1 As 127/2018 — Nejvyšší správní soud

1 As 127/2018- 99 - text pokračování 1 As 127/2018 - 114 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., se sídlem Křižíkova 788/2, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem se sídlem V Parku 2323/14, Praha 4, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2017, č. 902001517, č. j. SEI103/2017/90.221-1/031105414, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2018, č. j. 51 A 25/2017 – 149, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 29. 7. 2014 uložila žalobci pokutu ve výši 4.325.235 Kč za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 16 odst. 4 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“). Správního deliktu se žalobce dopustil tím, že v rozporu s § 5 odst. 5 zákona o cenách uplatnil za naměřenou a dodanou elektřinu z fotovoltaické elektrárny (dále též „FVE“) Čekanice u provozovatele distribuční soustavy, za kontrolované období leden až prosinec 2013 tzv. zelené bonusy, jakkoliv nesplnil věcnou podmínku cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 (dále též „cenové rozhodnutí ERÚ“), bod 1.10, pro posouzení této výrobny jako výrobny uvedené do provozu do 31. 12. 2009. [2] Žalovaná zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. [3] Městský soud přisvědčil závěrům žalované a žalobu zamítl. [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu velmi obsáhlou kasační stížnost (50 stran textu členěných do 212 odstavců). Nejvyšší správní soud nebude na tomto místě rekapitulovat jednotlivé stížní body a v zájmu přehlednosti tohoto rozsudku je rozvede dále při jejich vypořádání. Stejně tak NSS níže rekapituluje relevantní pasáže vyjádření žalované. II. Posouzení Nejvyšším správním soudem [5] Soud nejprve přistoupil k posouzení, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti [§ 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], kterou podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. a v řízení je řádně zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy věcně projednatelná. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody; neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Soud odůvodnění rozsudku strukturoval dle okruhů uplatněných kasačních námitek: II.a Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalované; II.b Místní příslušnost soudu; II.c Působnost zákona o cenách; II.d Protiústavnost a nezákonnost cenové regulace; II.e Postih za porušení podzákonného právního předpisu; II.f Uvedení FVE Čekanice do provozu; II.g Liberační důvod; II.h Nezákonné zahájení cenové kontroly; II.ch Odklon od předchozího výkladu Státní energetické inspekce; II.i Výše uložené pokuty a II.j Účast třetích osob při vydávání rozhodnutí. Nejprve soud u každého kasačního okruhu shrne kasační námitky, vyjádření žalované a závěry krajského soudu, následně přistoupí k vlastnímu přezkumu relevantní části napadeného rozsudku. K obsahu jednotlivých částí odůvodnění soud ještě dodává, že námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu se kromě obecné výhrady objevuje jako dílčí argument i v dalších okruzích námitek. Proto je jí věnována přiměřená pozornost i v příslušných částech odůvodnění. [8] Problematikou spáchání správního deliktu dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách v souvislosti s uvedením do provozu fotovoltaických elektráren (dále též „FVE“) se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudcích ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 As 257/2017 – 82, ze dne 21. 3. 2018, č. j. 7 As 423/2017 – 43, ze dne 10. 1. 2019, č. j. 10 As 62/2018 – 135, či ze dne 18. 1. 2018, č. j. 1 As 29/2017 - 45. V těchto rozsudcích jsou uceleně vypořádány některé i v této kasační stížnosti vznesené námitky, proto soud na tyto rozsudky místy odkazuje. II.a Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalované [9] Stěžovatel namítl nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu v různých souvislostech. Krajský soud se podle něj zejména nevypořádal s odkazem na usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016  46, č. 3656/2018 Sb. NSS a se žalobní námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované uvedenou v bodu 71 žaloby. Dále krajský soud sice konstatoval, že rozhodnutí ve vazbě na stavební regulaci nemá na posouzení splnění podmínky uvedení provozovny do provozu vliv, nicméně se nezabýval tím, že správní orgán postupoval odlišně. Stěžovatel také poukázal na vadné vypořádání vznesených námitek nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované krajským soudem. Jak bylo zdůrazněno výše, budou stěžovatelovy námitky vypořádány systematicky v rámci stížnostního okruhu, ve kterém je uplatnil. [10] K jednotlivým výtkám soud konstatuje, že k opomenutí reakce na usnesení rozšířeného senátu se soud vyjádří dále v bodu [44] tohoto rozsudku. Krajský soud podal ucelený výklad toho, proč je zelený bonus cenou. Nevycházel přitom ze zákona o dani z přidané hodnoty, proti kterému mířil žalobní bod 71. Konečně k dílčí námitce opomenutého vypořádání správní praxe se krajský soud vyjádřil v bodu 107 rozsudku. K tomuto blíže bod [125] tohoto rozsudku. [11] Judikatura setrvává dlouhodobě na tom, že za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003  52, ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007  58, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004  73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 2 Afs 203/2016  51). Dochází k ní také tehdy, pokud soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003  75, č. 133/2004 Sb. NSS). V projednávaném případě však rozsudek takovou vadou netrpí. Krajský soud v napadeném rozsudku přímo reagoval na dílčí žalobní body nebo prezentoval své závěry ve formě ucelené argumentace, jejíž závěry jsou zcela dostatečné (rozsudek má 31 stran) a přezkoumatelné, přičemž není povinností soudu vyvrátit všechna jednotlivá tvrzení stěžovatele [nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52)]. [12] Krajský soud dále vypořádal v bodech [48] až [60] stěžovatelem namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované. Nejvyšší správní soud se v této souvislosti ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že rozhodnutí žalované vytýkanou vadou netrpí. II.b Místní příslušnost soudu [13] Stěžovatel ve druhém stížnostním bodu nesouhlasí s místní příslušnosti soudu a poukazuje na skutečnost, že v průběhu řízení došlo ke změně správního orgánu prvního stupně. Tuto změnu nedoprovázelo oznámení dle § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ani změna označení správního orgánu. Státní energetická inspekce je jako správní orgán vymezena institucionálně, přesto Nejvyšší správní soud vymezení správního orgánu postavil na funkčním základě (srov. rozsudek ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 As 200/2016 - 18). Stěžovatel navrhuje postoupit věc do rozšířeného senátu a závěry z citovaného rozsudku překonat. Místně příslušným soudem měl být Městský soud v Praze, neboť správním orgánem v institucionálním pojetí je Státní energetická inspekce se sídlem v Praze. Pouze zákon může zřídit správní úřad a stanovit jeho působnost. Krajský soud nadto chybně uvedl, že se změnilo označení správního orgánu prvního stupně tak, že došlo k nahrazení slova „ČR“ slovy „územní inspektorát pro Jihočeský kraj“. [14] Žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě a rozsudek krajského soudu. Mezi jiným upozornila, že dle § 13c odst. 5 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, je územní inspektorát orgánem rozhodujícím v prvním stupni. [15] Krajský soud se přiklonil k závěrům rozsudku č. j. 6 As 200/2016  18. Neoznámení změny správního orgánu, ke které došlo de iure, nemohlo jakkoliv zasáhnout do stěžovatelových práv, byť procesních. Fakticky stále jednal s tý