1 As 508/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 508/2019- 28 - text pokračování 1 As 508/2019 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. M., zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2018, č. j. MSK 109119/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, č. j. 19 A 7/2019 – 37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Dne 24. 11. 2016 v 07:10 hodin řídil nezjištěný řidič motorového vozidla tovární značky VW, RZ X, v Ostravě – Třebovicích po ulici Třebovická, ve směru jízdy k ulici Martinovská, v úseku dlouhém 1 128,6 m, ve kterém je dopravním značením „IZ 8a“ – „Zóna s dopravním omezením“ s vyobrazenou dopravní značkou „B 20a“ stanovena nejvyšší dovolená rychlost 40 km/h, nedovolenou rychlostí jízdy. Automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy - silniční rychloměr UnicamVELOCITY3 - po odečtu možné odchylky přesnosti měřícího zařízení (± 3km/h) naměřil ve výše uvedeném úseku průměrnou rychlost jízdy 48 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 8 km/h. Z centrálního registru vozidel Magistrát města Ostravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) zjistil, že provozovatelem motorového vozidla tovární značky VW, RZ X, byl v době spáchání přestupku žalobce. [2] Provozovatel výše označeného vozidla byl vyzván. Správní orgán I. stupně provozovatel podle § 125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), vyzval k úhradě částky 300 Kč ve lhůtě splatnosti 15 dnů ode dne doručení výzvy. Současně s tím měl provozovatel možnost sdělit správnímu orgánu údaje o totožnosti řidiče, který uvedené vozidlo v době spáchání přestupku skutečně řídil. Správnímu orgánu bylo na tuto výzvu doručeno sdělení o totožnosti osoby, která měla předmětné vozidlo v době spáchání přestupku zapůjčeno, mělo se jednat o I. H., narozeného X., bytem T. – N. Z., K. X s doručovací adresou H. n. X, O.. Takto označenou osobu správní orgán I. stupně vyzval, aby se ve stanovené lhůtě 5 dnů vyjádřila, zda byla řidičem předmětného motorového vozidla, resp. aby sdělila skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče a případnému podání vysvětlení. Zásilka obsahující uvedenou výzvu se jako nedoručená vrátila správnímu orgánu I. stupně. [3] Vzhledem k tomu, že z důvodů uvedených v rozhodnutí správního orgánu I. stupně správní orgán do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, řízení o přestupku v souladu s § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, odložil. [4] Dne 13. 2. 2017 správní orgán I. stupně doručil žalobci příkaz, čímž zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Proti příkazu podal žalobce v zastoupení společnosti ODVOZ VOZU s.r.o. neodůvodněný odpor. [5] Správní orgán I. stupně vydal dne 10. 3. 2017 rozhodnutí č. j. SMO/095667/17/DSČ/Dru. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Jako provozovatel vozidla tovární značky VW, RZ X, totiž v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Za tento správní delikt správní orgán I. stupně žalobci uložil pokutu ve výši 1.500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [6] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Uložil mu, aby se v dalším řízení zabýval existencí dopravní značky omezující maximální rychlost v měřeném úseku. [7] K odvolání žalobce bylo zrušeno i rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 30. 8. 2017, č. j. SMO/331850/17/DSČ/Haj. Žalovaný ve zrušujícím rozhodnutí uvedl, že správní orgán I. stupně se nezabýval uloženými sankcemi a povinností uhradit náklady řízení. Vznesenou námitku podjatosti hejtmana a žalovaného označil za opožděnou (poprvé byla uplatněná až dne 2. 11. 2017 – až po podání prvního odvolání a druhého blanketního odvolání) a navíc podotkl, že se jedná toliko o spekulaci, neboť navrhuje pouze to, jak skutečnosti, které by o podjatosti mohly osvědčit, zjišťovat. [8] Dne 25. 6. 2018 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. SMO/343170/18/DČ/Haj. V rozhodnutí správní orgán reagoval na 39 vznesených námitek žalobce, načež jeho závěry potvrdil žalovaný v záhlaví rozsudku uvedeným rozhodnutím. [9] V žalobě ze dne 12. 2. 2019 žalobce konstatoval, že nebyly zohledněny skutkové okolnosti věci (zejména polehčující okolnosti); došlo k nezákonnému omezení na způsobu platby určené částky; obecní policie nebyla oprávněna k pořizování záznamu; nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla (žalobce nebyl vyrozuměn o odložení věci); ve výroku rozhodnutí žalovaného chybí forma zavinění; nebylo měřeno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy; nebylo zkoumáno zavinění provozovatele vozidla; k dopravní značce nebylo vydáno žádné opatření obecné povahy, je tedy umístěna nezákonně, a správní orgány nereagovaly na jeho námitky k zákonnosti umístění dopravní značky; nebyl oznámen úsek rychlostního měření a fotografie získané z kamer porušují právo na ochranu osobních údajů řidičů; rozhodovala úřední osoba, o jejíž podjatosti existují pochyby; žalovaný nesprávně vypořádal námitku podjatosti sebe sama. Závěrem žalobce nesouhlasil s vyvěšením osobních údajů svých a svého zástupce na webových stránkách Nejvyššího správního soudu. [10] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. [11] Odpovědnost provozovatele vozidla podle § 125f zákona o silničním provozu je konstruována jako objektivní s přípustnými liberačními důvody, k naplnění skutkové podstaty není vyžadováno zavinění delikventa. Námitka žalobce, že ve výroku rozhodnutí absentuje forma zavinění, je proto nedůvodná. Rychlost měřila městská policie, její oprávnění v daném místě a čase byla prokázána listinou s datem 26. 7. 2016 – souhlasným stanoviskem s měřením rychlosti vozidel realizované Městskou policií Ostrava v Ostravě – Třebovicích na ulici Třebovická ve vymezeném úseku v termínu od 1. 8. 2016 do 31. 7. 2017 s tím, že měření bude prováděno ve vymezeném úseku obousměrně. Nejednalo se ani o skryté úsekové měření, neboť na ulici Třebovická ve směru jízdy k ulici Martinovská je umístěno dopravní značení upozorňující na úsekové měření IP 22 – Změna organizace dopravy, jak plyne z náhledu do mapového portálu, který je součástí správního spisu. Městská policie Ostrava zveřejnila informace o zřízení stálých automatických systémů k měření na svých webových stránkách. Bylo měřeno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy – ze správního spisu nevyplývá, že by rychloměr někdo obsluhoval. Zákon nestanoví, že by žalobce měl být vyrozuměn o odložení věci. [12] Z ničeho nevyplývá, že v dané věci rozhodovala úřední osoba, o jejíž nepodjatosti existují pochybnosti. Nelze přehlédnout ani to, že žalobce neuplatnil námitku podjatosti bezodkladně poté, co se dozvěděl o tom, kdo bude ve věci rozhodovat. Krajský soud v této souvislosti odkázal na závěr žalovaného v jeho předchozím rozhodnutí v dané věci ze dne 9. 5. 2018 č. j. MSK 121354/2017, dle něhož námitku podjatosti mohl žalobce uplatnit již při prvním odvolání nebo i bezprostředně i při odvolání druhém, ovšem tato námitka byla uplatněna až 2. 11. 2017. Jedná se o námitku zjevně opožděnou. Nejedná se ani o námitku důvodnou, neboť žalobce neuplatil důvod podle § 14 odst. 1 správního řádu. Žalobce nesdělil žádný poměr oprávněné úřední osoby k věci samé ani své osobě nebo zmocněnci. [13] Sankce byla uložená na spodní hranici zákonného rozmezí (od 1.500 Kč do 2.500 Kč). Správní orgány přitom přihlédly k okolnostem projednávané věci. [14] Závěrem krajský soud uvedl, že správní spis obsahuje rovněž dokumentaci ohledně umístění dopravního značení ve vztahu k měřenému úseku. Tvrzení žalobce, že dopravní značení je umístěno nezákonně, nemá podklad ve správním spise a je spekulativní. K námitce, že správní orgány rozhodly na základě „neplatné dopravní značky“, k níž nebylo vydáno žádné opatření obecné povahy, soud uvádí, že na dopravní značku, jakožto opatření obecné povahy se musí nahlížet jako na zákonnou, dokud není prokázán opak, tedy až do okamžiku, kdy k tomu příslušný orgán vysloví její nezákonnost, což žalobce ani netvrdil.