9 As 5/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 5/2018- 88 - text 9 As 5/2018 - 92 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. M. Š., proti žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů, se sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 2. 2016, č. j. GI-IF-30-10/2015, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, č. j. 8 A 69/2016 - 142, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno shora označené rozhodnutí stěžovatelky a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Výrokem II. jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 903,75 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. [2] Rozhodnutím stěžovatelky bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí 1. odboru kanceláře ředitele stěžovatelky ze dne 30. 12. 2015, č. j. GI-IF-30-4/2015, o částečném odmítnutí jeho žádosti ze dne 16. 12. 2015 o poskytnutí informací podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „informační zákon“). [3] Odmítnutí se týkalo poskytnutí informací „které úřední osoby služebně činné v Generální inspekci bezpečnostních sborů (s uvedením jejich služební hodnosti, jména, příjmení, služebního místa a útvaru GIBS, u něhož působí) se podílely na nedostatečně účinném vyšetřování ve věci rozhodované nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015“ a: „jaký služební příjem byl těmto úředním osobám vyplacen v letech 2014 a 2015, s uvedením všech složek podle § 113 zákona č. 361/2003 Sb. a s uvedením roku jejich narození a obce, ve které mají trvalý pobyt.“ [4] Soud se neztotožnil s důvody, pro které bylo žalobci odepřeno poskytnutí informací ohledně jména, příjmení, služební hodnosti a služebního zařazení příslušného pracovníka GIBS prověřujícího případnou trestnou činnosti Policie ČR (dále jen „police“) ve věci, která byla předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu. Samotné jméno úřední osoby, zde příslušníka GIBS, příp. údaje o jeho hodnosti a služebním zařazení, nelze bez dalšího podřadit pod výjimku § 11 odst. 6 informačního zákona. Tato norma se vztahuje k činnosti orgánů činných v trestním řízení a bez bližších podrobností nelze konstatovat, že mezi tyto informace patří i údaj o totožnosti osob, které pro takový orgán v rámci vyšetřování trestné činnosti pracují. [5] V konkrétním případě šetření policejního zásahu proti vyhošťovanému občanovi Kamerunu byla známá identita a totožnost osoby, která prováděla za GIBS šetření a která vydala usnesení o odložení věci, a to celé řadě osob, přinejmenším oznamovateli a jeho zástupci. To již samo o sobě zpochybňuje závěr, že by jméno právě této osoby mělo zůstat v důležitém zájmu dle § 11 odst. 6 informačního zákona utajeno. Jakkoliv protokoly o provádění úkonů trestního řízení, příp. samotné rozhodnutí o odložení věci, nejsou veřejným dokumentem, který by měl být poskytnut komukoliv, přesto se k jeho obsahu může dostat větší počet blíže nespecifikovaných osob, protože oznamovatel, resp. jeho zástupce není vázán žádnou povinností jej utajovat a informace z něj nesdělovat třetím osobám. Tato skutečnost tedy byla v rozhodnutí GIBS zohledněna nedostatečně. [6] Nevěrohodný a další vysvětlení postrádající je i argument, že vzhledem k omezenému počtu pracovníků GIBS dochází k tomu, že určitá úřední osoba v jedné věci při prošetřování funguje v tzv. otevřeném režimu, tj. vyhotovuje rozhodnutí směřující navenek, a následně v jiné věci by měla figurovat jako orgán vykonávající operativní činnost s využitím operativně pátracích prostředků a působící v jakémsi utajení. Soud má za to, že ve chvíli, kdy je totožnost osoby a její příslušnost ke GIBS již jednou zveřejněna, lze si obtížně představit, že by v nějaké jiné věci tato osoba mohla působit pod stejným jménem v utajení a že by z tohoto důvodu bylo nutno její jméno, příjmení a služební zařazení nadále utajovat a nezveřejňovat. [7] Minimálně v tomto rozsahu se musí stěžovatelka znovu námitkami uplatněnými v odvolání žalobce proti rozhodnutí o částečném odmítnutí informace zabývat a vypořádat, s tím, že je třeba mít na paměti princip prostupující informační zákon, tedy, že všechny výjimky týkající se neposkytnutí informace je třeba vykládat restriktivně. [8] K odepření poskytnutí informací s odkazem na § 11 odst. 6 informačního zákona je třeba uvést, že ani pravidlo vyjádřené v tomto ustanovení není samoúčelné, a že tato výjimka může ospravedlnit znepřístupnění požadované informace jen tehdy, pokud by „poskytnutím informace mohl být zmařen předmět a účel trestního řízení, tedy zpochybněna role státu při zjišťování trestných činů, odhalování, stíhání a odsuzování pachatelů trestných činů či obecně při upevňování zákonnosti,“ s tím, že „ohrožení schopnosti orgánů činných v trestním řízení plnit své úkoly musí být konkrétně a srozumitelně vyjádřené a zároveň prokazatelně existující, nikoliv pouze hypotetické,“ (viz rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 6 As 338/2016  55). [9] Soud se však neztotožnil s argumentem žalobce zpochybňujícím odmítnutí poskytnutí informace o místě pobytu konkrétní osoby, a to pro případ kombinace neobvyklosti jména osoby a menší velikosti obce její pobytu. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření ke kasační stížnosti [10] Stěžovatelka brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítá, že městský soud po celou dobu řízení ignoroval existenci osoby zúčastněné na řízení (příslušníka GIBS), na jejíž osobní a další údaje směřovala žádost žalobce. Stěžovatelka s touto osobou po celou dobu správního řízení jednala a soud s ní měl proto po podání žaloby z úřední povinnosti jednat. Již tato vada sama o sobě postačuje ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu k dalšímu řízení. [11] Nesouhlasí s věcným posouzením soudu, zejména se závěrem, že samotné jméno úřední osoby, případně údaje o jeho hodnosti a služebním zařazení, nelze podřadit pod výjimku § 11 odst. 6 informačního zákona. Právě informace vztahující se k personálnímu obsazení orgánu činného v trestním řízení mají zpravidla zcela konkrétní vypovídací hodnotu o činnosti těchto orgánů (jeho akceschopnosti, síle, možné frekvenci nasazení, apod.) a mohou být způsobilé ohrozit schopnost tohoto orgánu předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy či zajišťovat bezpečnost České republiky. Může se např. jednat o hromadné dotazy na konkrétní personální obsazení specializovaných útvarů, např. jmenný seznam příslušníků specializovaných na problematiku odhalování drogové činnosti, jmenný seznam příslušníků zásahové jednotky, dotazy k identifikaci konkrétních příslušníků. [12] Odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 3. 9. 2015, č. j. 7 As 207/2015  38, který k důvodnosti neposkytnutí jmenného seznamu a dalších informací vztahujících se k příslušníkům a zaměstnancům GIBS uvedl: „Je třeba doplnit, že již v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud naznačil, že stěžovatelka s ohledem na § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím uvedla v napadeném rozhodnutí široký okruh osob, o nichž nemohou být informace požadované v bodě I. žádosti zveřejněny a argumentovala tím, že všichni tito příslušníci, zaměstnanci, včetně vedoucích a náměstků, jsou často osobně angažováni v konkrétních případech, přičemž existuje užší provázanost a spolupráce příslušníků se zaměstnanci, a proto je nezbytné poskytování těchto informací omezit. Nejvyšší správní soud k takovému postupu již uvedl, že výjimky z poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím musí být vykládány restriktivně, a proto okruh osob, o nichž nebude možné sdělit informace požadované v bodu I. žádosti (jméno, příjmení, titul, funkční zařazení a pracoviště), je nutno precizně vymezit právě s ohledem na výjimky stanovené v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Výjimku upravenou v. § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím nelze vykládat tak široce, že dopadá i na zaměstnance nebo příslušníky stěžovatelky, kteří nejsou oprávněni využívat při své činnosti např. podpůrné operativně pátrací prostředky. Všechny tyto skutečnosti by měl městský soud zohlednit. Přitom je nezbytné, aby vycházel z konkrétních skutkových okolností. Městský soud musí v dalším řízení posoudit, zda stěžovatelka postupovala v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, pokud s oh