— Nejvyšší správní soud

14 Kse 1/2020- 30 - text 14 Kse 1/2020 - 34 pokračování ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a členů JUDr. Jitky Dýškové, Mgr. Stanislava Moláka, Mgr. Jana Valenty, Mgr. Štěpána Holuba a JUDr. Petry Janouškové o návrhu JUDr. Ing. Petra Kučery, soudního exekutora, Exekutorský úřad Kladno, se sídlem nám. Starosty Pavla 5, Kladno, zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Vítkova 247/7, Praha, na obnovu řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 15 Kse 3/2016, takto: Návrh JUDr. Ing. Petra Kučery, soudního exekutora, Exekutorský úřad Kladno, ze dne 3. 1. 2020 na obnovu řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 15 Kse 3/2016 se podle § 22 odst. 1 a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, za přiměřeného použití § 283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, zamítá. Odůvodnění: I. [1] Nejvyšší správní soud jako kárný soud rozhodnutím ze dne 15. 8. 2017, č. j. 15 Kse 3/2016 - 56 (dále též „rozhodnutí č. j. 15 Kse 3/2016 - 56“), shledal JUDr. Ing. Petra Kučeru vinným tím, že: I) jako soudní exekutor vystupoval jako dražitel v elektronické dražbě nemovité věci vedené u jiného soudního exekutora a po zveřejnění usnesení o příklepu učinil návrh předražku; II) provozoval kromě činnosti exekutora i jinou výdělečnou činnost. Podle kárného soudu prvně uvedeným jednáním spáchal závažné kárně provinění dle § 116 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „exekuční řád“), druhým pak kárné provinění dle § 116 odst. 2 písm. b) exekučního řádu. Za uvedené skutky mu uložil kárný soud kárné opatření − pokutu ve výši 10 000 Kč. II. [2] Dne 3. 1. 2020 obdržel kárný soud návrh JUDr. Ing. Petra Kučery (dále též „navrhovatel“) na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 15 Kse 3/2016. [3] Navrhovatel v návrhu uvedl, že rozhodnutí č. j. 15 Kse 3/2016 - 56 bylo vyvrcholením procesu, na jehož počátku bylo podání M. P. doručené dne 26. 2. 2016 tehdejšímu ministru spravedlnosti JUDr. Robertu Pelikánovi (dále též „ministr“). Ministr uvedené podání postoupil tehdejšímu předsedovi kontrolní komise Exekutorské komory ČR JUDr. Milanu Makariusovi (dále též „předseda kontrolní komise“), který podal kárnou žalobu ve věci sp. zn. 15 Kse 3/2016. Tato kárná žaloba byla kárnému soudu dodána dne 4. 11. 2016, tedy po uplynutí subjektivní šestiměsíční lhůty pro její podání ve smyslu rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2019, č. j. 15 Kse 5/2018 - 135 (dále též „rozhodnutí č. j. 15 Kse 5/2018  135“). Z uvedeného rozhodnutí totiž vyplývá, že i ve věcech soudních exekutorů má kárný žalobce subjektivní lhůtu k podání kárné žaloby – tato lhůta činí podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „kárný řád“) šest měsíců od okamžiku, kdy se dozvěděl o skutečnostech, které jsou rozhodné pro podání návrhu. V důvodové zprávě k § 8 a 9 kárného řádu se přitom uvádí, že: „Pokud však od doby spáchání kárného provinění uplyne doba, s níž zákon o soudech a soudcích a zákon o státním zastupitelství spojují zánik kárné odpovědnosti, nelze již návrh na zahájení kárného řízení úspěšně podat a odpovědnost soudce nebo státního zástupce za kárné provinění zanikne bez ohledu na to, zda se některý z možných navrhovatelů kárného řízení o jeho spáchání dozvěděl.“ [4] Podle navrhovatele z uvedeného vyplývá, že subjektivní lhůta pro podání kárné žaloby počíná běžet ode dne, kdy se první kárný žalobce dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu. Prvním kárným žalobcem byl v dané věci ministr, a nikoliv předseda kontrolní komise. Kárná žaloba přitom byla doručena kárnému soudu až dne 4. 11. 2016, tj. cca po více než osmi měsících od doručení podání M. P. ministrovi. Podle navrhovatele tedy nebyla kárná žaloba podána v šestiměsíční subjektivní lhůtě. Z tohoto důvodu měl kárný soud ve věci sp. zn. 15 Kse 3/2016 řízení zastavit. Kárný soud však řízení nezastavil a žalobu věcně projednal. [5] Navrhovatel výslovně navrhl, aby kárný soud na základě rozhodnutí č. j. 15 Kse 5/2018 - 135, resp. na základě aplikace principu legitimního očekávání a principu rovného zacházení, povolil obnovu řízení ve věci sp. zn. 15 Kse 3/2016, a následně zrušil rozhodnutí č. j. 15 Kse 3/2016 - 56. III. [6] Předseda kontrolní komise podal k návrhu na obnovu řízení písemné vyjádření. V něm uvedl, že navrhovatel opírá svůj návrh o pozdější právní výklad, a nikoliv o dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy ve smyslu § 278 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále též „trestní řád“). Podle předsedy kontrolní komise však nelze důvod obnovy řízení shledat v pozdějším výkladu právní normy. Předseda kontrolní komise navrhl, aby kárný soud návrh na obnovu řízení zamítl. IV. [7] Při jednání dne 11. 3. 2020 zástupce navrhovatele odkázal na argumentaci uvedenou v návrhu na obnovu řízení a tuto stručně shrnul. Zejména uvedl, že uplynutí subjektivní lhůty k podání kárného návrhu je existující právní skutečností, kterou lze odůvodnit návrh na obnovu řízení. Uplynutí této lhůty navíc vyvolává prekluzi práva podat kárnou žalobu, ke které měl kárný senát přihlížet z úřední povinnosti. Předsedou kontrolní komise pověřená osoba při jednání taktéž odkázala na písemné vyjádření k návrhu. Zejména konstatovala, že skutečnosti uváděné navrhovatelem nelze považovat za změnu skutkových okolností, pro kterou by bylo lze povolit obnovu řízení. V. [8] Kárný řád v § 22 stanoví, že: (1) Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh na obnovu kárného řízení. (2) Jiný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí v kárném řízení není přípustný. [9] Kárný soud shledal, že návrh na obnovu řízení byl podán včas. Rozhodnutí č. j. 15 Kse 3/2016 - 56 nabylo právní moci dne 15. 8. 2017, přičemž před uplynutím tříleté lhůty podal navrhovatel návrh na obnovu řízení (návrh na obnovu řízení byl podán dne 3. 1. 2020). [10] Z citovaného § 22 kárného řádu vyplývá, že opravným prostředkem proti rozhodnutí kárného senátu je obnova kárného řízení. Kárný řád však žádnou další úpravu neobsahuje, a je proto třeba v návaznosti na § 25 kárného řádu (podle něhož se v kárném řízení přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu) vyjít z úpravy obsažené v trestním řádu. [11] Obnova řízení je upravena v § 277 a násl. trestního řádu. [12] Podle § 277 trestního řádu, skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízení. [13] Podle § 278 odst. 1 až 4 trestního řádu: (1) Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. […] (2) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat. […] (3) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závě