3 As 274/2017 — Nejvyšší správní soud

3 As 274/2017- 59 - text 3 As 274/2017 -64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Barborou Kociánovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Půtova 1219/3, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2017, č. j. 19 A 4/2017 – 52, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : [1] Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 31. 7. 2017, č. j. 19 A 4/2017 – 52 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2016, č. j. MSK 67113/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku - Místku ze dne 31. 3. 2016, č. j. MMFM 45189/2016. Posledně uvedeným byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit tím, že dne 2. 12. 2015 za okolností specifikovaných ve výrokové části správního rozhodnutí I. stupně překročil mimo obec nejvyšší dovolenou rychlost minimálně o 17 km/h. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení v částce 1.000 Kč. [2] Žalobce v žalobě především namítal, že správní orgán I. stupně svým postupem porušil jeho právo na nahlížení do spisu dle § 38 správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Taktéž nevyhověl jeho omluvě, respektive žádosti o odročení ústního jednání nařízeného na 31. 3. 2016, ačkoliv byla dle žalobce založena na důležitém důvodu – nedostatečné době pro přípravu. Správní orgán I. stupně tak projednal věc v nepřítomnosti žalobce i jeho zástupkyně, ačkoliv k tomu nebyly dány podmínky dle § 74 odst. 1, věty druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), čímž došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně jako čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Žalobce rovněž namítl nemožnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, když ihned po ústním jednání došlo k vydání rozhodnutí. Tohoto pochybení se měl dopustit i žalovaný ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Žalobce dále uplatnil řadu dílčích námitek (srov. str. 2 napadeného rozsudku) zahrnující mj. tvrzení nedostatečného zjištění skutkového stavu, neprokázání spáchání přestupku žalobcem bez důvodných pochybností, nevypořádání všech existujících a tvrzených skutečností a další. [3] Krajský soud úvodem napadeného rozsudku zrekapituloval podstatný obsah spisového materiálu. Jmenovitě odkázal na oznámení přestupku ze dne 2. 12. 2015, záznam o přestupku – fotodokumentace z měření rychlosti, ověřovací list autorizovaného metrologického střediska RAMET a. s., Kunovice, ze dne 13. 11. 2015, s platností do 12. 11. 2016 pro (použitý) silniční rychloměr PolCam PC 2006. Dále krajský soud zmínil osvědčení o proškolení policisty J. H. k obsluze měřícího zařízení PolCam, výpis z evidenční karty řidiče a úřední záznam sepsaný pprap. J. H. Rovněž poukázal na podklady relevantní z hlediska průběhu řízení před správním orgánem I. stupně, a to na oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání, při akcentaci v něm obsažených poučení žalobce, sdělení společnosti JUSTITIA LEGAL PARTNERS, s. r. o. (dále též „zástupkyně žalobce“ nebo „společnost JUSTITIA“) správnímu orgánu I. stupně o převzetí zastoupení žalobce, zahrnující též odpovídající plnou moc, žádost Mgr. B. K., jednající za jmenovanou společnost, o nahlédnutí do spisu a odročení ústního jednání a protokol o ústním jednání ze dne 31. 3. 2016. [4] Vůči obecné námitce nepřezkoumatelnosti krajský soud uvedl, že napadené rozhodnutí touto vadou netrpí. Nedůvodnou shledal i námitku neakceptace omluvy z ústního jednání, když s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013, č. j. 9 As 101/2012 – 60, konstatoval, že realizace práva na projednání přestupku v přítomnosti obviněného vyžaduje jistou míru jeho součinnosti, zejména dostavení se k jednání, popřípadě realizaci náležité omluvy, tedy omluvy bezodkladné a opřené o relevantní důvody. [5] V kontextu § 74 odst. 1 PZ a § 59 SŘ krajský soud následně zhodnotil, že omluva žalobce nebyla bezodkladná ani založená na důležitém důvodu. Předvolání k jednání na 31. 3. 2016 bylo žalobci doručeno dne 20. 3. 2016. Ten dne 25. 3. 2016 zmocnil společnost JUSTITIA, přičemž plnou moc doručil správnímu orgánu dne 28. 3. 2016 (pozn. jedná se o zřejmou chybu v psaní, když krajský soud jinak v odůvodnění napadeného rozsudku správně uvádí 26. 3. 2016). Krajský soud zdůraznil, že při zastoupení žalobce bylo rozhodné, zda byla náležitá omluva zástupkyně nikoli žalobce samotného, neboť svá procesní práva mohl uplatňovat jejím prostřednictvím a jeho osobní účast na ústním jednání tedy nebyla nezbytná (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 10. 2011, č. j. 2 As 111/2011 – 56). Doplnil, že ani z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy podmínka osobní účasti obviněného při jednání nevyplývá, neboť má právo se obhajovat prostřednictvím zvoleného obhájce. Za výjimku lze považovat situaci, kdy vyvstane potřeba obviněného vyslechnout. V této souvislosti krajský soud připomněl, že správní orgán může účastníka předvolat k výslechu pouze tehdy, je-li jeho osobní účast nutná pro dosažení cíle řízení, tedy pro zjištění skutkového stavu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 100/2008 – 61). [6] V návaznosti na uvedené závěry krajský soud akcentoval, že správní orgán I. stupně nepovažoval výslech žalobce za nezbytný. Zároveň poznamenal, že předvolání k jednání bylo doručováno žalobci v době, kdy jmenovaný ještě nebyl zastoupen. V žádosti o odročení jednání podané zástupcem žalobce potom dle krajského soudu nebyl ani náznak úmyslu vznést návrh na výslech žalobce při jednání. Jeho neúčast tedy nebránila jednání, neboť správní orgán I. stupně shromáždil pro rozhodnutí ve věci řadu důkazů dostatečně prokazujících spáchání přestupku žalobcem. Krajský soud proto aproboval závěr žalovaného o náležitém zjištění skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu. [7] S ohledem na popsané okolnosti případu a význam zastoupení žalobce krajský soud vyhodnotil, že pro posouzení naplnění podmínek § 74 odst. 1, věty druhé zákona o přestupcích byla rozhodná omluva zástupkyně, jež byla na základě generální plné moci oprávněna k výkonu všech práv žalobce. Při časové souslednosti – doručení předvolání žalobci dne 20. 3. 2016, zmocnění společnosti JUSTITIA dne 25. 3. 2016 a nařízení jednání na 31. 3. 2016, se krajský soud ztotožnil s názorem žalovaného, že zástupkyně žalobce měla na přípravu k jednání dobu odpovídající § 59 správního řádu. Během ní mohla nahlédnout do spisu, což však neučinila. Toto právo přitom není vázáno na dovolení správního orgánu, ale vyplývá přímo ze zákona. Nebylo tedy třeba, aby správní orgán I. stupně o žádosti zástupkyně žalobce rozhodoval. Ve vztahu k důvodu žádosti o odročení jednání – zkrácení doby přípravy vlivem státních svátků, souvisejících dnů pracovního volna a čerpání řádných dovolených, krajský soud uvedl, že „v období od 20. 3. 2016 do 31. 3. 2016 svátek ani den pracovního klidu nebyl, ale 8 pracovních dnů a jeden víkend“, přičemž tvrzení o čerpání řádné dovolené nelze považovat za důležitý důvod omluvy. Připomněl, že je to žalobce, kdo nese odpovědnost za výběr svého zástupce, přičemž bylo na posledně jmenovaném, aby se u správního orgánu včas informoval ohledně akceptace jím uplatněné omluvy z jednání. Krajský soud uzavřel, že správní orgán I. stupně byl oprávněn věc projednat v nepřítomnosti zástupkyně žalobce. [8] Ve vztahu k namítanému porušení § 36 odst. 3 správního řádu krajský soud poznamenal, že žalobce byl o možnosti seznámení se s podklady poučen v oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání k ústnímu jednání. Neúčastí svou a své zástupkyně na jednání se žalobce sám vzdal práva se s poklady seznámit a vyjádřit se k nim (rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 9 As 177/2012 – 28). Po ústním jednání již správní orgán I. stupně do spisového materiálu žádné podklady nedoplňoval. K porušení § 36 odst. 3 správního řádu tedy nedošlo. Ze stejného důvodu jej nemohl porušit ani žalovaný. Ve vztahu k uloženému trestu krajský soud uvedl, že byl uložen na samé spodní hranici zákonné sazby, přičemž druh a výši trestu správní orgán I. stupně odůvodnil v souladu s § 12 PZ. V souhrnu uvedených závěrů proto krajský soud