5 Azs 392/2019 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 392/2019- 28 - text 5 Azs 392/2019 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. M., zast. Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem Riegrova 223/20, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2019, č. j. 30 A 95/2019 – 37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím ze dne 31. 7. 2019, č. j. MV-93280-4/SO-2019, žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 7. 5. 2019, č. j. OAM-18137-13/ZM-2019, kterým nebyl žalobci jako držiteli zaměstnanecké karty udělen souhlas se změnou zaměstnavatele z důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [2] Proti uvedenému rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni dne 23. 9. 2019. [3] Krajský soud podanou žalobu napadeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro opožděnost. [4] V odůvodnění svého usnesení krajský soud poukázal na to, že dle § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců činí lhůta pro podání žaloby proti správním rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zástupkyni žalobce ve správním řízení doručeno dne 6. 8. 2019, připadl poslední den lhůty na čtvrtek 5. 9. 2019. Žaloba však byla podána až dne 23. 9. 2019, nelze tedy než uzavřít, že byla podána opožděně, krajský soud se proto nezabýval věcnou stránkou žalobní argumentace a žalobu odmítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [5] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž odkazuje na kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s. [6] Stěžovatel uvádí, že správní řízení, které vedlo k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, trpí vadami spočívajícími v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech. Správní orgán prvního stupně totiž učinil závěr o tom, že stěžovatel vykonával závislou práci mimo pracovněprávní vztah a že vykonával práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou a povolením k zaměstnání, přičemž tento závěr byl opřen pouze o zjištění uvedená v protokolu ze dne 7. 11. 2017, č. j. 2124/6.71/17-9, o kontrole provedené Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj. Podle stěžovatele protokol o kontrole nezakládá kontrolovaným osobám žádná práva ani povinnosti, a nemůže proto nahradit správní rozhodnutí o uložení sankce jako doklad o existenci závažné překážky ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. To platí tím spíše, že závěry předmětného protokolu byly fakticky odmítnuty odvolacím rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. S6-2018-47. [7] Dále stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro jeho nesrozumitelnost spočívající v nejednoznačném vymezení období tvrzeného protiprávního jednání a v tom, že správní orgán prvního stupně dle stěžovatele dostatečně neodůvodnil svůj závěr, podle něhož stěžovatel vykonával závislou práci mimo pracovněprávní vztah a vykonával práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou a povolením k zaměstnání. Rozhodnutí žalované je dle stěžovatele nepřezkoumatelné i z toho důvodu, že se nevypořádala s odvolacími námitkami stěžovatele, zejména s tím, že bylo rozhodnuto výlučně na základě protokolu o kontrole. [8] V rámci námitky nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby stěžovatel uvedl, že rozhodnutí žalované neobsahovalo poučení o možnosti podat návrh na přezkum tohoto rozhodnutí ani informaci o lhůtě, v níž může být takový návrh podán. Vzhledem k tomu, že zákon o pobytu cizinců stanoví lhůtu pro podání žaloby odlišně od soudního řádu správního, měla žalovaná stěžovatele poučit o tom, že návrh na přezkum rozhodnutí musí podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Tím, že tak neučinila, žalovaná dle názoru stěžovatele porušila svou poučovací povinnost vyplývající z § 4 odst. 2 správního řádu. Stěžovatel v této souvislosti odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2012, č. j. 1 As 51/2010 – 214, publ. pod č. 2235/2011 Sb. NSS (všechny zde uváděné rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné též na www.nssoud.cz.) [9] Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím krajského soudu o odmítnutí žaloby byla zkrácena jeho práva garantovaná Listinou základních práv a svobod. Stěžovatel výslovně upozorňuje na zásadu rovnosti dle čl. 1 Listiny, která měla být porušena nepoučením stěžovatele a rovněž tím, že lhůta pro podání správní žaloby u cizince je o polovinu kratší než u občana České republiky, neboť v této otázce dochází k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti. Tím byl dle stěžovatele současně porušen zákaz diskriminace zakotvený v čl. 3 odst. 1 Listiny. Dále stěžovatel namítá porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny. [10] Stěžovatel navrhuje napadené usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Spolu s kasační stížností podal stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [11] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázala na napadené usnesení krajského soudu. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [13] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [14] Vzhledem k tomu, že krajský soud odmítl žalobu stěžovatele jako opožděnou a věcí samou se nezabýval, lze podanou kasační stížnost opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53). V případech, kdy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, Nejvyšší správní soud není oprávněn zabývat se věcí samou, tj. zabývat se otázkou zákonnosti žalobou napadených rozhodnutí správních orgánů. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu v daném řízení je toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatele podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro opožděnost odmítl. Kasačními námitkami, které se netýkaly zákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby, se proto zdejší soud nezabýval. [15] Dle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. [16] Zvláštní lhůtu pro podání žaloby stanoví § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož musí být žaloba proti správnímu rozhodnutí (vydaného podle tohoto zákona) podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni a zmeškání této lhůty nelze prominout. Dle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců musí být žaloba proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění podána dokonce do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, o tento případ se však v nyní posuzované věci nejedná. [17] Dle § 40 odst. 1 s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. [18] Podle § 4 odst. 2 správního řádu správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaz