1 Ads 360/2019 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 360/2019- 20 - text pokračování 1 Ads 360/2019 - 24 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. J., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2017, č. j., v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, č. j. 5 Ad 24/2017-24, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku ve výši 4.114 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Lubomíra Müllera, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před správním orgánem [1] Jádrem sporu v projednávané věci je včasnost žádosti o jednorázovou částku, resp. o její přepočet podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“). [2] Nynějšímu sporu předcházely následující skutečnosti. Dne 10. 9. 2001 podal žalobce, jako politický vězeň vězněný mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. Žalobce zakroužkováním bodu b) na str. 6 žádosti výslovně označil uplatněný nárok, jako nárok za dobu neoprávněného věznění, která dosud prokázána nebyla. Neoprávněné věznění žalobce doložil soudním rozhodnutím (konkrétně usnesením ze dne 19. 8. 1991, sp. zn. 1 Rt 419/91, v němž Krajský soud v Brně konstatoval, že na základě zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 1975, sp. zn. 2 T 30/74, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu v Praze ze dne 10. 4. 1975, sp. zn. To 6/75, a rozhodl, že se trestní stíhání žalobce pro trestný čin podvracení republiky zastavuje). Bod a) na str. 6 žádosti, jehož označením by žalobce uplatnil nárok za dobu neoprávněného věznění, která byla již prokázána v rámci řízení o úpravě důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci, popř. zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, žalobce přeškrtl. Rozhodnutím ze dne 30. 4. 2002 žalovaná přiznala žalobci jednorázovou peněžní částku podle § 5 zákona č. 261/2001 Sb. ve výši 178.000 Kč za nezákonné věznění po dobu 70 celých měsíců v období od 11. 7. 1967 do 30. 1. 1968 a v období od 10. 7. 1974 do 22. 10. 1979. Dne 18. 7. 2016 žalobce požádal žalovanou o přepočet přiznané částky s tím, že mu nebyly přiznány tzv. deniny (jednorázová částka i za jednotlivé dny věznění, které nečiní celý měsíc). Žalovaná žalobci vyhověla rozhodnutím ze dne 27. 9. 2016, jímž žalobci přiznala doplatek ve výši 162 Kč. Celkově tak byla žalobci za nezákonné věznění ve shora uvedeném období přiznána částka ve výši 178.162 Kč. [3] Předmětem řízení v nyní projednávané věci je žádost žalobce ze dne 25. 7. 2017, prostřednictvím níž žalovanou požádal o přepočet přiznané částky s tím, že mu jednorázová částka nebyla dosud přiznána za období od 22. 10. 1979 do 19. 6. 1980. Toto období bylo rehabilitováno teprve usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 4 Nt 20002/2016, které nabylo právní moci dne 26. 8. 2016. [4] Žalovaná o této žádosti žalobce rozhodla v záhlaví označeným rozhodnutím, jímž žádost zamítla. V odůvodnění uvedla, že žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. bylo třeba uplatnit nejpozději dne 31. 12. 2002. Tuto lhůtu žalobce zjevně nedodržel, neboť žádost podal až dne 25. 7. 2017. II. Posouzení věci městským soudem [5] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, které Městský soud v Praze vyhověl a rozhodnutí žalované v záhlaví označeným rozsudkem zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Současně nařídil, aby žalovaná nahradila žalobci náklady řízení o žalobě. [6] Městský soud shledal, že žalobce podal žádost o poskytnutí jednorázové peněžité částky podle zákona č. 261/2001 Sb. za dobu neoprávněného věznění v období od 22. 10. 1979 do 19. 6. 1980 včas, tedy v zákonem stanovené lhůtě do 31. 12. 2002. Žalobce podal žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky dne 10. 9. 2001, přičemž uplatnil nárok za dobu neoprávněného věznění, která ke dni podání žádosti nebyla prokázána. Žalobce k žádosti připojil rozhodnutí Krajského soudu v Brně o soudní rehabilitaci ze dne 19. 8. 1991. Teprve následně dne 3. 8. 2016 vydal Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodnutí, kterým rozhodl, že žalobce je podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci účasten rehabilitace, neboť byl nezákonně zbaven osobní svobody zadržováním v psychiatrické nemocnici v Bohnicích v době od 22. 10. 1979 do 19. 6. 1980. Žádost žalobce ze dne 25. 7. 2017, kterou požádal o přepočet jednorázové peněžité částky v souvislosti s vydáním rehabilitačního rozhodnutí ze dne 3. 8. 2016, proto nelze posoudit jako samostatnou žádost o poskytnutí jednorázové peněžité částky, ale o doplnění původní žádosti o specifikaci doby neoprávněného věznění, která ke dni podání této žádosti dne 10. 9. 2001 nebyla ještě prokázána. III. Obsah kasační stížnosti [7] Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a domáhá se jeho zrušení. [8] Stěžovatelka uvedla, že ze zjištěných skutečností je zřejmé, že žalobce vyplněním žádosti na formuláři žalované dne 10. 9. 2001 jednoznačně vymezil předmět správního řízení o poskytnutí jednorázové částky tak, že ji uplatnil za neoprávněné věznění rehabilitované usnesením Krajského soud v Brně ze dne 19. 8. 1991, sp. zn. 1 Rt 419/91 – tj. za věznění v době od 10. 7. 1974 do 22. 10. 1979, přičemž věděl, že se toto usnesení na později nařízené ochranné léčení nevztahuje. Za uložené ochranné psychiatrické léčení o poskytnutí jednorázové peněžní částky nepožádal, ačkoli formulář žádosti pro uplatnění nároku podle zákona č. 261/2001 Sb. pamatuje, jak uvádí např. Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 4. 11. 2015, č. j. 15 Ad 6/2014-33, i na případy, kdy žadatel ke dni podání žádosti ještě nebyl schopen prokázat všechny doby nezákonného věznění; tyto doby mohl v žádosti uvést s tím, že oprávněnost nároku doloží později. Je tedy zřejmé, že zákon č. 261/2001 Sb. osoby, které v době podání žádosti ještě nedisponovaly příslušným rehabilitačním rozhodnutím, nijak ze své působnosti nevylučoval, a žalovaná této premise přizpůsobila podobu formuláře žádosti o jednorázovou částku. Stěžovatelka zdůrazňuje nutnost zachování, nebo alespoň co nejrychlejšího obnovení, právní jistoty dotčené rehabilitačním řízením a k tomuto účelu sloužící lhůty, ve kterých je třeba nároky vyplývající z rehabilitačních předpisů uplatnit. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2008, č. j. 3 Ads 132/2007-43, a usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. I ÚS 2364/07. [9] Vzhledem k tomu, že zákon č. 261/2001 Sb. ze své působnosti osoby, které v době podání žádosti neměly k dispozici příslušné rehabilitační rozhodnutí, nijak nevylučoval, mohl žalobce již v roce 2001 požádat o přiznání jednorázové peněžní částky za svůj pobyt v psychiatrických léčebnách, a v takovém případě by mu stěžovatelka příslušnou peněžní částku přiznala po předložení rehabilitačního rozhodnutí bez jakýchkoli pochybností o včasném uplatnění tohoto nároku; takovým způsobem ostatně postupovala v řadě jiných žadatelů. Z tohoto důvodu nelze žalobcovo podání ze dne 25. 7. 2017 považovat za doplnění původní žádosti ze dne 10. 9. 2011, ale za novou, samostatnou žádost, která byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty. IV. Vyjádření žalobce [10] Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že městský soud rozhodl správně. Žalobce uplatnil nárok podle zákona č. 261/2001 Sb. celkem ve dvou kauzách, které byly vedeny u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 T 308/67 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 30/74. Původně byly rehabilitace a doba omezení osobní svobody (vazbou a výkonem trestu) potvrzeny jen pro období od 11. 7. 1967 do 30. 1. 1968 a od 10. 7. 1974 do 22. 10. 1979, ačkoli ve druhém případě omezení osobní svobody (jinou formou) trvalo až do 19. 6. 1980. Když dodatečně byly potvrzeny rehabilitace i doba omezení osobní svobody pro celé období, požádal žalobce o přepočet jednorázové částky. Řízení o nárocích ze zákona č. 261/2001 Sb. probíhá podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Nově prokázané