5 Afs 225/2016 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 225/2016- 29 - text 5 Afs 225/2016 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobců: a) J. V., b) K. V., oba zastoupeni JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem Kroftova 1, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 1803/3a, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2016, č. j. 10 Af 34/2015 – 42, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce a) a žalobce b) [dále jen „stěžovatelé“ nebo „stěžovatel a)“ a „stěžovatel b)“] domáhali zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2015, č. j. 1488031/15/2201-80541-302602, kterým byla podle § 181 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), částečně zastavena daňová exekuce na přikázání pohledávky z účtu manželky dlužníka [stěžovatele b)]. [2] Žalovaný správce daně evidoval na osobním účtu stěžovatele a) nedoplatky, k nimž došlo porušením rozpočtové kázně v důsledku nezaplacení jednotlivých splátek návratné finanční výpomoci v termínech dle uzavřených dotačních smluv. Po neúspěšném vymáhání těchto nedoplatků přímo po dlužníkovi – stěžovateli a) vydal žalovaný exekuční příkaz ze dne 14. 4. 2014, č. j. 838320/14/2201-25201-302602, na přikázání pohledávky z účtu manželky dlužníka – stěžovatele b). Předmětem exekuce bylo vymožení vykonatelného daňového nedoplatku ve výši 208 476 Kč, který dlužníkovi vznikl za trvání manželství z daňových povinností vzniklých do 31. 12. 2013 a který podle žalovaného patřil do společného jmění dlužníka a jeho manželky. [3] Dne 22. 5. 2014 podali stěžovatelé – daňový dlužník i jeho manželka – návrh na zastavení exekuce, který žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 17. 6. 2014, č. j. 142938/147/2202-25201-302602. Rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č. j. 10 Af 66/2014 – 46, krajský soud toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení; konstatoval, že se žalovaný nezabýval a žádným způsobem nedoložil, že všechny vymáhané dluhy představují pohledávky vzniklé za trvání společného jmění manželů, které zaniklo dnem 2. 7. 2004, kdy byl prohlášen konkurz na majetek stěžovatele a) [§ 14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o konkurzu a vyrovnání“)]. [4] Žalovaný, vázán právním názorem krajského soudu, následně přistoupil k posouzení, zda vymáhané dluhy vznikly za trvání společného jmění manželů, a dospěl k závěru, že tomu tak je jen z části. Provedl proto redukci dluhu vymáhaného citovaným exekučním příkazem pouze na některé daňové nedoplatky – a to ty, k jejichž vzniku došlo v době trvání společného jmění manželů. Konkrétně se jedná o prvních pět rozhodnutí uvedených v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, jimiž bylo sděleno penále za prodlení s úhradou odvodu za porušení rozpočtové kázně uloženého v důsledku nedodržení termínu splátky podle dotačních smluv, k němuž došlo vždy ke dni předcházejícímu 2. 7. 2004; podle těchto pěti rozhodnutí činí celková daňová povinnost částku ve výši 51 008 Kč. Všechna další rozhodnutí uvedená v odůvodnění rozhodnutí žalovaného (6. až 18.) stanovila daňové povinnosti, jejichž vznik nastal až po uvedeném datu. Na základě toho žalovaný rozhodl, že se daňová exekuce částečně zastavuje v částce zbývajícího nedoplatku ve výši 157 468 Kč. II. Rozhodnutí krajského soudu [5] Proti rozhodnutí žalovaného o částečném zastavení exekuce podali stěžovatelé žalobu, v níž namítali zejména to, že mělo dojít k úplnému zastavení exekuce. Podle stěžovatelů nejsou vymahatelné žádné daňové nedoplatky vyplývající z rozhodnutí uvedených v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, neboť po zániku společného jmění manželů (stěžovatelů), zůstává odpovědnost za uhrazení těchto nedoplatků pouze na daňovém dlužníkovi – stěžovateli a); nelze proto vést daňovou exekuci proti manželce daňového dlužníka – stěžovateli b). [6] S tímto názorem se krajský soud neztotožnil a připomněl, že ke vzniku nedoplatků stěžovatele a) došlo porušením rozpočtové kázně v podobě nedodržení termínů splátek dle dotačních smluv. Společně s těmito nedoplatky došlo ke vzniku povinnosti stěžovatele a) k úhradě penále jako důsledku uvedeného porušení rozpočtové kázně. V případě prvních pěti rozhodnutí uvedených v odůvodnění rozhodnutí žalovaného se přitom jedná o sdělení penále za porušení rozpočtové kázně, k němuž došlo za trvání společného jmění manželů (stěžovatelů), tj. před 2. 7. 2004. Na základě toho krajský soud s odkazem na 177 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 262a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2015 (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že jde o vydobytí daňového dluhu, který vznikl za trvání manželství, když manželství stěžovatelů trvá i nadále po zrušení společného jmění manželů; současně konstatoval, že majetek stěžovatelky b) lze považovat za majetek patřící do společného jmění manželů, přestože prohlášením konkurzu již netvoří společné jmění manželů. Podle § 262a odst. 1 o. s. ř. lze totiž postihnout i majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno [a v daném případě bylo společné jmění manželů zrušeno právě rozhodnutím soudu, konkrétně usnesením krajského soudu ze dne 2. 7. 2004, č. j. 11 K 4/2004 – 25, kterým byl prohlášen konkurz na majetek stěžovatele a)]. [7] Jednoduše řečeno – podle názoru krajského soudu měl žalovaný správce daně možnost postihnout i majetek, který nyní netvoří společné jmění a náleží manželce dlužníka – stěžovateli b). Na základě toho krajský soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] V kasační stížnosti stěžovatelé uvedli, že rozsudek krajského soudu napadají z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. z důvodu jeho nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Konkrétně v kasační stížnosti, která je na samé hranici projednatelnosti, neboť její obsah je tvořen vesměs doslovnou citací z odůvodnění napadeného rozsudku, uvedli následující. Prohlášení konkurzu není rozhodnutím soudu o zrušení společného jmění manželů ve smyslu § 262a odst. 1 o. s. ř., ale představuje zánik společného jmění manželů ze zákona (ex lege). Jde o nevratný účinek prohlášení konkurzu, který nelze zhojit, ledaže by dotčené osoby uzavřely znovu manželství. Stěžovatelé mají za to, že aby žalovaný mohl exekvovat pohledávku u stěžovatele b), muselo by trvat nejen manželství stěžovatelů a) a b), nýbrž i jejich společné jmění manželů; to ovšem zaniklo v důsledku prohlášení konkurzu na majetek stěžovatele a). Navrhli proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Žalovaný k předložené kasační stížnosti uvedl, že krajský soud rozhodnou právní otázku týkající se především interpretace a aplikace § 262a o. s. ř., posoudil precizně a zcela správně. S ohledem na to navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelé jsou řádně zastoupeni. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Podstatou projednávané věci je posouzení jediné nosné kasační námitky, která se týká zákonnosti částečného zastavení daňové exekuce, která je prováděna přikázáním pohledávky z účtu manželky dlužníka [stěžovatele b)] v situaci, kdy zaniklo společné jmění manželů v důsledku předchozího prohlášení konkurzu na majetek dlužníka [stěžovatele a)]. [13] Daňová exekuce je upravena v daňovém řádu, avšak nikoli komplexně – a právě proto § 177 odst. 1 daňového řádu výslovně předpokládá podpůrnou aplikaci o. s. ř.; citované ustanovení konstatuje, že „nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při daňové exekuci podle občanského soudního řádu.“ To znamená, že daňový řád upravuje v podstatě pouze odchylky od pravidel obsažených v části šest