— Nejvyšší správní soud

16 Kss 5/2019- 45 - text pokračování 16 Kss 5/2019 - 47 ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc. v právní věci kárné navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu Plzeň – jih, se sídlem Edv. Beneše 1, Plzeň, proti kárně obviněné: JUDr. Drahomíra Regnerová, předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih, se sídlem Edv. Beneše 1, Plzeň, zastoupená JUDr. Jitkou Fišerovou, advokátkou se sídlem Kyjevská 50, Plzeň, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudkyně ze dne 6. 9. 2019, takto: Podle § 314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, přiměřeně aplikovaného v kárném řízení dle § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, na návrh kárné navrhovatelky se schvaluje dohoda o vině a kárném opatření, která byla uzavřena v Plzni dne 27. 8. 2019 mezi kárnou navrhovatelkou, předsedkyní Okresního soudu Plzeň – jih Mgr. Simonou Kubouškovou a kárně obviněnou předsedkyní senátu Okresního soudu Plzeň – jih JUDr. Drahomírou Regnerovou, za účasti její obhájkyně JUDr. Jitky Fišerové, a JUDr. Drahomíra Regnerová nar. X, předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih, se uznává vinnou podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, že jako předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih ve věci ochranného léčení, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 Nt 39/2019 rozhodla při veřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2018 v rozporu s § 99 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o prodloužení ochranného ústavního protitoxikomanického léčení o sedm měsíců, přestože s ohledem na okamžik faktického zahájení výkonu ochranného ústavního léčení dne 24. 6. 2016 mohla učinit rozhodnutí o prodloužení doby trvání ochranného ústavního léčení maximálně do 24. 6. 2018, a měla proto léčeného z ochranného ústavního léčení ihned propustit, což neučinila. Naopak opětovně při veřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 rozhodla o prodloužení ochranného ústavního léčení o šest měsíců, a až v rámci stížnostního řízení byl léčený usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2019, čj. 6 To 133/2019-116, z léčení propuštěn. tedy zaviněně porušila povinnost soudkyně rozhodovat na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, čímž ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a za to se jí ukládá podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu 1 roku. Odůvodnění: I. Průběh kárného řízení [1] Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému byl doručen návrh kárné navrhovatelky na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih, JUDr. Drahomíry Regnerové, ze dne 6. 9. 2019. Společně s kárným návrhem byl kárnému senátu předložen dokument s názvem „Dohoda o vině a kárném opatření“ ze dne 27. 8. 2019. [2] Samotná dohoda o vině a kárném opatření se týká skutku spočívajícího v tom, že kárně obviněná jako předsedkyně senátu Okresního soudu Plzeň – jih ve věci ochranného léčení, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 2 Nt 39/2019 rozhodla při veřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2018 v rozporu s § 99 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), o prodloužení ochranného ústavního protitoxikomanického léčení o sedm měsíců, přestože s ohledem na okamžik faktického zahájení výkonu ochranného ústavního léčení dne 24. 6. 2016 mohla učinit rozhodnutí o prodloužení doby trvání ochranného ústavního léčení maximálně do 24. 6. 2018, a měla proto léčeného z ochranného ústavního léčení ihned propustit, což neučinila. Naopak opětovně při veřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 rozhodla o prodloužení ochranného ústavního léčení o šest měsíců, a až v rámci stížnostního řízení byl léčený usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2019, čj. 6 To 133/2019-116, z léčení propuštěn. [3] Za tento skutek navrhla kárná navrhovatelka, ve shodě s kárně obviněnou a se zohledněním judikatury kárných senátů v obdobných věcech, kárné opatření snížení platu o 15% na dobu jednoho roku, jelikož se jedná o závažné provinění. Závažnost kárného provinění je dána skutečností, že z důvodu porušení povinnosti soudce musel být propuštěn z ochranného léčení nebezpečný pacient, u něhož soud prvního stupně opakovaně s ohledem na provedené dokazování prodlužoval dobu ochranného ústavního protitoxikomanického léčení. Kromě toho šlo o pacienta, který průběh ochranného ústavního léčení mařil opakovaným porušováním abstinence, tedy dopustil se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. j) trestního zákoníku, za což mu byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 1 T 45/2019, uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem v trvání 20 měsíců. Za přitěžující okolnost je třeba považovat předchozí dvě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného (ze dne 5. 4. 2017, čj. 13 Kss 1/2017 - 56, a ze dne 23. 5. 2018, čj. 13 Kss 1/2018 - 66), k jejichž zahlazení nedošlo, přičemž ke spáchání nyní projednávaného kárného provinění došlo necelé tři měsíce po vyhlášení posledního kárného rozhodnutí. Pochybení podobného typu jí bylo vytknutou i výtkou ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 18 Spr 739/2018. Dále byla kárně obviněná za chybné rozhodování ve věcech ochranného léčení již postižena výtkou ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 18 Spr 605/2018. Jako polehčující okolnost bylo zohledněno doznání kárně obviněné a skutečnost, že léčený i přes příkaz k propuštění po určitou dobu i nadále dobrovolně pobýval v léčebném zařízení. Rovněž bylo přihlédnuto k osobě kárně obviněné, která od posledního rozhodnutí kárného senátu vykazuje dobré pracovní výsledky, po úpravě vyřizující agendy se jedná o bezproblémovou soudkyni, která vyřizuje agendu bez jakýchkoli průtahů. [4] Soudcovská rada Okresního soudu Plzeň-jih ve vydření uvedla, že kárně obviněná vyřizováním věcí napadlých v rámci trestních služeb výrazně napomáhá ostatním kolegům. Práci dle rozvrhu práce vykonává samostatně, její činnost po profesní stránce není schopna hodnotit. V poslední době nebyly zaznamenány žádné projevy nekolegiality či jiného problémového chování. [5] Na jednání dne 4. 12. 2019 kárný senát následně posoudil předloženou dohodu o vině a kárném opatření a neshledal k ní výhrad. Přítomní účastníci potvrdili, že dohoda vyjadřuje jejich pravou a svobodnou vůli. Předseda kárného senátu proto uzavřel, že další dokazování se provádět nebude (§ 314q odst. 5 trestního řádu). II. Posouzení věci kárným senátem [6] Užívání dohody o vině a kárném opatření jako institutu kárného řízení vycházejícího z přiměřeného použití dohody o vině a trestu (§ 314o a násl. trestního řádu) je již zaběhlou praxí kárných senátů Nejvyššího správního soudu ve věcech soudců. V rozhodnutí jednoho z nich ze dne 15. 4. 2019, č. j. 11 Kss 8/2018 – 199, bod 12, se uvádí: „Kárný soud považuje možnost uzavřít dohodu o vině a kárném opatření za vhodné vyústění kárného řízení, protože jde o projev žádoucí sebereflexe nejen na straně kárně obviněného soudce, ale i na straně kárného navrhovatele, je-li předsedou soudu, u nějž soudce působí. (…) Obě strany jsou tak již v procesu sjednávání dohody aktivně vtaženy do řešení jejich společného problému. Předpokladem účinného a dlouhodobě udržitelného řešení je i „manažerská práce“ se soudcem ze strany vedení soudu tak, aby v budoucnu byl schopen svou práci efektivněji organizovat, samozřejmě v míře slučitelné s postavením nezávislého soudce. Schopnost vzájemné otevřené komunikace předurčuje úspěch takového řešení, sjednání dohody o vině a kárném opatření je pak toho příslibem.“ [7] S ohledem na konkrétní okolnosti případu se kárný senát zabýval podrobněji zejména povahou skutku, jehož se dohoda týká. Jde o jednání, kterým byla v důsledku odborného pochybení kárně obviněné omezena osobní svoboda pacienta psychiatrické léčebny vykonávajícího ústavní ochranné léčení. Pacient setrval v léčebně bez patřičného soudního rozhodnutí po dobu několika měsíců. V tomto ohledu šlo o citelný zásah do osobní svobody dané osoby. Rysem zmírňujícím závažnost činu však je v subjektivní rovině (tj. z hlediska zavinění) to, že k