně vypořádání námitky diskriminačního charakteru doplňkového kritéria věku při rovnosti bodů. Toto kritérium je plně podřaditelné pod obecnou námitku diskriminace podle věku, jak ji vypořádal krajský soud. Lze očekávat, že v přijímacím řízení k předškolnímu vzdělávání může dojít k tomu, že se bude k předškolnímu vzdělávání hlásit skupina dětí obdobného věku, ale z kapacitních důvodů bude moci být přijata pouze jejich omezený počet. Rozdělení na přijaté a nepřijaté podle data narození lze považovat za objektivní. Alternativou je pouze případné losování mezi skupinou dětí se stejným počtem bodů a patřících do jedné skupiny podle data nástupu do základní školy. Ředitelka mateřské školy není oprávněna přijmout více dětí, než kolik je kapacita vzdělávacího zařízení. Proto vždy bude docházet k neumístění určitého počtu dětí. I z toho důvodu školský zákon speciálně pamatuje na děti předškolního věku, a to v § 34 odst. 4 školského zákona“ (zvýraznění bylo přidáno). NSS uzavřel, že z uvedeného důvodu rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný, jak namítala žalobkyně ve svém vyjádření k tehdejší kasační stížnosti. [7] S ohledem na původní zrušující rozsudek krajského soudu žalovaný (vázán vysloveným právním názorem správních soudů) vydal dne 15. 6. 2015 nové rozhodnutí č. j. JMK 76097/2015, jímž opět zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitelky mateřské školy a toto rozhodnutí potvrdil (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). III. Řízení před krajským soudem [8] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu a domáhala se znovu jeho zrušení. Ze soudního spisu je patrné, že žaloba byla velice obsáhlá (přes 20 stran textu), prakticky se však týkala jedné otázky, a to opět věkové diskriminace stěžovatelky při přijímání do mateřské školy. [9] Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Odkázal zejména na rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2012, č. j. 1 As 35/2012 – 40, podle něhož „[p]odmínky přijímání do předškolních vzdělávacích zařízení musí být proto určeny předem a musí vycházet z principu rovnosti příležitostí. Přístup do zmíněného systému vzdělávání by měl být především v souladu s principem transparentnosti, který v širším smyslu vyjadřuje, že postupy při rozhodování jsou srozumitelné a otevřené, dle předem stanovených kritérií. Kromě zákonem určeného kritéria přednostního přijetí dětí předškolního věku, si lze jako další kritérium představit např. přednostní přijetí starších dětí“ (zvýraznění přidal krajský soud). [10] Poukázal také na původní zrušující rozsudek, v němž se již krajský soud k této otázce vyjádřil s tím, že „[k]ritérium věku (ve smyslu seřazení dětí dle data narození od nejstarších po nejmladší při dosažené rovnosti bodů) nelze považovat za diskriminační, jelikož bylo odůvodněno legitimním cílem (nárůst potřeby předškolního vzdělání dítěte se zvyšujícím se věkem), a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.“ Vedle toho poukázal i na rozsudek NSS sp. zn. 8 As 154/2014 (citovaný v odstavci [6] výše). [11] Krajský soud konstatoval, že žalovaný v napadeném rozhodnutí provedl posouzení splnění kritérií pro přijetí stěžovatelky k předškolnímu vzdělávání, vypořádal se s námitkami žalobkyně a nelze mu vytýkat, že se s nimi vypořádal stručněji právě za pomoci odkazu na shora citované rozsudky správních soudů. [12] Žalobkyně tvrdila, že užití kritéria věku (v podobě seřazení dětí od nejstarších po nejmladší podle data narození) u dětí uvnitř skupiny se stejným nástupem k povinné školní docházce vede k neodůvodněnému rozlišování a diskriminaci mladších dětí, které jsou již tak ve svém postavení znevýhodněny. Dle názoru žalobkyně by přitom s ohledem na smysl a účel předškolního vzdělávání naopak bylo vhodnější přijímat přednostně děti mladší, aby se jim dostalo delšího předškolního vzdělání, které by napomohlo k vyrovnání nerovnoměr