5 Ads 46/2017 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 46/2017- 84 - text 5 Ads 46/2017 - 91 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. S., zastoupený Mgr. Viktorem Stejskalem, advokátem se sídlem Žerotínovo nám. 14, Přerov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 12. 2016, č. j. 22 A 46/2016 – 176, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 12. 2016, č. j. 22 A 46/2016 – 176, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 12. 2016, č. j. 22 A 46/2016 – 176, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „žalovaný“) ze dne 11. 5. 2016, č. j. MPSV - 2016/95296 – 924, sp. zn. SZ/1079/2015/9S – ZLK, SZ/MPSV – 2015/129307 – 923, ve věci žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. [2] Dne 5. 2. 2013 podal žalobce žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Rozhodnutím ze dne 3. 5. 2013, č. j. MPSV-UP/448213/13/AIS-ZDP, sp. zn. SZ/16773/2013/AIS-ZDP, Úřad práce České republiky – krajská pobočka ve Zlíně, kontaktní pracoviště Otrokovice (dále též „úřad práce“) žalobci průkaz osoby se zdravotním postižením nepřiznal. Úřad práce zhodnotil žalobcův zdravotní stav jako dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“). O žalobci však nebylo možné konstatovat, že by nebyl schopen zvládat základní životní potřeby uvedené v § 9 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o sociálních službách (mobilitu nebo orientaci) ani nebyl uznán za osobu závislou na pomoci jiné osoby dle citovaného zákona; žalobce nezvládal pouze výkon fyziologické potřeby a péči o domácnost. Na základě odvolání žalobce vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 25. 10. 2013, č. j. MPSV-UM/10667/13/4S-ZLK, sp. zn. SZ/659/2013/9S-ZLK, jímž odvolání zamítl a uvedené rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Žalovaný konstatoval, že žalobce nesplňoval podmínky § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, pro přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Podle závěrů Posudkové komise MPSV, detašovaného pracoviště v Brně, žalobce nezvládal toliko dvě základní životní potřeby: osobní aktivity a péči o domácnost, a tedy nebyl osobou závislou na pomoci jiné osoby ve smyslu zákona o sociálních službách a ani se nejednalo o základní životní potřeby uvedené v § 9 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o sociálních službách. [3] Žalobce podal ve věci žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který následně rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 16. 10. 2014, č. j. 22 A 103/2013 - 159, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Úřad práce dle krajského soudu porušil § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle kterého mají správní orgány povinnost dát účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí ve věci možnost, aby se vyjádřili k podkladům rozhodnutí. Zároveň krajský soud shledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného z toho důvodu, že v odvolacím řízení nebyly posudkovou komisí zkoumány důsledně a přesvědčivě všechny aktivity posuzovaného podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v relevantním znění (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). V posudku ze dne 19. 7. 2013 postrádal krajský soud bližší rozbor základní životní potřeby mobilita při hodnocení schopnosti posuzovaného zvládat dílčí aktivity. Krajský soud rovněž nesouhlasil s doplňujícím posudkem posudkové komise ze dne 26. 9. 2013, podle něhož měl být dostatečně zjištěn zdravotní stav žalobce za účelem jeho posouzení. Posudková komise totiž nezohlednila vyjádření, ve kterém žalobce uváděl, že nebyl schopen zaujímat různé polohy, byl omezen ve schopnosti pohybovat se po nerovném povrchu a [anonymizováno]. Krajský soud dále shledal, že nedostatečně posouzena byla i základní životní potřeba obouvání a oblékání, neboť posudková komise nezohlednila tvrzení žalobce [anonymizováno]. V otázce základní životní potřeby tělesné hygieny potom nebyla zohledněna skutečnost, že žalobce [anonymizováno]. Posudková komise se ve svých posudcích dostatečně nevyjádřila k jednotlivým námitkám žalobce ve vyjádřeních ze dne 2. 8., 15. 8. a 30. 8. 2013; vyjádření ze dne 21. 10. 2013 zůstalo potom zcela bez odezvy. Jelikož se správní orgány dostatečně nevypořádaly s námitkami žalobce a navrženými důkazy, krajský soud shledal napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. [4] Na základě rozsudku Krajského soudu v Brně žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2015, č. j. MPSV-UM/441/15/4S-ZLK, sp. zn. SZ/659/2013/9S-ZLK, zrušil rozhodnutí úřadu práce a věc mu vrátil k novému projednání. Zároveň žalovaný podal kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu, kterou však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2015, č. j. 4 Ads 263/2014 – 60, zamítl, ačkoliv dospěl k závěru, že správní orgán neporušil § 36 odst. 3 správního řádu, jak uvedl krajský soud, jelikož žalobce byl úřadem práce vyzván, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Případy, kdy žalovaný nepřeposlal vyjádření žalobce posudkové komisi, nemusely mít nutně vždy za následek nezákonnost rozhodnutí, jestliže příslušné podání pouze opakovalo předchozí argumenty žalobce. Nejvyšší správní soud nicméně souhlasil s krajským soudem, že posudková komise nedostatečně zhodnotila v návaznosti na námitky a důkazy předkládané žalobcem jeho zvládání základní životní potřeby mobility a také oblékání a obouvání, a to i z toho důvodu, že žalovaný námitky obsažené v podání žalobce ze dne 18. 10. 2013 posudkové komisi nepostoupil. [5] Úřad práce po té po konzultaci se svým generálním ředitelstvím zahájil znovu veškerá posuzování, včetně sociálního šetření, kterému se však žalobce odmítl podrobit. Posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín, lékařské posudkové služby, ze dne 6. 5. 2015 byl proto vydán na základě původního sociálního šetření ze dne 15. 2. 2013. Posudkový závěr zněl, že žalobce není osobou, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona o sociálních službách. Posudek však také zohlednil, že dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 by se jednalo o osobu [anonymizováno] ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek, ve znění zákona č. 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále též „zákon č. 313/2013 Sb.“). Jednalo by se totiž o zdravotní stav uvedený v bodu 1 písm. d) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění vyhlášky č. 388/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, účinné od 1. 1. 2014 (dále jen „vyhláška č. 388/2011 Sb.“). Na základě vyjádření žalobce zažádal úřad práce o doplnění posudku ze dne 6. 5. 2015, ovšem OSSZ Zlín, lékařská posudková služba, ve svých vyjádřeních ze dne 29. 6. 2015 a ze dne 28. 7. 2015 setrvala na svém stanovisku a ztotožnila se se závěry posudku Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 18. 6. 2015, který byl vypracován ve věci žádosti žalobce o přiznání příspěvku na [anonymizováno]. Další vyjádření k námitkám žalobce OSSZ Zlín, lékařská posudková služba, zaslala úřadu práce dne 18. 8. 2015. S ohledem na uvedené posudky OSSZ Zlín, lékařské posudkové služby, vydal úřad práce rozhodnutí ze dne 22. 9. 2015, č. j. 318813/15/ZL, sp. zn. SZ/16773/2013/AIS-ZDP, jímž žádost o průkaz osoby se zdravotním postižením pro období od 5. 2. 2013 do 31. 12. 2015 zamítl a ode dne 1. 1. 2014 trvale přiznal žalobci průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“. [6] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Na základě žádosti žalovaného Posudková komise MPSV v Brně vydala dne 18. 12. 2015 posudek, z jehož závěrů vyplývalo, že v období do 31. 12. 2013 nešlo o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby mobility nebo orientace, ani o osobu, která se ve smyslu § 8 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné osoby. Zároveň se ovšem jedná o osobu [anonymizováno] ve smyslu § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť zdravotní stav posuzovaného svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný s