7 As 415/2018 — Nejvyšší správní soud

7 As 415/2018- 47 - text 7 As 415/2018 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Mgr. M. K., zastoupen Mgr. Markétou Koubíkovou, advokátkou se sídlem Václavská 316/12, Praha 2, proti žalovaným: 1) Krajský soud v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, 2) Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Goethova 2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2018, č. j. 50 A 66/2018 - 14, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Podanou žalobou se žalobce domáhal, aby Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) určil, že zveřejnění podání Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích (dále též „státní zastupitelství“) ze dne 11. 7. 2018 v insolvenčním rejstříku dlužníka V. Ch. G a. s., vedeném krajským soudem, představuje nezákonný zásah do práv žalobce. Obsahem předmětného podání byl podnět státního zastupitelství k rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs spojený s návrhem na odvolání společnosti B. I. K. (dále též „B.“) z věřitelského výboru, to vše v insolvenční věci dlužníka V. Ch. G. a. s. Dle žalobce podání státního zastupitelství odkazovalo na poznatky získané v trestním (přípravném) řízení a byla k němu přiložena e-mailová komunikace žalobce s právním zástupcem B. Tato komunikace sice nebyla zveřejněna v elektronickém insolvenčním rejstříku, avšak k listinné části insolvenčního spisu mají přístup všichni účastníci insolvenčního řízení a případně i další osoby, které osvědčí právní zájem. Došlo tedy k porušení Listiny základních práv a svobod, konkrétně čl. 10 odst. 3 (ochrana soukromí) a čl. 13 (listovní tajemství), k porušení § 8a a § 8c zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále též „trestní řád“) a k porušení povinnosti mlčenlivosti žalobce jako advokáta. Žalobce se podanou žalobou dále domáhal, aby krajskému soudu bylo zakázáno pokračovat v porušování jeho práv, aby krajský soud znepřístupnil obsah e-mailové komunikace mezi ním a právním zástupcem B. a aby k této emailové komunikaci jako k důkazu nepřihlížel. II. [2] Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl pro nedostatek pravomoci přezkoumávat zákonnost žalobcem vymezených úkonů státního zastupitelství a krajského soudu. Žalované totiž nelze považovat za správní orgán ve smyslu zákonné definice v § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Postup insolvenčního soudu spočívající v založení návrhu státního zastupitelství v insolvenčním spisu dlužníka lze bezesporu považovat za výkon jurisdikční činnosti ve smyslu § 7a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „insolvenční zákon“). Výkonem soudní moci totiž není pouze samotné rozhodování soudu, ale i výkon takových činností, které jsou s ním bezprostředně spjaty. Při výkonu této činnosti nelze považovat krajský soud za správní orgán, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2005, č. j. 8 Ans 2/2005 - 63). Nelze mu proto nařídit „nekonání“, jehož se domáhá žalobce. Ve vztahu ke státnímu zastupitelství krajský soud konstatoval, že účelem jeho účasti v insolvenčním řízení je ochrana veřejného zájmu. Je oprávněno do řízení vstoupit v jakémkoliv jeho stádiu na základě jím získaných poznatků a činit v něm procesní úkony, jejichž povahu a rozsah upravuje § 35 odst. 2 o. s. ř. Vstupem do řízení se státní zastupitelství stává procesním subjektem a jím učiněné úkony nelze považovat za úkony správního orgánu. V posuzované věci státní zastupitelství při podání podnětu učinilo úkon, který je oprávněn učinit každý účastník předmětného řízení, nejednalo tedy z vrchnostenské pozice správního orgánu. Krajský soud proto nemá pravomoc přezkoumávat jeho postup. III. [3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů, které lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby). [4] Namítá, že byly splněny podmínky příslušnosti správních soudů ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007 - 197. Státní zastupitelství je zařazeno do moci výkonné, je vybaveno působností a disponuje souhrnem právních prostředků, jež jsou mu zákonem svěřeny k plnění jeho úkolů. Příslušnost správních soudů je dána. Krajský soud rovněž chybně vymezil podstatu zásahu. Ta nespočívá v podání návrhu na odvolání jednoho z členů věřitelského výboru, ale v porušení § 8c a § 8d trestního řádu, neboť v insolvenčním rejstříku byly zveřejněny listiny získané v trestním řízení. Státní zastupitelství přitom předmětné listiny a informace získalo díky svému vrchnostenskému postavení v trestním řízení. Nelze tedy souhlasit s tím, že státní zastupitelství nejednalo mocensky z pozice orgánu veřejné moci. Pokud státní zastupitelství získalo listiny v řízení, kde jednalo vrchnostensky, je další využití takto získaných listin, byť i v civilním řízení, kde státní zastupitelství vrchnostensky nevystupuje, vrchnostenským aktem, proti němuž je zásahová žaloba přípustná. Stěžovatel souhlasí s krajským soudem, že soud při výkonu jurisdikční činnosti za správní orgán považovat nelze. Nezákonného zásahu proti němu se dopustilo státní zastupitelství, které však nápravu provést nemůže. To je v dispozici Krajského soudu v Českých Budějovicích, který inkriminovaný insolvenční spis vede. Proto jej stěžovatel rovněž označil jako žalovaného. Jelikož se jedná o stejný krajský soud, který rozhodoval o podané správní žalobě, jsou soudci krajského soudu z projednávání předmětné věci vyloučeni a krajský soud měl postupovat podle § 9 odst. 1 s. ř. s. [5] Vzhledem k výše uvedenému stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o odmítnutí žaloby přichází pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, přičemž pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále dle písm. c) uvedeného ustanovení, spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98). Nejvyšší správní soud je tedy oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu, resp. podmínky pro odmítnutí žaloby, a řízení tomuto rozhodnutí přecházející jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná, tj. zda jednání žalovaného bylo nezákonné či nikoli (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 - 49; či ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65). [9] Jelikož stěžovatel v kasační stížnosti rovněž namítl, že všichni soudci krajského soudu měli být z projednávání věci vyloučeni, zabýval se Nejvyšší správní soud předně touto námitkou, neboť rozhodoval-li by ve věci vyloučený soudce, zakládalo by to zmatečnost řízení před soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. [10] Stěžovatel spatřuje podjatost všech soudců krajského soudu v tom, že právě tento krajský soud vede insolvenční řízení, v jehož rámci byly zveřejněny sporné listiny, a z tohoto důvodu je v posuzované věci rovněž žalovaným. Stěžovatel tedy zpochybňuje nepodjatost krajského soudu jakožto celku ve smyslu instituce. [11] V souladu s § 8 odst. 5 s. ř. s. [ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. [12] V projednávané věci stěžovatel namítá podjatost celého krajského soudu jakožto instituce. Tento postup již